Wrestler

Moc se mi do Wrestlera nechtělo, ale Rourke nominovaný na Zlatý Glóbus a Aronofsky mě nakonec přesvědčili a jsem ráda, že jsem se nechala. Díky tomuhle filmu zjistíte, že wrestleři jsou parta milých a pohodových chlápků, kteří se sice na pódiu mlátí hlava nehlava, ale pak se sakra starají, jestli si někdo neublížil. Rourke je skvělý a jeho stárnoucí Ram je sympatický chlap, který zjistí, že je naprosto osamělý a neví, jakým směrem se má jeho život ubírat dál a přes jeho chyby bych mu odpustila a dala mu ještě šanci. (12.01.2009)

Míša už dávno není ten metrosexuální švihák, co plácal u Calexky na Basindžerku buřty z cibulí, stříkal po ní šlehačkou a smažil jí na stydké kosti volské oka, aby mohl po těch gastronomických orgiích ještě jako zákusek mrsknout klobásu na pánev a pak řádně vylízat pekáč. Docela se tehdy pěkně vyžral a teď je z něj zpuchřelý, obstarožní, artritický otyloň, který má figuru akorát na to, aby si s jinými vypatlanými otyloni mohli o sebe v aréně plácat pupíkama při oduševnělém divadle pro inteligentní Američany. Je až s podivem, že když Daren na chvíli přestane šňupat to svinstvo a nasadí metadon, je schopen natočit i kulantní melodrámu, při které jeden nejenže nezvrátí večeři, ale navíc i s hrůzou poslouchá, jestli mu už náhodou nezačíná lupat v kloubech a není nejvyšší čas naposledy pořádně nakrmit nějakou tu ztepilou blondýnu. Docela smutné, že to bez toho koksu dlouho nevydržel a začala mu zase stříkat Fontána při baletu s ohyzdnými neherečkami! (29.12.2011)

Musím říct, že tenhle Aronofskyho pokus o realističnost je mi ještě o něco bližší, než jeho audiovizuálně vycíděné eskapády ve Fontáně nebo Requiemu. Tady totiž může svůj režijní um prodávat bez příkras a v podstatě klišovitý filmu o stárnoucím Wrestlerovi se mu podařilo proměnit ve víc, než co obvykle nabízejí životopisná dramata. Randy je díky němu a hlavně Rourkeovi mnohem hmatatelnějším hrdinou a Wrestler tak exceluje zejména ve scénách, kdy se snaží předávat nějaká ta životní moudra. V těch chvílích máte pomalu pocit, jako byste sledovali nějaký dokument a myslím, že to je právě to, čeho chtěl Darren docílit. Povedlo se. 9/10 (29.12.2008)

„Už som sa natancovala dosť.“ Čakal som tnutie do živého a spoveď, dočkal som sa dosť povrchnej komercie. nič proti komercii, ale nemala by sa za seba hanbiť a (klamlivo) sa vydávať za niečo iné, než čím je v skutočnosti. Aronofsky sa síce (konečne!) na nič nehrá a za minimum dolárov rozpráva v dobrom obyčajný príbeh odpísanej ľudskej trosky, ktorá si za všetko môže sama, ale tak zas aspoň vie, za kým sa má ísť sťažovať. To je poloha, ktorá Mickeymu Rourkeovi náramne sedí, lebo je to „naozaj“. Alebo som si aspoň myslel, že sedieť bude. Čakal som niečo podobne melancholické a nostalgické, ako bol ROCKY BALBOA. Rourke však väčšinu času mlčí, na siahodlhé monológy sa nechystá... a to je možno poctivé a úprimné, ale nie je to ono, nie je to silné, nie je to dojemné. I finálny preslov bol na môj vkus triviálny. Aronofsky mal podľa mňa viac zatlačiť na pílu a byť, nuž, doslovnejší. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://recenzie.org/sportove/316-wrestler-60- (25.06.2010)

Na konci 80. rokov zaplňoval Randy „The Ram“ Robinson, profesionálny wrestler, titulné stránky novin. Teraz, o dvacať rokov neskôr, sa ťažko prebíja životom a v školských telocvičniach a komunitných centrách okolo New Jersey, robí vystúpenia pre hŕstku nezdolných wrestlingových fanúšikov. Slušný scenár s kvalitným hereckým obsadením robí s Wrestlera výbornú ťažkú drámu. (05.05.2011)