Predčítač

Je mi to skoro líto, dát jen 4*, ale úvodní třetina filmu je doslova nudná a když to porovnám s filmem, který mě odrovnal nejvíc a nakonec ani nebyl nominován na Oscara (Gran Torino), nemůžu u Předčítače jinak. Jinak je to velmi dobrý film a jakmile skončil ten hrozný úvod, děj se výrazně zlepšil a tu nominaci na Oscara jsem pochopila. Je to příběh o vině a trestu, o lásce a odpuštění, o zničených životech a krutém procitnutí a rozhodně ve mně zanechal mnoho témat k přemýšlení. Kate Winslet je samozřejmě výborná, přesto ale nepochopím, proč za roli Hanny nominaci má a za Nouzový východ ne, protože tam by ji zcela jistě proměnila. Tady si nejsem tak jistá. (11.02.2009)

Skvělé drama, které nás ze začátku uvrhne do svého uspěchaného světa. Vše se děje z okamžiku na okamžik, a aniž si to uvědomíte, už je příběh o něco dál. Přiznám se, že tohle mi zpočátku dělalo nemalé problémy, ale pak jsem zvykl a věci se začali uklidňovat. David Kross mi ze začátku až silně připomínal herecké dřevo Ulliela, jenže naštěstí jsem si brzy všiml, že on UMÍ a MÁ talent. Navíc, v další hodině mi připomněl (tentokrát vzhledově) Heatha Ledgera. Možná to je jen můj pocit. Ralph Fiennes mi opět dokázal, že je to charakterní herec, který zahraje cokoli. To, co on dokáže říct jedním pohledem, to umí zatraceně málo herců. A konečně se dostávám ke Kate. Pokud vím, tak za tento film posbírala snad všechny ceny, které bylo možné posbírat. A musím říct, že oprávněně. Tento výkon byl zcela popravu oceněn Oscarem. Takže suma sumárum mi z toho vychází ještě fakt, že už si fakt musím někde sehnat ty Hodiny… Já jsem naprosto spokojen. (14.09.2009)

Začalo to jakoby nevinně, nevědomky, ale přerostlo to ve vášnivě-literární vztah. Jedno poděkování se zvrhne v intenzivní pouto, které se však jednoho dne záhadně zpřetrhá, aby se po letech mohlo opět náhodně setkat - jenže v soudní síni na lavici obžalovaných. Komorní drama o bolesti z provinění a soucitu aneb poválečné Německo z trochu jiné perspektivy. Právě to mi přišlo nejvíce osvěžující, právě v druhé „nacistické“ polovině Daldry (třetí oscarová nominace – z dosud tří natočených filmů – za režii) nejvíce cloumá emocemi. Ano, britský režisér Stephen Daldry. Na dvakrát se velmi pozitivně zapsal do povědomí diváků i kritiků; prvně dojemnou story o vydupávání si štěstí skrze tanec, poté osudovým spojením tří žen s románem Paní Dallowayová spisovatelky Virginie Woolfové. I Předčítač natočil s nevídanou lehkostí, promyšleností i švihem. Brání se vizuálním exhibicím, v úsporně komponovaných záběrech nechává vyniknout jak herce, tak celý příběh. Kate Winslet (tři hlavní ceny sezóny – BAFTA, Zlatý glóbus i Oscar) pomocí svého bohatého hereckého rejstříku citlivě vykresluje postavu introvertní Hanny Schmitz i s jejím „ostudným“ tajemstvím, autor hudby Nico Muhly plně využívá minimalistické zvukové plochy a dvojice kameramanů Menges-Deakins (společně 12 nominací na Oscara, včetně dvou proměněných sošek) nasnímala artově vyhlížející dílko, včetně vkusně natočených sexuálních peripetií. Bolestivé drama hodno pozornosti.. 80%. (17.03.2009)

Jasný tah na bránu. Donutit tímto balíčkem extrémní sentimentality diváka k pláči a získat za to nějakou tu cenu. Sám se neubráním určitému nekritickému pohledu, ale přece jen nominace na Oscara mne nutí více o filmu uvažovat, o zaslouženosti oné nominace (momentálně nemám na mysli technické aspekty jako je kamera a střih). Velmi chytré bylo zakomponovat do pozadí některé hrůzy 2. Světové války a následné procesy, i když by se dalo využít i mnohých jiných motivů, ale ty nikdy nemohou být ve výsledném efektu natolik působivé. Když se nad tím nakonec zpětně zamyslím, poskytl mi Předčítač jen dočasnou záplavu emocí a pěkný pohled na Kate Winslet, která hrála opravdu úžasně. Dalším velkým pozitivem byl Ralph Fiennes, který taktéž zaslouží chválu za svůj výkon. Hodnocení je na samé hranici a něco uvnitř mi říká dát 4 hvězdy, ale přece jen půjdu na nižší. (18.02.2009)

Část odehrávající se v padesátých letech je důkazem, že pedofilní soft porno a příběh nejdou moc dohromady. Anabáze ze šedesátých let vzbuzuje naději, že se to stočí k ožehavým otázkám ohledně kolektivní viny, potřeby najít viníka či k pokryteckým rozsudkům pro "klid duše národa". Jenomže na tohle téma padnou dvě tři věty a víc nic. No a závěrečná dvacetiletka je sice dobrá, ale nic víc než právě pouze dobrá není. Je nevýslovná škoda, že si to Němci nezadaptovali sami. V době kdy je jejich kinematografie na historickém vrcholu, kdy se s nebývalou bravurou vypořádávají s jedním historickým kostlivcem ve skříni za druhým, by mi to do jejich filmového rejstříku skvěle zapadalo. Herce na to rozhodně mají (ostatně až na Kate a Ralpha jsou tu samí Němci). A navíc by to bylo v němčině, která by tomu na autentičnosti také výrazně přidala. Tahle angličtina s jakoby německou dikcí je totiž otřesný a neposlouchatelný patvar. (24.04.2009)