Misia na Mars

Brian De Palma sci-fi absolutně nerozumí, jinak by si nemohl vybrat ten nejslabomyslnější scénář, který byl zrovna k mání, a natočit podle něj takovýhle paskvil. Lepší a zajímavější příběh, postavy a dialogy má i ta nejslabší epizoda televizního Star Treku, Mise na Mars má jen větší rozpočet. A navíc se mi skoro nechtělo věřit, že můj oblíbenec Ennio Morricone opravdu složil takovouhle hudbu pro tenhle film – ten musel být ještě víc mimo než režisér. (19.08.2005)

Při sledování tohoto SF jsem levitoval podobně jako hlavní hrdinové. Jenže zatímco oni levitovali mezi Marsem a Zemí, já levitoval mezi nadšením a znuděním. Nadšením proto, že příběh je brán velice vědecky, skoro jako by to byl hraný dokument BBC. Opravdu velká pečlivost se tu věnovala technické stránce letu na Mars i jeho průběhu. Jenže na druhé straně tu je taky neustále se opakující motiv rodiny a zázemí kosmonautů, následně převedený v sebeobětování a vůbec ten americkej patriotismus třepetající se vlajky. Odporně sentimentálně vlastenecká hudba neustále ruší a zahrabává jakoukoliv i trochu vypjatější scénu. Když v půli umře jeden z hlavních hrdinů při dosti dramatické situaci, je vám to úplně putýnka. Ve srovnání s dalším marsovským filmem toho roku Rudá planeta to vyjde vlastně na stejno, i když trochu jinak. Tady se stejně jako tam nezdrželi hloupých řečí a taky si nijak moc nepropracovali scénář, ale přeci jen tu jsou trochu víc realističtější v provedení techniky nebo postupů (i když, všeho s mírou, že) a navíc to není tak zábavné. Stejně jako tam se ani tady nepovedl konec. Tady ještě asi mnohem víc. Pár logických kiksů už neřeším (viz doplnění kódu DNA lidí, který se od DNA mimozemšťanů lišil jako DNA lidi od DNA opic). No nic, přesto se na to podívat dá, přestože pointa je dost pitomá a vzhled mimozemšťana naprosto magorskej. (14.01.2007)

Ač to zprvu vypadalo na snímek s rozhodně dýchatelnější atmosférou než ta marťanská, ke konci jsem mohla už jen říct: Ennio, Briane, Time, Gary, do čeho jste to duši dali... Po tom, co jsme provláčeli jméno čtvrté planety bahnem jedné nevyvedené mise, Duchů Marsu a Rudé planety, bych se pranic nedivila, kdyby náš soused jednoho dne vyletěl z oběžné dráhy a napálil to přímo do matičky Země, aby zlotřilým pozemšťanům nedal už žádnou další příležitost. (04.02.2010)

mise na mars by mela byt poustena od druhe poloviny. ta je natocena skutecne pusobive a samotne finale trochu pripomina vesmirnou odyseu. film tak bohuzel dojizdi na neuveritelne nudny a ukecany warm up, ktery je o to mene snesitelny, protoze vedouci castingu odvedl primo trestuhodnou praci. cely herecky ansambl je sympaticky asi jako hejno moskytu, specialne duo tim robbins a connie nielsen opert pokalelo svou pritomnosti dalsi nadejny film. vse tak zachranuje pouze stary dobry gary sinise, ktery se do popredi dostava prave v one druhe pulce filmu, kdyz konecne zgebne robbins. a prijemnym pohledem na timovo mrtve telo plovouci vesmirem by mel film zacinat... (15.08.2005)

Ten druhy a ovela lepsi film o Marse. Aj po 15. rokoch ponuka nádherne trikove sekvencie natocene v pôsobivych dlhych kamerovych najazdoch. Postavy su dostatocne prepracovane, aby si dokazali ziskat moje sympatie. A co ma potesilo najviac je zaver. Väcsina tychto ambicioznych sci-fi filmov sa v poslednej tretine zmeni na beckovu tupu vyvrazdovacku. Co nastastie nie je pripad tohto filmu a aj ked je zaverecna pointa trochu naivna a nabozensky zalozenym ludom asi bude proti srsti, tak mne sadla. Vysledkom je nadpriemerne sci-fi, ktore patri k tym lepsim vo svojom zanri. 7/10. (21.10.2015)