Hobit: Neočakávaná cesta

Je dobré si uvědomit, že pojem Tolkien vznikl nikoliv díky Hobitovi, ale díky legendární knižní trilogii Pán prstenů. Hobit není nic víc, ale ani méně, než sympatická dobrodružná dětská pohádka s plochými postavami a bez fungujícího alternativního univerza. Ten bájný mytologický svět, kterým oslovil všechny generace, vytvořil Tolkien skutečně až v Pánu prstenů. Zatímco ve filmové trilogii musel Jackson postavy, motivy a děj redukovat, tady musí pro změnu přidávat a nafukovat. Na literárního Hobita by bohatě stačil jeden velkofilm. Chápu ale, že tahle fantasy je zlatý důl a v zájmu producentů a jejich zisků je třeba vyrukovat s novou trilogií. Výsledkem ale je pocit, že každý záběr trvá o nějakou tu vteřinu či chvíli déle a tempo filmu se ztrácí. Pořád je to ale atmosférická záležitost s velkorysým rozpočtem a díky tomu i velkolepou podívanou. Kamera se pase po fascinující scenérii divokých hor, lesů, fantaskních staveb a režisér zabydluje ten svět spoustou roztodivných tvorů a oživuje je pomocí špičkových triků. Je tady ale zřetelně znát, jak moc je ta původní předloha dětská záležitost, protože oproti Pánu prstenů jsou postavy víc dětinské. To platí nejen pro chování trpaslíků, ale například a především pro čaroděje Radagasta. Vedle natahovaného děje mám ještě jednu výhradu. Při sledování filmu jsem si vzpomněl na jeden starý vtip o tom, kolikpak těžce vyzbrojených německých tankových divizí je potřeba ke zdolání dvou sovětských partyzánů vyzbrojených kapesním nožíkem. Ta malá skupinka hrdinů až příliš snadno drtí své nepřátele, likviduje jednu krvelačnou bestii za druhou a divák se nemusí o své hrdiny vůbec bát. Je s podivem, proč se v Pánovi prstenů strachovali o osud Středozemě, když by na gigantické hordy Saurona v podstatě stačila tahle parta trpaslíků s Gandalfem a jeho hobitím přítelem. Pokud víte, že hrdinové nemohou zemřít, jaksi se o ně nebojíte a dramatická podstata filmu je v háji. Místy (a vlastně docela často) to v akčních scénách připomíná animované grotesky. Na druhou stranu např. scény s Glumem jsou opravdu vymazlené a celkově jde říct, že se jedná o ne-li vůbec nejlepší, tedy jednu z nejlepších, popkornovek sezóny. Celkový dojem: 65 %. (10.02.2013)

Tušil jsem, že divní lidé, kteří se ve volném čase převlékají do trpasličího / skřetího / elfího oděvu a srandovně spolu zápasí po lukách a lesích, budou z Hobita nadšení, ať bude kvalita filmu jakákoli, takže jsem bral 86% hodnocení s rezervou a do kina šel s přesvědčením, že mu tu potom nadělím dvě hvězdy a od plic si zanadávám. K takovému názoru mě vedla především očividná snaha studia rejžovat útlou knižní předlohu, co to půjde, matné trailery a především negativní zkušenost s post-lotrovskými Jacksonovými filmy - King Konga i Lovely Bones považuju z hlediska poměru cena/výkon ze skoro největší hrůzy, které v posledních letech Hollywood nabídl. No nestalo se tak, takže tyhle čtyři hvězdičky (70 %), byť rozhodně nesrším nadšením, lze považovat za příjemné překvapení. Hobit je příjemná podívaná. Úchvatné exteriéry, sympatická hlavní postava, povedené triky (většinou). Nic víc, nic míň. Dost škodí podivná rozkročenost mezi pohádkovostí knihy a snahou přiblížit se dospělému Pánovi prstenů. Funguje to na podobně nostalgické vlně jako letošní Expendables II - jenže tentokrát to zapůsobilo i na mne, protože Středozem mám, na rozdíl od tupých osmdesátkových akčňáků, docela rád. A asi budu jeden z mála, komu se víc líbila ta první "nudná" polovina, kde si postavy jen povídají a divák si v poklidu může vychutnávat atmosféru Kraje a Hobitína (i z lotrovské trilogie mám nejradši začátek Společenstva). Druhá polovina pak totiž i přes pěkně provedenou akci představuje esenci toho, proč všeobecně nemám rád žánr fantasy jako takový. A proč ho občas posměšně nazývám parodií na sci-fi. Když se kladní hrdinové dostanou do potíží, vždycky je díky pružným pravidlům fantasy světů může vysvobodit nějaká spásná deus-ex-machina ptákovina. V případě závěru Hobita doslova. 70 % PS: Pokud film někdy zhlédnu podruhé, budu se bavit asi hlavně tím, že se pokusím spočítat, kolikrát nějaká z postav zakřičí "Run!" A pokusím se zapamatovat si jednotlivé trpaslíky i jinak než podle barvy vlasů a vousů. (13.12.2012)

Když má člověk o Hobitovi psát, jen by nadával. Natahovaný příběh, urputná snaha Jacksona zachovat LOTRovský status quo, i když svět Hobita se tomu urputně brání. Příběh bez silných motivací a cílů, bez zapamatování hodných momentů. Prostě jen tři příjemné hodiny ve Středozemi, na které se začíná už při odchodu z kina zapomínat. Asi to je trochu škoda, ale mohlo to dopadnout hůř. Jackson zkrátka udělal to, co věděl, že nenese žádné riziko a fanoušky potěší. Trochu hořké potěšení. Alespoň si ale tím spíš vážím toho, co dokázal před deseti lety. (A srovnávání je zcela na místě, Jackson se snaží Pánu prstenů co nejvíc přiblížit.) 65 % UPDATE: Hobit není nejvhodnějším propagátorem HFR, přesto je nepochybné, že v této technologii dřímá budoucnost. (11.12.2012)

Veľa som od toho nečakal, no napriek tomu sklamanie. Ak plánujete kino, tak jednoznačne 2D. Ja osobne ľutujem, že som videl 3D verziu. Okrem rozmazaných hĺbkových záberov ma štvali aj arkádové, veľmi neprirodzene pôsobiace, priam až bolesť v očiach spôsobujúce, grafické efekty, najmä kvôli porušovaniu zákonov fyziky a absencii gravitácie v bojových scénach a v scénach s padajúcimi objektami. Čo sa soundracku týka, tak máme možnosť vypočuť si jeden skvelý song asi tak 7 krát v rôznych častiach filmu, vždy v inom prevedení. Nehovoriac o tom, že tvorcovia sa snažili naťahovať čas ako sa len dalo, takže sa, okrem iných dej nijak neovplyvňujúcich bludných scén, pripravte aj na kopec pomalých statických záberov. Tých 166 minút by sa s prehľadom zmestilo do 50tich minút. S výnimkou na pár svetlých momentov vo mne dobrý pocit vyvolávali len spomienky na starého dobrého pána prsteňov. Z ľútosti dvíham svoje hodnotenie na 3 hviezdy... Už mi snáď len ostáva na zvyšné dva diely tvorcom znechutene odkázať: Thanks, but no thanks. (17.12.2012)