Precious

Tohle rozhodně není film na první rande. Svoje první dítě porodila na podlaze, zatímco jí její věčně nasraná matka kopala do hlavy, oznamuje obézní černošská dívka sociální pracovnici. Okolní společnost na ní zapomněla. Její děti přišly na svět poté, co na ní lehl vlastní otec. Žije v tmavé díře pouze s matkou, která chlastá, zneužívá sociální dávky, čumí na bednu a dceru obviňuje z odloudění partnera. A často po ní něco hodí nebo do ní strčí nad schodištěm. Ještě, že je tu nová možnost alternativního vzdělávání s chápavou učitelkou a andělskými křídly. Jenže výsledek si toho na svá bedra bere moc a u ničeho se příliš neohřeje. Máme tu obezitu, děravý sociální systém, chudobu, téma negramotnosti, rasismu, pak i homosexuály, dítě s Downovým syndromem, hrozbu HIV. A trochu té dívčí fantazie (tyhle „veselé“ vsuvky nicméně pro samotný vývoj příběhu nemají výraznější opodstatnění). Nejvíc se sice věnujeme vztahu dcery s tyranskou matkou, ale i tady bych si prosil víc péče. Tíživý sociální podtext je cítit, ale ve skutečnosti by nezaklepaly na dveře hodné víly v podobě učitelky a holek ze třídy a nevytáhly negramotnou těhotnou černošku, která zvládne tak akorát vařit a žrát ve fast foodech, z bryndy. Respektive vytáhly, ale co dál? Prostě když už jsme ve sračkách, přitlačil bych na pilu a šel na kost. A nevytahoval bych obláčky a všeobjímající scény. Sic se nějakého velkého moralizování nedočkáme (díky bohu), ale jednoduše by mě potěšily i ty mezistupně (určitě není tak snadné postavit se na vlastní nohy, když jsem v ne úplně fungujícím americkém sociálním systému „nobody“). Nemocniční sestra Lenny Kravitz a sociální pracovnice Mariah Carey vůbec nevyčnívají, mile překvapují tím, jak hrají nesmírně věrohodně. Obě hlavní představitelky jsou na jedničku, hlubší emoce (ať už jakékoliv) jsem však v jejich osudech (ač byly velmi pohnuté) tak úplně nenašel. 70% (20.02.2015)

Po pozretí tohto filmu som mal trochu zmiešané pocity. Bol to dobrý film, ale nie až tak dobrý, ako som čakal, a bohužiaľ, nič excelentné som na ňom nevidel. Okrem toho ma počas sledovania dosť rušili pasáže s predstavami hlavnej hrdinky. Čakal som predsa len trochu viac, jednoducho keď pozerám drámy tohto typu, chcem byť prekvapený, šokovaný, chytať sa za hlavu a pýtať sa samého seba, ako sa vôbec niečo také mohlo stať. Tu to proste nefungovalo, chýbali mi aj emócie, a tak sa mi film nedostal pod kožu takmer vôbec. V tejto tématike jednoznačne odporúčam radšej The Heart Is Deceitful About All Things. Drámu hodnotím na 60-65%, a to hlavne za pekný príbeh a vynikajúce herecké výkony. (22.12.2009)

Být afro-američanem, tak tvůrce téhle slátaniny nechám oběsit. Hlavní hrdinka sní o bílé barvě pleti, touží po přirozeně blonďatých vlasech a prosazení se ve světě jako popová hvězdička. Logika, ať už v chování postav či v samotném ději, zde neexistuje, hlavně že se při sledování mohou všichni modlit k panu Vedoucímu tam nahoře, zatímco Precious sedí v koutě na hráchu se založenýma rukama a nechá se od života mlátit hlava nehlava. Jsem necita? Možná, ale tomuto tzn. veledílu nevěřím ani nos mezi očima... natož pak nějakou autenticitu. (05.06.2010)

Precious je jeden z největších festivalových hitů loňského roku, kolem kterého se vytvořila hodně nafouklá bublina. Předlohu jsem nečetl, ale o filmu nemohu říct nic jiného než, že jde o prvoplánovitě jednoduché dílo, jenž se na svět kouká strašně černobílým pohledem. U narativního filmu samozřejmě nemusí být jednoduchost na škodu (není třeba nějakých rafinovaných vyprávěcích struktur, aby byl film výborný), ale ten jednoduchý příběh musí dodržovat určité pravidla kauzality, pracovat s logickými detaily a například i na malém prostoru vytvořit "hloubku fikce". Filmový příběh (seč jednoduchý) musí prostě žít, nejen sloužit určitým hereckým akcím - musí fungovat i jaksi mimo ně. A v Precious je právě ten problém, že ten snímek takto nefunguje. Například: Lee daniels rozlišuje ve svém snímku pouze dva druhy lidí - ty zlé a ty hodné. Obě skupiny lidí nemají ke svému jednání téměř žádné motivace, nereagují na prostředí, nemění se v průběhu jejich vystupování, neustále jsou pouze v té jedné póze - buď strašně kladné, nebo pouze záporné. Z toho pak vzniká naprosto bizardní vykreslení světa, kde neexistuje nic jiného než kontrastní opozice: peklo proti nebi, negramotnost proti vzdělání, světlo vs. tma, porod vs. smrt atd. - buď si vyber nebo zhyň. A také pozor na definici kýče, protože ta říká, že i něco velmid depresivního může být kýč - už jen z té podstaty, že zjednodušuje složité vztahy a dává je do takovýchto absurdních vyhrocených pozic. - - - Precious je do jisté míry takový ZLATÝ EMO FILM plný přecitlivělosti a melancholie. Vynucuje si emoce a tlačí diváka do toho, aby byl dojat civilním dramatem věčné outsiderky, na kterou jsou všichni neustále zlí a která z pohledu Lee Danielse vlastně za nic nemůže, ani za to mnohakilové bříško, protože jí její ošklivá, ale opravdu ošklivá matka nutí jíst strašně moc papání ;) Ach... (28.02.2010)

Verim, ze Precious se nestane filmem, který bude brán jako oblíbený, že si ho někdo bude pouštět desetkrát do roka. Stane se filmem, který je v okamžicích silný, ale jako celek působí moc Oscarově, jeho ambice jsou obrovské a s každou minutou více a více viditelné. Přitom na druhou stranu mi to zpracování a ty přechody do "kouzelného" světa Precious kde je modelka, herečka zpěvačka apod. přijdou úplně amatérské a laciné. __ Příběh je docela síla, ne až tak silný jak by z toho šlo vytlačit, ale ty skutečnosti které se staly jsou docela odporné. Ale kvůli tomu dávat Oscara? Ne. __ Ono dívat se dvě hodiny na černý, upocený buldozerky není zrovna moje vysnene, ale slecna Destova to vsechno zachranila :-))) (29.12.2009)