Poslední údolí

Promarněná šance. Dobří herci, dobrý nápad, ale nefunguje to. Zejména proto, že hlavní hrdina se vprostředku filmu jakoby vytrácí a ztrácí na důležitosti, takže není uvěřitelný jeho návrat do středu dění. KOUSEK DĚJE. Od chvíle, kdy kapitán opouští vesnici, to jde do kopru, všichni se začnou chovat jakoby jim vypadl mozek z hlavy. Zamilovanému mladíkovi nevadí, že jeho dívka dává přednost jinému, směšné spadnutí do plamenů, najednou neuvěřitelně romantická láska mezi kapitánem a čarodějnicí...atd. Přiblblá zkratkovitost a nesmyslné chování téměř všech postav je nechtěně směšné. Zájemcům o třicetiletou válku doporučuji přečíst si román Simplicimus simplicisimus - divnej název, což? /21. 6. 11./ (21.06.2011)

Když jsem Poslední údolí viděla poprvé - to mi bylo nějakých -náct, naprosto mě nadchlo. Dlouho jsem na něj vzpomínala a úpěnlivě si přála vidět ho znovu. Tenkrát to ovšem bylo poněkud problematičtější, než teď.. Po letech, mnoha letech, se mi moje přání konečně splnilo! A byla to nečekaná rána - svůj dojem bych tentokrát popsala slovy "hmmm... - nic moc". Takže jaké z toho plyne poučení? Některé filmy bychom neměli chtít vidět znovu, některá přání bychom si měli nechat nesplněná... (21.06.2011)

Velká studia se nikdy pečlivostí, pokud jde o historické reálie, nevyznačovala a to se dá vztáhnout i k Poslednímu údolí. Spousta detailů, ale i zásadnějších věcí ohledně myšlení a konání postav trpí ahistoričností, je to zkrátka scénáristův konstrukt ve stylu "to se bude v 2. polovině 20. století dobře prodávat a vzbudí patřičné emoce, tak to tam strčíme". Jen čistě namátkou důstojník by se ke své faktické pozici ateisty veřejně v době náboženských válek a hranic s kacíři nepřiznával - už jen proto, že by ztratil respekt u svých podřízených a dal do ruky mocnou zbraň svým soupeřům o nadvládu nad vesnicí. Přesto všechno patří tento film k tomu výrazně lepšímu, co v oné době na historické téma vzniklo. Protiválečný étos je zřejmý, ve snímku jsou zajímavé postavy a dramatický konflikt funguje. Střetnutí víry a politické moci na jedné straně, stejně jako konflikt idealismu a cynického pragmatismu, přináší filmovému fanouškovi spoustu zajímavých scén a katarzi. Navíc má film v podobě Michaela Caina a Omara Sharifa i hvězdné herecké obsazení. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že náš Karel Zeman dokázal ve své Bláznově kronice válečné běsnění zobrazit za zlomek nákladů filmařsky objevněji, s nadhledem a humorem. Na druhé straně, James Clavell vyšel vstříc příznivcům dobrodružné podívané a do svého snímku začlenil nejen řadu šarvátek žoldnéřů, ale i krvavou bitvu o velké město. Celkový dojem: 75 %. (24.06.2011)

Hudba: John Barry . Naprosto famósní ústřední melodie s geniálním chorálem. Filmeček jedna radost, trocha psychologie a zajímavé myšlenky snad dle historických pravd, což lehce pochybuji. Ps: Je to dosti paradoxní, avšak soundtrack k tomuto snímku jsem sehnal naprosto bez problému na našem trhu, film ovšem k nenalezení... :-(( (02.09.2009)

Začátek třicetileté války roku 1818, byl pravda trochu hodně úlet, ale ten těžko mohu dávat tvůrcům za vinu (spíš těm, kdo připravovali českou verzi pro čt2). Jinak nemám co vytknout, až na to SPOILER, že ten mor, co je v tagu, a kvůli němuž jsem se vlastně rozhodla podívat, se tam objevil jen pro určité dokreslení toho, že smrt je prostě všude... Výborný film, s velkou dávkou krutosti i sentimentu (takový plný protikladů), Michaela Caina mám čím dál tím raději a zde mě nezklamal ani Omar Sharif (jako muslim představující Němce toulajícího se krajem zničeným třicetiletou válkou, dokud neuvízne v jakoby nedotčeném údolí v samotném srdci křesťanské Evropy). Mohu zcela zodpovědně říci, že se vyskytují všechny tagy, které zde u filmu nalezneme, a ač žádný neprobere do hloubky, jen se jich tak lehce dotkne, stejně jako toho moru, přesto u mě naprostá spokojenost. Potvrzuje se zde moje domněnka, že vrcholný středověk až do doby Černé smrti nebyl vůbec temný, ale potemněl až s ním, a takový zůstal i na prahu novověku... (24.09.2014)