Bratia

Jim Sheridan na to šel chytře. Chladnou atmosféru původního filmu nemění na citový vydírák, ale přesto nechce diváka namočit ve stejné špíně jako postavy. Nechá přiměřený odstup pomocí nápaditě poskládaného soundtracku a hřejivé kamery a díky tomu překvapivě vyhrává boj proti srovnání s originálem. Původní Bratři a jejich celostopážní deprese bez výdechu v jistých chvílích ztráceli na síle, tady je nenávratná ztráta idyly díky jejímu upřímnějšímu zobrazení o to fatálnější. 85% (09.02.2010)

Scénář: David Benioff .. Americký rodinný syndromek (tentokrát) z Afghánské války. Uplácaný co nejpřijatelněji pro celou rodinu, až se divím, že takhle v ničem výrazně nevyčnívající snímek distribuuje zrovna ostrá stáj Lionsgate, který se, jako jedna z mála, nebojí jít za hranice všednosti. Předlohu jsem neviděl, takže nevím, s jakými výrazovými prostředky pracují tam, ale zde se zaryjí do paměti jen Tobey Maguire a také píseň od U2 (Sheridan je s Bonem kamoš snad odjakživa..). První půle je dost nevýrazná a celkem povrchní, zejména na rozehrání větších dramatických chvil bratrského souznění, které by měli diváka v půli druhé zasáhnout. Chyba bude možná právě už v předloze, protože Susanne Bier na papíře zas tak výrazný tvůrce není. Padík. (30.12.2009)

Pre európskeho diváka je toto čisto teoreticky len zbytočné naservírovanie raz nakrúteného príbehu pre angloamerickú divácku obec. Ale len teoreticky, pretože fakticky remake prevalcoval originál: stačí si len porovnať počet hodnotení rovnomenného filmu od Suzanne Bierovej a tohto prekrúteného bratríčka na čsfd. Americká verzia valcuje severský originál takmer štrnásťnásobne. Stredoeurópske teritórium je totiž kultúrne pod vplyvom distribučných mágov, usmerňujúcich do tohto priestoru všetok potenciálne zárobkový produktový americký tok. A tak sa v kinách, na obrazovkách televízií aj na dvd uprednostnil, ako obvykle tento prevarený americký výrobok. Profesionálne bezchybná verzia sa vezie na vlne emočnej zhodnosti s predchodcom, no nedokáže sa zbaviť pachute poznania, že opakovaná dráma prestáva byť skutočnou drámou. Stala sa, vďaka jemným obrúseniam drsných výčnelkov originálu, čo sa týka vyznenia i formálneho spracovania, skôr jeho nejakou síce konzumne chutnou, no stále len instantou náhradou. (24.11.2013)

Za posledné obdobie sa to hemží vojnovými drámami - Hurt Locker, Triage, Brothers, našťastie každá ponúka niečo iné. Titul Bratia síce stojí na dosť predvídateľnom príbehu, no jeho najväčším tromfom sú výborne prepracované charaktery ústredného tria a ich pozície v rodinných vzťahoch. Je tu viacero línií (mix krehkosti a sily Grace ako manželky, aj ženy, Samova rodinná idylka, obľúbený strýček Tommy, náhľad do detského sveta očami Samových dcér), film ako celok vypĺňa množstvo emotívnych momentov, dramatické miesta úderne hrajú na citlivú strunu, trochu veľa amerických vlajok na môj vkus, čo sa dá odpustiť, pretože výsledný dojem je jednoznačne nadpriemerný. (09.04.2010)

Tím největším nedostatkem tohoto filmu pro mě bylo, že z něj doslova ukapávalo to americké filmové "sladidlo." Předkládaný portrét americké rodinky mi přišel hodně konzervativní a strojený. Spousta morálně ukázněných scén s nevyrovnanými rodinnými vztahy, především otce se synem (na parkovišti, vzájemné pohledy na sebe při pronesení nevhodných či neočekávaných slov druhého při společném jídle) či výchovných scén typu "Promiň, nezachoval jsem se správně", "holky běžte nahoru, maminka si teď promluví se strejdou Tommym," "Isabelle, přestaň, proč tohle říkáš?" Kromě ústřední "švédské trojky" Tobeyho, Jakea a Natálky na mě velmi zapůsobila přirozenost a jistá vyspělost v hereckých projevech dvou malých sestřiček. Z nichž mě okouzlila hlavně Bailee Madison. Ta její tvář, pohled a opravdické slzy se z nich kutálející mi přišly zcela upřímné a skutečné. V jedné scéně jsem měla dojem, že kdyby byla její slzavá tvář v záběru ještě o něco déle, spustila bych asi taky:) Sice jsem myslela, že vztah mezi Natálií a Jakem bude více prohlouben, aby tak následující události byly ještě dramatičtější, ale po návratu Tobeyho jsem byla ráda, že tomu tak nebylo. Pohled na jeho zničenou tvář a ztrhaný charakter byl dostatečně autentický, abych usoudila, stejně jako kdysi on, jakožto Peter Parker, pronesl: "Hey Spiderman, no more..." Pro mě je to jeho, pravděpodobně asi nejvážnější a nejvyspělejší role a zvládl ji výborně. Jeho výbuchy u stolu či v kuchyni, jsou silně znepokojivé a podmanivé. Kdyby se upustilo od toho lepivého amerikanismu, zapůsobili by na mě Bratři více upřímněji a uvolněněji. (14.08.2011)