Šílenci z Manhattanu

Subtilnost není něco, co bychom si spojovali s reklamou. Reklama má udeřit, i v těch nejlepších je cosi vulgárního. A přesto jsou Mad Men, drama o jedné reklamce na Madison Avenue, seriál s nejlepším scénářem, jenž je plný podpovrchového vření a podtextu. Sice ne extra dějoví (tady by ta podobnost s reklamou byla), přesto jsou „Ad Men“ podivně strhující od pilotní epizody s názvem Smoke Gets in Your Eyes. Kouř se mi hned napoprvé dostal nejen do plic, ale rovnou do mysli. Byť seriál odstartoval už v roce 2007, možná svoji nejlepší řadu (S05) i nejlepší epizodu (S04E7 The Suitcase) odvysílal v uplynulé dekádě. Až na tu poněkud pulpovou otázku identity a občasné záměrné bizarnosti se scénář chová uměřeně (Don snažící se podplatit někoho, kdo mu vyhrožuje, místo více „seriálového“ pokusu o vraždu – poučení pro House of Cards), porušuje očekávání (Peterova zbraň z níž se nevystřelí), aby pak zasadil až groteskní úder (sekačka v kanceláři). Nejen že je to špičkové drama, zároveň se jedná o jeden z nejvtipnějších seriálů vůbec. Matthew Weiner napsal v Donu Draperovi (Jon Hamm) a v Peggy Olsen (Elizabeth Moss) možná nejvrstevnatější seriálové postavy a zasadil je do precizně zkonstruovaného dobového prostředí. Ve stylu 60. let smekám fedoru. (01.02.2024)

Reklamné odvetvie to nie je pre mňa. Páčila sa mi len dobrá atmosféra 60-tych rokov, kedy bol svet ešte ako tak v poriadku, nechytila ma tu však žiadna dejová linka. Skôr som sa bál, že ma chytí ofina Elisabeth Moss. Veď vyzerala, ako by jej na hlave sedela tarantula. (08.04.2022)

“I’ve learned to believe people when they say it’s over. They don’t want to say it, so it’s usually the truth.” Máte-li lahev značkové dvanáctileté whisky, tak ji nevyžahnete na ex. A stejně tak i reklamákům sedí postupné dávkování. Chce si to na ně udělat čas. Dopřát si k projekci sklenku něčeho exklusivního, co se vychutnává striktně po douškách, zapálit si cigaretu (Nekuřák říkáte? Navození atmosféry říkám já.) a plně se poddat seriálu, který se z většiny sestává čistě z toho, že pár postav v interiéru nad sklenkou a se zapálenou cigaretou v ruce po celou dekádu (h)řeší. Sedm sezón jakožto studie amerického snu jdoucích ruku v ruce s americkým úsměvem a odvrácenou tváří "konzumu" za ním ("Happiness is just a moment before you want more happiness."). A co je s podivem vzhledem ke zvolenému stylu, tématům i "programové" nepodbízivosti divákovi, tak to nikdy a za žádných okolností nesere mramor. Možná by vás spíše zajímalo, zda Don Draper (jeden z nejkomplexnějších a nejrozháranějších charakterů současné quality TV) a spol. dostojí šuškandě o skrz na skrz satirickém a nejlépe napsaném, zahraném a tak nějak i nejlepším seriálu vůbec? Jenže není to vlastně zcela jedno, když je neoddiskutovatelně tím nejstylovějším seriálem? A ostatně ve chvíli, kdy tu stylovost přijmete za svou (což není proces na jednu či dvě epizody, ale spíše na jednu či dvě sezóny; i kvůli faktu, že první série je rozháraná a zdaleka ne tak sofistikovaná jako zbytek seriálu), tak je více než pravděpodobné, že na výše uvedené dotazy naleznete kladnou odpověď. Častá (a oprávněná) výtka je, že pasáže "ve firmě" to bez výjimky táhnou a pasáže "v kruhu rodinném" mají kolísavou tendenci. Naštěstí i v těch nejslabších momentech se to může opřít o nebývale nosné charaktery (nejen Don, ale i Pete, Peggy, Roger...). Mad meni nikdy nesklouznou do vod tuctovosti či pocitu vaty s účelem vyplnit stopáž; a když už to tím v průběhu třetí řady začíná hrozit, tak se to vyřeší "velkým třeskem". Hrozí, že se z vás kvůli veškerému tomu stylu a navozování atmosféry stane alkoholik, požitkář a zadlužený jedinec, protože vzhledem k počtu epizod budete těch cigaret a kvalitních destilátů k večerním projekcím potřebovat... No, bratru habaděj. Problémové je rozdělení finální sezóny do dvou let, kdy po první polovině posouvající postavy vpřed katarzi, je druhá polovina pro některé z nich nadbytečným epilogem, který navíc trestuhodně v posledních epizodách spoléhá u mnohých spíše na fan-service než adekvátní ukončení. Čímž neříkám, že úplný závěr není dokonalý. Protože je. PS: Má to jedinou zásadní chybu; je to barevné a nikoli černobílé. Sedlo by to k té stylovosti ještě o chlup lépe (ověřeno na vlastní oči). | S1: 4/5 | S2: 4/5 | S3: 4/5 | S4: 5/5 | S5: 5/5 | S6: 4/5 | S7: 4/5 | (27.01.2014)

Nejlepší retro seriál jaký jsem zatím viděl, i když mám takový neodbytný pocit, že může způsobovat infarktové stavy mezi militantními feministkami a v ligách bojovníků proti kouření a alkoholu. Je opravdu zajímavé pozorovat, kam se během padesáti let posunuly některé hranice, já být běžným Američanem, byl bych asi nucen neprodleně navštívit svého psychologa. Vzhledem k tomu, že jsem neafektovaný Evropan, seriál jsem si užil a výborně jsem se bavil. (01.08.2016)

Tento seriál u mě bohužel skomírá na hlavní postavě, protože Don je jednak hajzl a jednak je jeho osobní život ještě neskutečně nudný a zabírá až moc času. U epizod, které se točily jen a pouze kolem něj, jsem usínala. S čestnou výjimkou v podobě 5. série se prakticky děje pořád to samé dokola a dokola. První půlku vždycky zabere roztahaný románek Dona s nějakou náhodnou nafukovací pannou (které klesá zajímavost i inteligence s každou další řadou, kde asi nejvíc vede ta z 6, která povahu už radši neměla vůbec žádnou), kolem půlky přijde nějaký dějový či historický zlom (jako fúze nebo úmrtí), čímž druhá půlka pomalu začne nabírat na zajímavosti, až vyvrcholí skoro vždy skvělým finále, které nakousne něco obrovského a v tom momentně se všechno honem rychle utne, aby se mohlo začít zase od začátku (obzvlášť u konce 3. řady jsem si říkala, jestli si tvůrci dělají srandu). Můžu tak říct, že jen 5. série, která celý tento koncept věší na hřebík, jede si své vlastní tempo a dává mnohem větší prostor ostatním postavám, mě tak opravdu, skutečně bavila. Protože ostatní postavy, v čele s ženskými hrdinkami (Peggy, Joan, Megan, Betty, Sally) si zaslouží mnohem větší pozornost. Jinak dobová atmosféra je úžasná a stejně tak jsou skvěle vybráni herci (i Jon Hamm, kterého mám mimochodem moc ráda, ale Dona fakt ne). (20.03.2020)