Späť do ringu

Tvůrci zvládli žánr na výbornou, nenudí a servírují nám chutné menu, které sice vychází ze starých receptů, ale o to víc má kvalitní základ, je velice chutné, přísady navzájem ladí, má šmrnc, není mdlé ani překořeněné a je znát, že kuchař si dal práci! Na hlavní dvojici hvězd je opravdová radost se dívat - jsou to hvězdy prvotřídní svítivosti - díky za příjemný zážitek v kině! (22.01.2014)

,,NĚKTEŘÍ SPORTOVCI JSOU ROZENÍ NEPŘÁTELÉ. ALE NEJVĚTŠÍ RIVALITA BYLA MEZI DVĚMA BOJOVNÍKY Z PITTSBURGHU. JMENOVALI SE RAZOR A KID…“ /// Fajn dědci a fajn humor ve filmu o starejch boxerech, ve kterým vo ten box až tolik nejde. Spíš díky němu dostává šťávu život kolem těch dvou chlápků. Furt lepší, než když si frajeři dokazujou že nejsou mrtví třeba ve Vegas. Tempo vobčas zakolísá, nebejt ftípků, mohlo to dopadnout (u mě vole…) jako poslední Rocky. Naštěstí tady to neupadá do sentimentu, De Niro z toho udělá trochu rodinný drama a závěrečnej mač zažene veškerou rozpačitost. A ten fórek v závěrečnejch titulkách… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) V mládí jsem miloval Kim Basinger. 2.) Jsem vodkojenej Rockym, vím, že Jake LaMotta byl magor a Expendables mě nerozpláčou, nýbrž pobavěj. 3.) Thx za titule ,,.Bac.“ a ,,Araziel“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE * NAPĚTÍ ne (24.03.2014)

„Oldschool zasazuje tvrdé k.o. (drzému) mládí“....jestliže jsem o Expendables II napsal, že je to splněný vlhký sen pro milovníky notně zaprášených VHSek, Grudge match je osvěžující soulož s přesně načasovaným závěrečným (titulkovým) výstřikem. Vidět jednookého Rockyho stát v provazech společně se zuřícím ceckáčem, pardon býkem, jak si vzájemně (ne)korektně nakládají, pravda spíše verbálně než fyzicky a k tomu jim fantasticky přihrává geront A. Arkin, je...jak to bylo v té reklamě „zážitek k nezaplacení“. Tedy jak pro koho. Kdo čeká (Scorseseho) hlubokomyslnou psychologickou sondu do duší dvou boxerských legend resp. pěstní souboje v ringu, co tají dech a zvedají ze sedaček, ať......čeká dál. Jak trefně napsala lillien, vítězstvím už byl pouze samotný fakt, dostat hlavní hrdiny, přesněji řečeno Bobbyho De Nira do „půl těla“. Tajemství úspěchu? Pořádná dřina resp.porce lívanců, nesmí samozřejmě chybět povinný sirup a zapíjet jedině lahví Jacka Danielse. Výsledek na sebe samozřejmě nenechá dlouho čekat a vy sklízíte první ovoce v podobě jednoho a půl shybu. Z toho je jasně patrné, v jakých tendencích se snímek P. Segala odvíjí. Kdo se tedy spokojí s příjemnou (multižánrovou) oddechovkou, s vydatnou porcí nadledu, s hrdiny let (ne)dávno minulých, kteří si umí ze sebe udělat prdel a (drzému) mládí ji nakopat, k tomu krapet potřebné nostalgie, více než malé množství příjemně civilní, stále šik, K. Basinger, jednoduchým scénářem s banální předvídatelnou zápletkou, po většinu času však nezpůsobující akutní křeče ve střevech, nemůže odcházet z kina rozladěn. Pravda, ke konci už toho (americkýho) lepidla bylo přecejenom příliš a i já se začal v sedačce nepříjemně lepit resp. ošívat a procenta padaly dolů jak vlasy atletům bývalé NDR. To by ale nesměly přijít, již zmiňované, závěrečné titulky a .....85% [Jestli tohle nebude vysoko v červených číslech, osobně vás všechny obejdu s kámošem bažantem plným octa a vymáchám vám v něm vaše fajnový rypáčky...copyright by verbal]. EDIT: Ne, jdu na 90%. Já si můžu dovolit ten luxus v podobě subjektivity. Nejen za ten permanentní úsměv od ucha k uchu, si to (pro sebe) hravě obhájím. (05.01.2014)

Chytře, protřele, vtipně. To byla jediná cesta, jak tuhle věc ustát ve zdraví. Protože když se dvě největší hvězdy svléknou v ringu, se střihem a akčními scénami je to už výrazně slabší. Jak De Niro, tak Stallone se však drží ve výborné kondici a už podle očekávání jsou ty dialogové sekvence mnohem zábavnější a strhnuvší, nežli ty boxerské, které jsou tu jen aby dokreslovaly mustr příběhu. Je to živelné a mnohdy velmi vtipné. Bez zbytečných slz, sentimentu či otravných reminiscencí. (12.01.2014)

Pokud bych měl hodnotit snůšky patosu a klišé podobnou rétorikou, kterou jsem zaregistroval v dialozích zde slyšených, pak bych musel prohlásit, že mám dokonale sladkobolně nakopanou prdel. Ehm, tedy jasně, i já překvapivě vím, že většina zvedaných pneumatik, tahaných trucků, švihadel s kloboučkem a naslouchadly byly nakonec jen vzpomínky na doby, kdy inkriminovaným borcům ještě vše drželo na svém místě, a že šlo o to, udělat si ze sebe hřbitovní hlínu... to já všechno vím, soudruzi, ale je vám snad jasný, že pokud nám budou druhej den po takovým výcviku padat na huby, že plnění plánu pude kam??? No, pude do prdele!!! Takže je třeba myslet trochu politicky a netlačit tak vehementně na pilu, protože pak už není jisté, kdy se ještě mám De Nirovým kozám smát, a kdy je právě vyráběno morální poselství napříč čtyřmi degeneracemi. Ty degenerace myslím doslova, neboť pokud by nebyl mladej, přemoudřelej harant členem blicího trojbobu, pak bych urval hvězdu dolů i za těch jeho pár nablblých replik... tyhle Mekkulky a Denisy postrachy okolí, ty, my u nás žerem! U svaté Sylvestrovy prostaty, je to tak. Ovšem jinak je to zábava veliká a já přemýšlím, zda bych neměl začít s terapií za pomoci koňských chcanek, neboť trenérský geront vypadal ve finále mnohem lépe, než krvavé transky v ringu... nic proti vám, hoši. Tak trochu se bojím, co bude za pár let, takové frajery nemůžou nahradit v současnosti protěžované homoklony... ach ta prokletá nostalgie, už zase brečím jak macarát. (22.04.2014)