Réžia:
John HillcoatScenár:
Joe PenhallKamera:
Javier AguirresarobeHrajú:
Viggo Mortensen, Kodi Smit-McPhee, Charlize Theron, Robert Duvall, Guy Pearce, Garret Dillahunt, Michael Kenneth Williams, Molly Parker, Paul Hodge (viac)Obsahy(1)
Svet bol zničený pred približne desiatimi rokmi. Nikto nevie, čo sa vlastne stalo. Možno to bol jadrový útok, možno vesmírna udalosť. Zomreli milióny ľudí, či už počas katastrofy alebo neskôr od hladu a zúfalstva z pomalej smrti. Muž (Viggo Mortensen) a chlapec (Kodi Smit-McPhee) putujú temnou krajinou, vzdorujú hladu a zime, občas sa musia skryť pred ľuďmi alebo sa brániť pri napadnutí. Všetok svoj osobný, a teda veľmi vzácny majetok, si vezú v nákupnom vozíku, vybavenom spätným zrkadlom, aby videli, či ich niekto nesleduje. Jediným zdrojom radosti sú pre nich občasné nálezy potravy. Na svojej ceste sa stretávajú s húfmi zúfalých preživších a čelia gangom, kanibalom či zlodejom. Okrem rodinného puta ich spája vedomie, že existencia jedného je dôvodom pre život toho druhého. Otec cíti zodpovednosť za dieťa, ktoré sa narodilo krátko po katastrofe a ktoré nepozná zaniknutú civilizáciu. Predstiera optimizmus a je schopný kvôli synovi aj zabiť. Každodenné prežívanie ho zmáha, stáva sa podozrievavýn, prestáva rozlišovať medzi dobrom a zlom. Na chvíle šťastnej minulosti, ktoré strávil so svojou ženou (Charlize Theronová), môže len spomínať. Otec so synom miera na juh k morskému pobrežiu, aj keď nevedia, čo ich tam čaká a či majú ešte nejakú nádej. (TV JOJ)
(viac)Videá (2)
Recenzie (1 595)
Cesta je ukázkovým příkladem rčení "Za málo peněz hodně muziky." Otec a syn putují pochmurnou, depresivní a zdevastovanou krajinou ve světě, ze kterého vymizel život. Nikde už nic neroste, zvířata nejsou. Jen šeď, déšť, zima a hlad. Společnost jim dělá nákupní vozík a občasný výskyt dalších přeživších, prahnoucích po mase. Jejich mase. Vůbec mi nevadilo, že se ve filmu nedozvíme příčiny této zkázy. Cesta je jeden z těch snímků, který by mohl ukazovat budoucnost takovou, jaká by klidně mohla být. A přesto, když jsem v závěru uviděla moře, dostala jsem podnět k zamyšlení. Moře, voda. Tam, kde je voda, je přece život. Mohly by tedy nějaké organismy či snad i tvorové ve vodě přežít, nebo by z ní snad znovu mohla započat evoluce...? ()
Tohle bezútěšné putování za prchavou nadějí v postapokalyptické vizi má něco do sebe, ale to hlavní mu schází – dramatická stavba. Otec a syn putují zdevastovanou krajinou, které přírodní katastrofa vzala všechno, co vzít mohla. Lidská důstojnost je ta tam, hrstky přeživších dohnal nedostatek jídla k pojídání jeden druhého a neúplná rodinka chce být těmi good guys a díky houževnatosti vůdce téhle minismečky (naprosto soustředěný Viggo Mortensen opět dokazuje své herecké kvality) jimi i jsou. Pokud se tedy někdo nechce zmocnit jejich „pokladů“ a pár konzerv, které tlačí v nákupním vozíku v těchhle nesmírně fotogenických lokacích. Cesta odnikud nikam a hlavně na jih, kde je prý lépe.. S oblohou zatěžkanou šedočernou depresí a bez jediného slunečního paprsku nám tak tvůrci předkládají tuhý boj otce a syna, který těží z prý výborné knižní