Scarface

Původní, příběhově přímočarou, gangsterku Howarda Hawkse rozvedli scénárista Oliver Stone a režisér Brian De Palma do velkolepého díla, které zalidnili postavami, propracovali charaktery a taky bohužel hodně zpoplatnili době, která si to dle antikomunistického diktátu prezidenta Jimmyho Cartera žádala. Tony Montana, uprchlík z Kuby, které pevně vládl Fidel Castro, je symbolem protikomunistického odboje, který lidu uctívajícímu červenobílé pruhy s bílými hvězdami na modrém podkladu toliko imponuje. Ale každý, kdo se dokáže přes toto dobové zakopnutí tvůrců přenést, ten si tuto impozantně vystavěnou „cestu na vrchol“ vychutná. Stoneovi se výborně podařilo vyhnout se „kmotrovskému“ vykreslování postav, kde i proměnu „těch dobrých“ v „ty zlé“ už dokážeme dopředu částečně odhadnout. Zde si nikdo nemůže být ani na minutku jistý, zda-li se někdo změní a hlavně proč. Nejobsáhlejším a nejproblematičtějším vývojem tak prochází samotný Tony Montana, v naprosto famózním podání Ala Pacina, na kterém Stone reflektuje působení těch nejprimitivnějších dobových faktorů jako drogy nebo peníze. Brian De Palma to navíc pojal jako stylizovanou cestu, ve které je třeba použít i toho nejbrutálnějšího násilí (motorová pila nebo závěr nechť mi dají za pravdu). Takže jako celek film působí jako velkolepě obsáhlá freska, která se však dokáže zabývat i těmi nejniternějšími detaily. Scarface se sice nedá označit jako jedna z možných definicí gangsterského žánru, ale za jeden z pilířů rozhodně ano, což rozhodně není málo. (24.07.2005)

(1001) Vzhledem k tomu, že film odchoval několik generací, které si potom poslušně lepily za zdi svých pokojů plakát s nasratým Al Pacinem, očekávala jsem, že za tím rebelským ztotožňováním bude nějaké filmem zprostředkované meritum. A hořce jsem splakala nad výdělkem. Tony Montana je kompletní neotesanec bez jakékoliv jiné dimenze nebo vykupujících kvalit a film tuto jeho plochost formálně kopíruje. Počáteční snaha spojit starší story s aktuálním společenským tématem hodně brzo vyšumí a nastupují skoro tři hodiny bezhlavé adorace prázdnoty a tuposti (?!), která ani nějak zvlášť negraduje nebo nemění úhel pohledu. Hudba mi přišla hodně, hodně přežitá a takové věci jako optimistická montáž nástupu k moci, svatby a finančního sukcesu by se snad měly zakázat zákonem. Mé zklamání je o to silnější a podivnější, že původní Hawksův Scarface je jednou z mála gangsterek, které si svým přístupem a zpracováním regulérně vydobyly můj seriózní respekt. (10.09.2016)

Je tam spoustu hluchých míst a právě tam se měly zapojit nůžky střihače a nekompromisně zkracovat. De Palma udělat atmosféru umí, ale tempo neudrží. Velké plus mají určitě na svědomí herci. Al Pacino je nezapomenutelný a celý film táhne prakticky on. Se svým španělským přízvukem a šklebícím ksichtem na sebe strhává pozornost celých 170 minut. (28.11.2004)

Zatímco ve stupňovaném rozjezdu jsem byl nadšený (scéna s motorovou pilou nepostrádá napětí ani akci), v nevýrazně gradujícím konci se mi začal silně zajídat De Palmův režijní styl plný statických záběrů na pozadí "hučící" hudby. Pacino byl samozřejmě úžasný, věřil jsem mu první i poslední gesto (ačkoli mě iritovalo, že se s jeho grázlovskou postavou nelze pořádně ztotožnit) a asi ho neumím neobdivovat, ale ostatní herci včetně Michelle Pfeiffer nestojí upřímně řečeno za nic. Závěrečné pocity po zhlédnutí jsou vzhledem k očekávání nezapomenutelné pecky téměř až negativní, protože slavná Scarface je jenom dějově předvídatelným solidnějším průměrem. (15.09.2006)

Nemůžu uvěřit, že jsem byl právě 170 minut přikovanej v křesle, aniž bych si to uvědomil. Jestli takovýhle gangsterky vznikaly dáávno před mým narozením, tak co se to dneska točí za slátaniny ? Má cenu psát něco dalšího ? Radši ne, nechci pořád opakovat, že je pro mě Al Pacino ztělesněním herectví. Tohle rozhodně nebyly vyhozený peníze a lepší '' filmový start '' toho nového roku si dokážu jen těžko představit - 100%. (01.01.2010)