Bratia

Túto drámu zdobia naozaj hviezdne mená a divák v podstate dostane to čo očakával. Rodinná dráma, ktorú poznamenal nečakaný návrat za zajatia v Afganistanu je v prvom rade o vzťahoch. Jednoznačne musím pochváliť všetky scény z Afganistanu, ktoré dvíhajú film z priemeru. Nadpriemerné sú aj herecké výkony všetkých zúčastnených, ale najviac priestoru dostáva T. Maguire. Scéna s balónom za stolom je jedna z naj. Pri sledovaní som si uvedomil ako dozrela N. Portman od čias Leona. Scéna s políciou v závere mi už prišla akosi nasilu a už-už som si mayslel, že skončí tragicky, čo mi väčšinou vyhovuje, ale tu by mi to nejako nesedelo. Samotný záver ma preto potešil, a áno treba sa s tým naučiť žiť. Hoci v tomto prípade pri spomienke na nebohého kamaráta s ktorým padol do zajatia, to bude naozaj ťažké. Dánsky originál je o dosť civilnejší a uveriteľnejší než americký remake, ale uznávam, že remake je to slušný a takmer identický. Takmer. 70% (12.09.2010)

Jim Sheridan netočí špatné dramatické filmy, tudíž jsou jeho Bratří spíše sázkou na jistotu než-li krokem do neznáma s nejistým výsledkem. Možná jsou až neprávem opomíjeným snímkem, který má tu smůlu, že se jedná o remake s evropskými kořeny. Pravdou je, že až příliš často sklouzávají k líbivosti s pomocí místy ne úplně vhodného soundtracku. Ale díky sympatiím k hereckému obsazení jsem si ve výsledku nemohl pomoci. Uvažoval jsem o řadě hereckých kombinací, které se zřejmě nikdy nestanou skutečností, ale někdy se přeci jen poštěstí a vidět na plátně vedle sebe Tobeyho, Natalii a Jakea je nejenom smrtící kombinace, ale i zatraceně těžký a neprůstřelný kalibr. Navíc Tobey už opravdu není tím Spidermanem a je jen dobře, že se hnul z místa a pomalu komiksový kabát věší na hřebík. Bratři tak za sebou zanechávají líbivá rádoby dojemná dramata Johna Lee Hancocka a Nicka Cassavetese. Sheridan dobře udržel otěže až do mrazivého konce, kde čekají jen ti opatrně optimističtí U2. PS: Poster alá 3-Iron si ale mohli v propagaci odpustit :) (08.02.2010)

V dánské předloze Bratrů mě neskutečně iritovala neumělecká kamera, která byla schopna diváka nabít kinetikou během klidného úvodu, přičemž opravdu vypjaté scény pak nepůsobily tolik věrohodně. Tento remake má, jakožto hollywoodská tvorba, očividně hladší režii, plynulejší přechody a přirozenější spád, netlačí tolik na sugestivitu a surovost - otázkou však je, zda je to takhle reálnější, nebo zkrátka jen konformnější pro široké publikum... Další zásadní rozdíl v této, jinak naprosto věrné předělávce, představují herci - laťka byla položena vysoko, ale známá jména nezůstala ve stínu danských kolegů a zejména Gyllenhaal mě svým prvotřídním herectvím skutečně oslovil (opět). Celkově mohu říct, že krutá a působivá výpověď o vlivu války na člověka zůstala stejně kvalitní, přičemž běsnící scény a závěr vyzněl lépe u dánské předlohy. 7/10 (20.12.2009)

Tím největším nedostatkem tohoto filmu pro mě bylo, že z něj doslova ukapávalo to americké filmové "sladidlo." Předkládaný portrét americké rodinky mi přišel hodně konzervativní a strojený. Spousta morálně ukázněných scén s nevyrovnanými rodinnými vztahy, především otce se synem (na parkovišti, vzájemné pohledy na sebe při pronesení nevhodných či neočekávaných slov druhého při společném jídle) či výchovných scén typu "Promiň, nezachoval jsem se správně", "holky běžte nahoru, maminka si teď promluví se strejdou Tommym," "Isabelle, přestaň, proč tohle říkáš?" Kromě ústřední "švédské trojky" Tobeyho, Jakea a Natálky na mě velmi zapůsobila přirozenost a jistá vyspělost v hereckých projevech dvou malých sestřiček. Z nichž mě okouzlila hlavně Bailee Madison. Ta její tvář, pohled a opravdické slzy se z nich kutálející mi přišly zcela upřímné a skutečné. V jedné scéně jsem měla dojem, že kdyby byla její slzavá tvář v záběru ještě o něco déle, spustila bych asi taky:) Sice jsem myslela, že vztah mezi Natálií a Jakem bude více prohlouben, aby tak následující události byly ještě dramatičtější, ale po návratu Tobeyho jsem byla ráda, že tomu tak nebylo. Pohled na jeho zničenou tvář a ztrhaný charakter byl dostatečně autentický, abych usoudila, stejně jako kdysi on, jakožto Peter Parker, pronesl: "Hey Spiderman, no more..." Pro mě je to jeho, pravděpodobně asi nejvážnější a nejvyspělejší role a zvládl ji výborně. Jeho výbuchy u stolu či v kuchyni, jsou silně znepokojivé a podmanivé. Kdyby se upustilo od toho lepivého amerikanismu, zapůsobili by na mě Bratři více upřímněji a uvolněněji. (14.08.2011)

Komorní drama asi není nutné příliš dlouze představovat. Sam a Tommy jsou dva bratři, respektující se, milující, ale zároveň i dosti odlišní. Ambiciózní Sam měl vždycky navrch. Vzdělání, kariéru, rodinné zázemí i stabilní povolání v armádě, kde kus života strávil i jeho otec. Naopak Tommy vždycky spíš platil za černou ovci rodiny a za barového rváče bez budoucnosti. Vojenská mise v Afgánistánu udělá nicméně celé rodině tragickou čáru přes rozpočet. Sam je prohlášený za mrtvého, jeho bratr nečekaně brzy zaujme jeho místo.. zbytek znáte. ODVAHA. To je to, co tu chybí. Uznávaný režisér Jim Sheridan se pustil do hodně předvídatelných vod v typicky uhlazeném, zaoceánském podání. Přesto dokáže udržet diváka v napětí a očekávání. Vadily mi přesto dvě věci. Chybí mi hlubší prokreslení „pouta“ mezi oběma bratry a mrzí i samotná délka filmu. Po delší době jsem si přál být s hlavními hrdiny o pár desítek minut víc. Klidně i za cenu emočního drásání. Režisér totiž chvátá kupředu, trestuhodně klouže pouze po povrchu a jen v několika scénách se dostává hrdinům skutečně pod kůži. A to navíc až v samotném závěru (oslava narozenin, výbuch v kuchyni), kdy divák skutečně ani nedutá. Což je škoda, protože tahle příliš americká a doslovná story měla na víc (doporučuji se mrknout třeba za dva roky na postdogmatický originál Susanne Bier). Naštěstí její atraktivitu posouvají nahoru samá zvučná jména. Tobey Maguire, Jake Gyllenhaal, Sam Shepard i Natalie Portman jsou jednoduše výborní, přičemž nejsilnější part asi odehrál první jmenovaný, podrážděný a paranoidní cizinec, u kterého už asi nic nebude jako dřív. Brothers jsou sázkou na jistotu, která se bojí víc tlačit na pilu!! Škoda.. Poctivé psychologické drama dnes v Hollywoodu umí málokdo. Sheridan to předvedl tak napůl.. (15.11.2010)