Poslední údolí

Neskutečný film, který jsem bohužel viděla jen jednou kdysi dávno, ale zato s otevřenou pusou a dodnes si ho pamatuju. Určitě bych ho chtěla nejen vidět znovu, ale hlavně si ho pořídit na furt. A tak čekám a čekám....Jupíííí!Už jsem se dočkala, bude příští týden, to si pošušňám! ----Tak jsem si pošušňala, jsem ráda, že mě film nezklamal, naopak mě nadchl ještě víc, protože teď jsem byla schopná vidět i další věci než jenom "jak to proboha dopadne?" (08.03.2010)

Je málo historických filmů, na které se díváte a říkáte si "Jo, takhle to tenkrát muselo vážně vypadat". Poslední údolí k nim patří. Třicetiletou válku ukazuje jako konflikt, jenž dokázal rozdělit světadíl na dva tábory plus několik menších a poštvat proti sobě lidi, které do té doby nezajímalo nic než vlastní dům a pole. Pochybovat o smyslu toho všeho mohl každý. Zároveň ale musel být připravený na prostý fakt, že bude-li mu někdo chtít podříznout krk, nic mu nezabrání. Takhle nějak asi smýšlí postava Michaela Cainea, který se někomu pro roli Kapitána může zdát zvláštní volbou, nicméně jeho první scéna všechny obavy zažene (o scéně poslední nemluvě). Poslední údolí má ale kromě Cainea velkou výhodu i v jeho proti / spoluhráči Omaru Sharifovi a v přesném Nigelu Davenportovi alias Gruberovi. Překvapila mě rozhodně Clavellova režie - bitvy jsou nekompromisně drsné a špinavé, scény jako morová jáma nebo upálení čarodějnice (od Kladiva na čarodějnice nejlepší scéna tohoto druhu, jakou jsem viděl) zase nezapomenutelné. No a pak je tu samozřejmě John Barry. Bez jeho špičkové hudby by filmu velká část té úžasné atmosféry chyběla. Takže pokud se vám líbí Barryho Lion In The Winter nebo Mary, Queen Of The Scots, rozhodně po tomhle soundtracku sáhněte. Ve svém žánru se jedná o nezpochybnitelnou dokonalost. Poslední údolí si plný počet zaslouží. (14.03.2011)

Abych řekl pravdu, skoro polovinu věcí ve filmu jsem absolutně nepochopil a nemyslím si, že by to bylo mojí debilitou, spíše nezájmem tvůrců nezasvěcenému divákovi cokoliv vysvětlit. Nejvíce rozpaků jsem pak zažíval tehdy, kdy evidentně zuří válka mezi protestanty a katolíky, naše ústřední vojenská jednotka je složená z obou skupin (obě ortodoxní) a neváhá zabíjet naprosto kohokoliv (včetně vlastních lidí) + vypalovat svoje vlastní kostely, ale zároveň se bouřit při představě, že by v jimi obývané vesnici byl kostel jen jedné skupiny, případně skoro položit život za posranou sochu, kdy se jim nelíbilo, že byla přesunuta o deset metrů dál (zajímavý kontrast s faktem, že vypálit vlastní kostel do základu jim proti srsti evidentně nebylo). No, ale vzhledem k tomu, že film je spíše dokonalou protifanatickou záležitostí než válečným filmem a vytvořili ho zjevně zdravě uvažující ateisté, dávám tomu 4*, ve kterých se odráží i herecké a filmové kvality a celkový kladný pocit z dobře strávených dvou hodin. 80% (19.10.2012)

Válka, která ve filmu svede dohromady idealistu a pragmatika, trvala třicet let. Válka, kterou mezi sebou muži vedou, válka ideologická, trvá věčně. Dramatické napětí Posledního údolí, zasazeného do drsné doby, kdy byly ještě výhružky vykleštěním míněny vážně, pramení ze střetu idejí, potažmo z prosté touhy udržet si moc a přežít. Chaotické období třicetileté války Clavellovi umožnilo rozehrát proti sobě muže hájící neslučitelné světonázory. A hájící je s nasazením života (teprve na jehož konci jeden z mužů uvěří, čemu dosud věřit odmítal). Zasazen do současnosti, ke které má film rozhodně co říct (a nejen ústy Vogela, moderně uvažujícího člověka, jenž nás provází dějem), nepůsobil by příběh pro nezlomnou víru svých představitelů věrohodně. Slovo nevítězí nad obrazem, jak by jeden od režírujícího spisovatele čekal, ale stejně je to myšlenková komplexnost, ne krutost páchaného násilí, čím Poslední údolí dosahuje mimořádně působivosti. 80% Zajímavé komentáře: verbal, curunir, blackJag (22.06.2011)

James Clavell je dobrý spisovatel, to znamená, že to nejlepší na tomto filmu je příběh. Slabiny film má samozřejmě taky, ale v celkovém vyznění mě oslovil moc, takže trochu přimhouřím oko. Postava Vogela byla asi nejslabším článkem. Neměla hloubku, kterou se povedlo svému kapitánovi dodat Michaelovi Cainovi, který taky neměl minulost, neměl budoucnost, ale v dané chvíli mu člověk jeho život poznamenaný válkou věřil. Omarovi ne. Ušlechtilá, zvláštní krása Florindy Bolkanové se do německé vesnice příliš nehodila. Ale znovu opakuji, atmosféra a příběh si těch pět hvězdiček zaslouží. "...... i jiné vesnice měly svou kapličku....". (22.06.2011)