předlohy jednoho z nejuznávanějších současných amerických prozaiků Cormaca McCarthyho. Život v tomhle komorním dramatu s minimem dialogů a bez okázalých gest nemá příliš velkou váhu.. takhle na papíře to vypadá výborně!! Ale není.. nečekal jsem žádné opulentní akční sekvence nebo uplakané scény, ale australský rodák John Hillcoat se mi jednoduše nedokázal za ty necelé dvě hodinky dostat pod kůži. I když právě realismus tkví v nejsilnější zbrani Cesty, tihle dva kolem mě během svého nekonečného putování prošli, vzájemně jsme se zaregistrovali, letmo pozdravili, ale k bližšímu souznění nedošlo. Proto jsou už zase někde v nedohlednu.. ()
„If I were God, I would have made the world just so and no different. And so I have you... I have you.“ Depresárium doktora Hillcoata. Post-apocalypse Now. Tahle země není pro žádný. Cílem není cesta, ale žít (za předpokladu, že máte pro koho). Říkáte otrocký přepis McCarthyho knihy? Já říkám, proč zasahovat do věcí, které jsou perfektní.. ()
„Prestaň plakať. Musíme ísť.“ Neviem, či mi to proste len v to pochmúrne zimné ráno sadlo, alebo je to dobrý film. Asi oboje. Pritom má Cesta dve hodiny, deje sa v nej relatívne málo vecí (takže o to viac sa do popredia vynára robustná stopáž) a tie, čo sa dejú, sú až nepríjemné (nervytrhajúce strety s ľuďmi, nechutná, ale logická hororová pasáž so „zombies“). K tomu depresívna výprava „večnej jesene“, kde so strašidelným praskotom samé od seba padajú stromy a kde sa potulujú skupinky kanibalov, ale je to už iba ich posledný výkrik do tmy, o pár rokov sa raz v noci požerú navzájom a zostane len ticho a meluzína v komínoch rozpadnutých domov. A do toho múdry, ale možno až príliš bojazlivý (ale čo by ste na jeho mieste robili vy?) Viggo Mortensen. Chudý a vystresovaný Aragorn to drží (napriek kašľu) pevne v rukách. Myslím, že ak by sa to na pláži skončilo inak, nepáčilo by sa mi to. Takto mi to pripadalo fér. ()
Hillcoat rozhodně neprohrál, vlastně si ani nedovedu představit, zda-li by šlo McCarthyho knihu zadaptovat věrněji. Ale podobně jako Coeny i tady jej sráží k zemi otrocký přepis, který pro filmové médium některé pasáže zjednodušil, jiné vyškrtnul, ale nepřidal nic svého. Oceňuji strohou práci s obrazem, který netlačí diváka do oblíbených post-apokalyptických depresí, ale spíše brnká na pochmurně smutné struny, podobně jako Nick Cave. Každopádně jsem rád za to, že Hillcoat měl dostatečné koule, aby to natočil právě takhle. Na druhou stranu pachuť zbytečnosti tomu odpárat nelze, alespoň v mém případě. Sedm palců z deseti nahoru, do kina asi zajdu. Krvavého poledníku se bojím. ()
Galéria (90)
Fotka © Elite Film AG (2011)
Zaujímavosti (24)
- Stejně jako u Proposition (2005), předchozího filmu režiséra Johna Hillcoata, jsou autory hudby Nick Cave a Warren Ellis. (Asgy)
- Film je adaptací stejnojmenného románu Cormaca McCarthyho, v roce 2007 vyznamenaného Pulitzerovou cenou. (Chatterer)
- Jedním z vědomých rozhodnutí režiséra Johna Hillcoata bylo používat jen v minimální míře počítačové efekty. Počítače tak našly hlavní uplatnění zejména v procesu utlumení některých barevných odstínů. (Michelle75)
Reklama