Jekyll

Moffate Moffate, co mi to děláš? Mám dojem, že jsi snad chtěl docílit, abych pocítila stejnou dualitu jako hlavní anti(hrdina) této minisérie a pokud ano, tak se Ti to skutečně povedlo. Protože jedna stránka mé osobnosti by Tě nejraději pěkně sepsula za roztříštěnost děje, některé nelogičnosti v rámci příběhu a obsazení Giny Bellman, která mně občas pěkně štvala ( hlavně ve třetí části, pak se to trochu zlepšilo). No a ta druhá stránka byla uchvácena hudbou, fantastickou atmosférou, několika dechberoucími scénami a samozřejmě famozním výkonem Jamese Nesbitta, bavily mně obě jeho polohy a to do té míry, že i přes všechny ty zmíněné nedostatky jsem sjížděla dychtivě další díly a teď, když jsem to komplet dokoukala, mě mrzí, že toho není víc, protože mi tento poněkud nebezpečný pán, zalezl pěkně pod kůži. Vím, že jsi v současnosti zaneprázdněn jako hlavní scénárista Doctora Who, ale jestli se v budoucnosti rozhodneš po vzoru Jekylla a Sherlocka vzkřísit další fenomén anglické kultury ( takhle narychlo mně napadá třeba Robin Hood nebo Jack Rozparovač) a převést ho do jednadvacátého století, budu u toho. Možná Ti budu zase spílat i velebit Tě zároveň, ale ujít si to rozhodně nenechám. (24.09.2013)

Moffat poprvé tak, jak ho známe dnes. V Jekyllovi pro BBC poprvé zmodernizoval literární klasiku (i když spíš vytvořil pokračování), do které napěchoval ideální souhru mysteriózního thrilleru a průpovídkové komedie a navrch přidal herecké eso. Jenže stejně jako titulní postava má tento na první pohled perfektní koncept i svoji stinnou stránku. Bez rozpočtu a kvalitního castingu tak Jekyll trpí podobně, jako třeba Daviesův Torchwood, a po pár minutách je jasné, že si Moffat s omezenými možnostmi ukousl příliš velkého sousta. Ruku v ruce s po všech stránkách over-the-top scénářem jde i Nesbittovo občas až příliš expresivní herectví, a nejednou se tak dá jen stěží ubránit kyselým úšklebkům místo autory zamýšleného smíchu nebo šoku z dalšího z kvanta zvratů. Ačkoliv tak mezi novější britskou konkurencí Jekyll značně ztrácí na dechu, je spolu s prvními řadami restartovaného Doctora Who nenapodobitelnou předzvěstí dnešní špičky televizní tvorby. (16.02.2014)

Moffat si v Jekyllově případě nehrál na nic překvapujícího či šokujícího, co se dějové stránky týče, většina zvratů i zdánlivě překvapivých identit postav je dlouho dopředu odhadnutelná. Ale o to tu nejde. Ne, dal nám pouze a přesně to, co jsme chtěli (i když jsme to třeba nevěděli), a to dokonale ďábelského Jamese Nesbitta. Protože on JE Jekyll. Totiž Hyde. (09.09.2010)

"Oh, DADDY!!" Steven Moffat je mistr scénárista a Jekyll pak jeho vymazlené dítě. Hned první desítky minut vyloží na stůl spoustu triumfů a stejně si tvůrci schovávají v rukávu mnoho dalších. Ze seriálu se od prvních minut stává dokonale strhující podívaná, která střídá černohumorné průpovídky s nervy drásajícími momenty a v čele všeho stojí nezastavitelný James Nesbitt. Ať už jako poctivý doktor Jackman nebo jeho nespoutané alter ego, bere jeho výkon dech v každé replice a ostatní (nejvíc překvapivě bezchybná Gina Bellman) mu vydatně nahrávají na každou slovní smeč. Nízký počet epizod je při téhle kadenci nápadů a zvratů vyloženě k dobru, přestože se díky němu jedná spíše o minisérii. Povinný zážitek pro všechny milovníky mysteriózna. (21.09.2012)

James Nesbitt je maestro, jeho ztvárnění pana Hydea vám zaručeně vykloubí čelist, ale sám celou show opravdu neutáhne, zvlášť když mu pod nohy hází klacky sám scénárista a tvůrce seriálu Steven Moffat (který měl zůstat u komedií) a skoro bez výjimky celý casting, včele s opravdu neuvěřitelně strašnou Ginou Bellman. Tfui! Za těch pár chvilek, kdy záběry ovládne Nesbittova monstrózní herecká kreace jsem ochoten prohlásit seriál sledovatelným. Zbytek je zmar. 40% (24.01.2010)