The White Lady
Réžia:
Zdeněk Podskalský st.Scenár:
Karel MichalKamera:
František ValertHudba:
Evžen IllínHrajú:
Vlastimil Brodský, Rudolf Hrušínský, Miloš Kopecký, Irena Kačírková, Jiřina Bohdalová, Josef Bek, Čestmír Řanda st., Václav Voska, Vlasta Chramostová (viac)Obsahy(1)
Ve vsi Komonice, ležící pod stejnojmenným hradem, dojde k zázraku. Krásná Perchta zvaná Bílá paní komonická vystoupí jednoho dne z obrazu, vyhoví prosbám výměnkářky Blažkové a zařídí jí v chalupě vodovod. Té noci totiž navštívila hrad skupina místních trochu podnapilých občanů, kteří vedli právě spor o to, zda Bílá paní opravdu za úplňkových nocích chodí po hradě. Kastelán Pupenec vyluštil nápis na obraze "Věř, ale komu věříš, měř" a formulku vyslovil nahlas. Jako jediný pak byl svědkem Perchtina počínání. Život ve vsi je vzhůru nohama. Předseda MNV a jeho tajemník se vzájemně podezírají z líbivé politiky vůči občanům, do vsi je vypravena zvláštní komise z ministerstva. Na hradbách se objeví i jiná Bílá paní, servírka Andula, kterou tam poslal v kostýmu z divadelní hry tajemník, aby se pomstil předsedovi. Komise je ale svědkem skutečného vystoupení Perchty z obrazu, a protože se nehodí, aby nedostatky v práci řešily zázraky nějakého ducha, delegace z Prahy obraz ukradne a odveze jej do depozitáře. Most, který měla ještě Bílá paní postavit, tak nad řekou chybí, i když oslava je už naplánovaná a musí se konat. Za zvuků hudby se občané vrhnou do vody v místě, kde měl most stát, a plavou. Jen Bílá paní se nedá spoutat, projde mřížemi a jde dál... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (310)
Celkem uvolněná groteskní Bílá paní plná budovatelských hesel, proslovů a všemožných soudruhů a ústavů jim náležejících. Zatímco Kačírková s jejím mrkáním působila mile lišácky, Hrušínský s Kopeckým jako zástupci MNV předvedli poměrně ucházející, nepříliš přesvědčivý výkon. Za zmínku jinak stojí poměrně pěkně provedené "v(y)stupování" Bílé paní do/z obrazu. ()
„Věř, ale komu věříš měř!“ alebo dôveruj, ale komu veríš preveruj. Skvelá komédia s výbornými hereckými výkonmi všetkých hlavných predstaviteľov. Z každej scény cítiť, že sa musel celý štáb výborne zabávať. Vytvorili úžasnú kritiku socializmu a komunistických praktík. Takmer každá veta je „perla“ parodujúca našu nie veľmi vzdialenú minulosť. Je to karikatúra toho, čo tu bolo a tak trochu aj je a možno i bude. Alebo nie? Dnes však už „nepotřebujeme strašidla, když máme Národní Výbor.“ Nemôžem inak, musím dať *****. ()
Z času na čas siahnem po zbierke poviedok Karla Michala, z ktorej jedna sa stala predlohou pre tento úspešný film. Dnes si už málokto vie predstaviť, aké salvy smiechu vyvolávali protirežimové hlášky, ktorých je tu neúrekom. Dokonca si myslím, že dnešná generácia by väčšinu z nich ani nepochopila. To je aj dôvodom, prečo sa moje hodnotenie zastavilo na troch hviezdičkách. Inak výborný film pre pamätníkov. Je skoro nepochopiteľné, že hneď po vzniku neputoval do trezoru. ()
"Na co potřebujeme strašidla, když máme národní výbor?"...., .... "Vždyť tady žádnej most není! Furt s tou pravdou...drž hubu a plav!!". Jasně trezorová záležitost, plná narážek na poměry socialismu. Dnes už je to jen vtipné a absurdní, ale tenkrát bylo obrovsky odvážné takový film udělat. Přestože je až po okraj nacpaný tehdejšími hvězdami... včetně těch, které byly v přízni strany, cenzory to neobměkčilo. Zvlášť v první půli bylo těch rýpanců požehnaně. Ale aby bylo jasno, Bílá paní není jen politickou satirou, ale i velmi dobře zpracovanou fantasy-komedií s výbornými triky. Společně se Světáky a Nocí na Karlštejně, je Bílá paní jasným důkazem, že Podskalský byl jeden z našich nejlepších režisérů. ()
Bílá paní a rudé strašidlo.. Nekompromisní satira z dob, kdy zázrak nebyl v zájmu pracujícího lidu, ledaže by za ním stáli soudruzi ze Sovětského svazu. Z dob, kdy nešlo o to, co je a co není, ale jak to správně vidět, jak to správně zhodnotit a jak na to správně reagovat. Zasloužené dno trezoru. Trio Hrušínský, Kopecký, Bek exceluje a Pepíček, mnou jinak nepříliš oblíbený, zde sází stranické linie se držící hlášky s neuvěřitelnou kadencí. „Dohnat! Předehnat!“ ()
Galéria (13)
Zaujímavosti (7)
- Film byl natočen podle povídky "Jak Pupenec k štěstí přišel", která je součástí povídkového cyklu Karla Michala "Bubáci pro všední den". (Terva)
- Pieseň “Na hradě Okoři", ktorá odznela vo filme, bola nápadom jedného komparzistu a režisér Zdeněk Podskalský st. mu zaň vyplatil honorár 400 korún. (Raccoon.city)
- Je to jeden z tzv. trezorových filmů. Promítal se do roku 1970, kdy byl zakázán. V obnovené premiéře zazářil v roce 1989. (sator)
Reklama