Valkýra

Film chladný jako hlaveň nacistické pistole (takové té hnusně hranaté, němečtí inženýři si vždycky vystačili jen s pravítkem), ale stejně tak spolehlivý a pečlivě seřízený. Singer chytře spoléhá na herecké výkony, autentické kulisy a bezchybnou rekonstrukci nejslavnějšího atentátu na Hitlera. Vůbec nevadí, že víte jak to dopadne, zvyknete si i na perfektní angličtinu německých oficírů, protože jejich charisma coby herců je zkrátka větší než role, která je jim svěřena. Potíž je v tom, že Singer svůj ansámbl těží jen povrchově. Jsou to pro něj velmi výkonné figurky, která však nehodlá koukat pod čepice. Vzhledem k přehršli událostí v tehdejším Německu má sice film spíš problém s pochytáním všech souvislostí (raději si do kina vezměte nějakou související četbu, jinak vám všechny ty šarže začnou z hlavy vyskakovat nejbližším volným otvorem), ale dýku do zad mu vráží především emocionální plochost charakterů. Kdyby Cruise neměl pásku přes oko a další tucet tělesných deformací, byl by to pro vás člověk bez duše. Jednoduché rozřazení do dvou týmů (dobří Němci, špatní Němci) filmu notně ubližuje, a to i v závěru, který se důsledně, ale zcela marně, snaží být "nad věcí". Na thriller je to příliš dokumentární, na biografii příliš ploché. Na něco mezi jsem byl pravděpodobně příliš dobře naladěn, takže těsné čtyři. Ale mluví ze mě fanoušek pancéřových pěstí a nebudu zapírat, že jsem těm "hodným" fandil bez ohledu na výsledek. (23.01.2009)

Singer sice zabil X-Meny svou sprostou dezercí ke gayovi v rudých kozačkách se spodky navrch, ale vrátil se mezi seriózní filmaře tímto "hraným dokumentem", který dokázal masám podat věrohodný a hlavně při zachování snesitelné - ne ovšem dokonalé - úrovně srozumitelnosti (resp. orientovatelnosti se v postavách) komplexní obraz Stauffenbergova historicky profláklého atentátu na Zářícího Spasitele alias Führer-Scheina...který vlastně nebyl Stauffenbergův;) Stálo to spoustu peněz, bylo to rozmáchlé a bylo to moc dobré, i když na rozdíl od Letu 93 jsem navzdory stejné znalosti dějinného vývoje ani na okamžik nevěřil, že by to přece jen mohlo vyjít;) "K tanci a poslechu" hraje velmi slušná a kupodivu i vizuálně historii věrná herecká sešlost made in UK, takže na závěr jde asi říct jenom to, že štěků hvězd Verhoevenovy Černé Knihy byla i z tohohle pohledu trochu škoda. 80% (08.01.2012)

Singer strohý, akurátní, perfekcionistický, není on náhodou Němec..? Valkyrie, stejně jako Conspiracy ukazuje, že ne všichni "učitelé nadaných žáků" znamenali pro svět čiré zlo požírající malé děti k obědu, leč za mnohem levnějším kolegou od jezera Wannsee pokulhává svou emoční chladností, zapříčiněnou příliš chudou stopáží na převyprávění historických událostí podobného charakteru. Kvapíkové tempo pro kinosály mi zkrátka moc nesedlo a raději bych tuto klíčovou epizodu německého protinacistického odboje viděl stejně jako DaViD´82 třeba v podobě několikadílného seriálu produkovaného HBO. Ku prospěchu věci zatavený Cruise ukazuje, že čím je ho na plátně méně, tím lépe (myslím osobnost, ne prsty, ruce a oči), nicméně na bravurního Stampa, či Branagha, stojícího tentokrát na zcela opačné straně nacistického spektra, stále může koukat leda z uctivého povzdálí cukrového Mavericka. Von Stauffenberg udělal klíčovou chybu, že si do aktovky nepřibalil pár pout s růžovou mašlí.. (21.07.2009)

Sice až za únosnou mez zjednodušená pohádka o souboji běloskvoucích Němců proti těm ultra zlounským, kde jsou veškeré motivace pučistů shrnuty do věty "že Hitler je prostě zlý". Ehm, co to má jako být? Minimálně ty pravé důvody to chtělo naťuknout... Sem si připadal, jak kdyby mi na prahu dospělosti chtělo rodičovstvo vysvětlovat, že děti vznikají tak, že se mamka s taťkou políbí a děcko za pár měsíců doručí na doručenku čáp. Ale i navzdory všeobecné znalosti této události, navzdory Cruiseovi, co je zase jen Cruisem a nikoli Stauffenbergerem, navzdory šprechtění v angličtině, navzdory transformaci hodností a názvosloví na západní způsob, navzdory nepřesnostem i navzdory nechtěné směšnosti heuréka scény (včetně rozsvícení žárovky!) se Singerovi podařila věc takřka nemožná. Po slabší úvodní půlhodině mi samým napětím v nejedné scéně pozastavoval funkčnost dýchacího ústrojí. Takže jsem z kina odcházel sakra spokojen, ale přeci jen bych byl raději, kdyby to někdo vzal z gruntu, věrně a do detailů. Ideálně pod dohledem HBO. (05.02.2009)

Těžko uvěřit, že Valkýra není ,,echt" německý film, jelikož Bryan Singer ho natočil hodně proněmecky a ,,poněmecku", jako film tedy spíše chladný, leč stylově dokonalý (tady je analogie s pověstnou německou pečlivostí více než na místě), vyprávění podřídil absolutnímu řádu válečného (skoro se mi chce napsat televizního) dramatu a snímek sám je dokonale šlapajícím autonomním systémem... Tedy přesněji řečeno do okamžiku, než narazíte na první dialog, jelikož angličtina německých postav mi k dané látce a typu filmu docela nesedí a musí tahat nejednoho diváka za uši (i když samozřejmě chápu její opodstatnění). Sama postava Führera mi ve Valkýře tak vehementně odkazuje k fenomenálnímu Führerovi Bruna Ganze z Pádu Třetí říše, že podobnost snad ani nemůže být náhodná (a možná se tu americký režisér skutečně v mnohém inspiroval). Filmová rekonstrukce nejznámějšího z atentátů na Adolfa Hitlera se Singerovi rozhodně povedla a její faktický přínos je neoddiskutovatelný - coby stylizovaného hraného dokumentu. Ostatní rozměry celovečerního hraného filmu mu ale trochu chybí... Podobné filmy: Pád Třetí říše, Hitler: Vzestup zla, Stauffenberg (18.05.2009)