Škola ve mlejně

Pečlivě jsem si přečetl komentář od Jezinka.Jezinka a v lecčems má pravdu. Diváci v Česku jsou na pohádky opravdu kritičtí. Je to ale také tím, že je jich natáčeno prostě moc. Tvůrci Školy ve mlejně se snažili o modernu. Takže slyšíme současbné hudební melodie, kromě té z Tenkrát na západě v české verzi od Věry Špinarové. Dále vidíme vodníka, co se zkároval. Jenže...pak přijde horší druhá polovina. Zatímco v té první jsme mohli zaslechnout alespoň kousek humoru, druhá půlka nám servíruje zoufale nudnou podívanou. Mě se tak líbily kulisy, které byly povedené, ale pohádka je podle mě zbytečně dlouhá. (02.11.2020)

Velice úchylná studiová pohádka. Pohádková parodie s totálně střeleným scénářem o nezbedných vodnících a vílách. Je to zvláštní přírustek do olbřímé rodiny českých televizních pohádkových filmů. Díky silnému ironickému náboji vyčuhuje Škola ve mlejně z řady jiných, protože nejen, že je napínavá, ale i velmi vtipná. (31.12.2007)

Urážka českých pohádek! Kdyby tohle nenatočili a já to neviděl, byl bych mnohem radši. I dnes se točí pěkné pohádky. Anděl páně je toho kupříkladu důkazem. Toto však působí... když budu slušný, pak jednoduše děsivě. Výsledný produkt připomíná cosi sešité horkou jehlou. Scénář by zasloužil dostat za uši a ty dialogy - jedna velká hrůza. Upřímně radím, vyhněte se tomuto a najděte si čas na něco lepšího. (30.06.2019)

Úlet, ale na Janáka překvapivě dobrý. Navzdory rozpačitému rozjezdu a některým dalším hluchým místům (jako třeba Mikolášův první příchod do mlejna), navzdory provařenému modelu "strašidelnická škola" a přílišnému spoléhání na od půlky se odvíjející parodickou nit, navzdory Mádlovu neuhlídanému přehrávání a nepůvodní hudbě (která je ovšem vybrána stejně trefně jako odvážně), podařil se slušný horror na bázi mixu Vetřelce s klasickou béčkovou školní vyvražďovačkou, s přízračně zasmušilým Pavlem Křížem, s některými prvky televizní pohádky a teenagerovské komedie a s totálním happyendem. Vzhledem k tomu, že je film prezentován jako "pohádka", je nutno se pozastavit nad v závěru prozrazenou Mikolášovou identitou. Předně je tím ustavena nezvyklá situace, že se vše odehrává čistě v soukromém světě pohádkových bytostí, bez vztahu k normálním lidem, ačkoli intence k tomuto vztahu je u nich základní (viz obsah školní výuky, jakož i původní mylná Mikulášova identita). Dále však můžeme suchoprdův příchod do mlejna považovat za metaforu smrti - jdeť o modelový případ jednotlivého člověka (jímž po otci i výchovou konec konců je), který zemřel a po smrti se vrací k magické matce do zákoutí prarajské blaženosti (nebo je to jen můj osobní komplex, že na mě celé to scénické prostředí takto uterálně působilo)? Veškeré dramatické dění, jehož jsme svědky, by pak nebylo ničím jiným než soubojem nad- či podsvětských mocností o jeho duši a vyjádřením vzájemných vztahů mezi nimi. K neméně hodnotným výsledkům ale dospějeme i tehdy, když se naopak na Mikoláše podíváme jako na modelového zkazkového hrdinu, tedy posla, vyslaného předat zásilku (resp. vyřešit problém), v čemž mu mají pomáhat pomahači a bránit protivníci. Nuže vysílací instance, příjemce zásilky (totiž záchrany), protivníci i pomahači jsou v tomto případě totožni, což je zkratka nesmírné teologické hloubky. Samozřejmě by se dalo exegovat i na chobotnici jako příjemce záchrany, ale to už si udělejte sami, já končim. (17.04.2016)

Karel Janák vzal partičku z Rafťáků ( obsazení je po letech asi nejsilnější perličkou tohoto díla ) přidal Mudr. Šafránka a Dorotku a vytvořil studiovou pohádku v ultra moderním balení. Vodníci a rusalky jako žáci ve škole a Kříž jako vodnický šéf s disco kloboukem. Moment WTF se dostaví do pěti sekund a konečný dojem je, že je to po právu zapomenutá pohádka ČT. Pitvoření, skákání, blekotání, koktání ... trošku troškovina v bizarních kostýmech. (16.02.2019)