Cesta

Soumrak lidstva aneb takhle to jednou s námi dopadne. Kdo si myslel, že na natočení kvalitního filmu jedna vystřelená kulka a putující otec se synem nestačí, tak se škaredě pletl. Cesta má tak silnou atmosféru, že by se dala krájet sekáčkem na maso. Trojice Hillcoat - Mortensen - Cave vyždímala z daného tématu absolutní maximum, což se odráží hlavně na depresivním pocitu při sledování. Nejvíce mne ale na celém snímku uchvátil jeho obraz. Po celou dobu totiž nenarazíte na jakékoliv pastelové barvy, pokud zrovna hlavní hrdina v krátkých záblescích nevzpomíná na pestré časy se svou láskou. Moře vypadá jako Londýnská stoka, zvěř se stala součástí historie, celkový look okolní krajiny je pouhá směs odstínů černé a bíle, takže i taková duha působí jako dar od Boha. Beznaděj a zoufalství na každém kroku. Konečně dílo pojednávající o konci světa, které má srdce a duši. (02.02.2010)

Nakoniec áno. Poctivo špinavé, patrične bezútešné a v mnohých momentoch až prekvapivo silné. Verná adaptácia to nie je, pretože tam, kde McCarthy majstrovsky pracuje s náznakom, tu sa používajú flashbacky, hrdinove vnútorné vysvetľovačky a sem-tam prebleskne aj pátos (tie kecy o ohni v duši si fakt mohli odpustiť). Navyše to herecky kazí ten chlapec. Ale... nakoniec teda áno. Rezonovalo. Chcel by som to vidieť očami človeka, ktorý nečítal knihu. (24.01.2010)

Cesta sa nedá označiť za sklamanie, jej zhliadnutie ma však bohužial nedokázalo uspokojiť. Hillcoat pritom nezlyháva v apokalyptickej atmosfére, ktorá je aj napriek slabšej výprave výborná, dokonca ani vo vedení hercov. Film ako celok postráda cieľ a od začiatku do konca je len kolážou viac či menej pôsobivých, no ľahko zamieňateľných scén s nevyužitými vedľajšími postavami a naviac je tu paradoxne práve postava Charlize Theron. Vzhľadom k údajnej vernosti knihe sú niektoré výčitky možno zbytočné, lenže zatiaľ čo predloha môže disponovať silnými výrazovými prostriedkami, vo filmovej verzii ich nahrádza len slušná no ničím výnimočná réžia. Výsledkom je tak film, ktorý dieru do sveta aj navzdory istým ambíciám nespraví. (15.01.2010)

V tomhle případě nebylo zrovna výhrou, že vůbec někdo přežil, nicméně situace kolem nás je taková, že jeden nikdy neví, co se může stát a jaké se pak probudí mé vnitřní utajované nebo i překvapující jávství. Cesta smrti byla spíš mysteriózní než dobrodružná (z toho pro mě vyplývá alespoň něco pozitivního, ale tady ani omylem), velmi sugestivní, smutná a drastická. Viggo hrál velmi přesvědčivě, až mě mrazilo v zádech. Atmosféra byla tak ponurá, že já osobně bych si raději hodila mašli nežli něco takového podstoupit. Nevím jestli bych se na to podívala, kdybych tušila, že to bude mít až takový dopad na mojí nervovou soustavu. Takové vlhko a nic se tam ani nezazelenalo...........? (22.04.2017)

Hodnotit tenhle film hvězdičkami mi je tak trochu proti srsti, protože to svým způsobem nejde. Rozhodla jsem se pro 3* z několika důvodů, ale podle úhlu pohledu bych mohla dát klidně i o dvě víc nebo o jednu míň... Co se týče audiovizuální části filmu, tak to jsou doslova orgie. Někdo může namítat, že je film zbytečně tmavý a šedý, jenže mně to k postapokalyptickému příběhu podobného ražení prostě sedí, na spoustě míst jsem si říkala, že by z těch záběrů byly nádherné depresivní fotky. Svět ve zkáze je prostě zobrazený perfektně, navíc ta rouška tajemství, že nevíme, co se vlastně stalo, děje a bude dít, je nesmírně zajímavá, podněcuje naší zvědavost a hlavně film díky tomu dostává naprosto nový rozměr. A na efekt to funguje mnohem víc, než když třeba ve 2012 sledujeme, jak obří vlna spláchne mnicha v tibetu nebo když se rozpadá L.A. Takhle vypadá katastrofa, žádné rozjásané barvy, ale pořádná várka šedé deprese podbarvená hudbou Nicka Cave. A flashbacky Vigga Mortensena na šťastné dny se svoji ženou celou tu depku ještě pořádně umocní tím kontrastem atmosféry a barev. Kromě audiovizuální části má film ale i část dějovou. Ze začátku jsem si říkala, že je to prostě parádní, Viggo i jeho "syn" Kodi hrají skvěle a první půl hodina je působivě tísnivá, cítila jsem strach spolu s hrdiny, při každém šustnutí v lese ve mě škublo a s hrůzou jsem se dívala na všechnu tu zkázu okolo. Jenže jak napovídá název filmu, tak CESTA je to jediné, oč v tomhle filmu vlastně jde. Takže když se peripetie výpravy na jih a za mořem začnou dokola opakovat (jdou, nemají jídlo, najdou něco k snědku, potkají někoho zlého, potkají někoho hodného atd.), začíná to být trochu monotónní. A v tomhle okamžiku jde právě o to, jak se na děj člověk podívá. Je to filozofické dílo o beznaději a bezvýchodnosti situace (každý přece ví, že na jihu asi těžko něco bude, ale i cesta může být cíl), které nás vlastně nutí přemýšlet? Asi ano, ale pak co má znamenat ten konec? Těžko říct, asi půjdu, a přečtu si knižní předlohu a pak se uvidí, co si budu o tomhle filmu myslet dál. (29.04.2010)