Antikrist
Antichrist
Antichrist
Antichrist
Antichrist
Antychryst
Réžia:
Lars von TrierScenár:
Lars von TrierKamera:
Anthony Dod MantleHudba:
Kristian Eidnes AndersenObsahy(3)
Príbeh manželského páru, ktorá odchádza vyrovnať sa so stratou malého syna na opustenú chatu v hlbokých lesoch, je nielen plný nečakaných zvratov, dusnej atmosféry, explicitných záberov, ale aj fóbií majstra postmodernej réžie, dánskeho režiséra Larsa von Triera. V Antikristovi sa spája tajomnosť Lynchovho Twin Peaks, Tarkovského Stalkera s hororovou atmosférou Kubrickovho Žiarenia či série Saw. Antikrist je však predovštekým silno vizuálnym zasvetením do ľudského podvedomia, z ktorého vystupujú démoni, o sile ktorých sme nemali potuchy. (ASFK)
(viac)Recenzie (1 241)
Film ve kterém je vše, ale už ho nikdy nechcete vidět. Přesně takový jsem měl pocit po dokoukání antikrista. Skvělý zážitek na který budu ještě dlouho vzpomínat, ale znova už na to koukat nebudu. NIKDY. ()
Prvních 6 minut filmu = celá první scéna filmu je přímo dokonalá - dokonalá kamera, nepřekonatelná hudba, perfektní střih, všechno. Po této úvodní scéně se začíná odehrávat, nazval bych to, psychologické drama vysokého kalibru, říznutého špetkou (dobře trochu víc) sexu, hodně brutality a strach nahánějících scén. Celý snímek je dost umělecky natočený a postupně graduje až ke zdrcujícímu finiši. P.S. Nic pro slabé povahy P.P.S. ani pro středně silné povahy a nedoporučuje se koukat s většinou holek - neocení to. ()
Mysteriózní horor tak, jak ho vidí Lars von Trier. Když překonáte, či nebudete tento film pouze považovat za jakýsi "provokativní počin, kde jsou vyobrazeny nechutné scény" a podíváte se i do tohoto snímku hlouběji, dostane se Vám celkem slušného filozofického psycho - dramatu o rozkladu ženské duše, pormocí které vyleze napovrch její ďábelské nitro. Von Trier zde pracuje stejným stylem jako např. skandinávský slavnější Von Trierův kolega a nepochybně velký vzor Bergman. 95% ()
Trier je v současné kinematografii ojedinělým zjevem odkazující na autorský film 60. let, včetně jeho existencialistického ladění (fascinující záběr lišky pronášející: "Chaos vládne"). A tak si občas říkám, jestli předchozí slabost festivalových porot pro Triera bylo důsledkem rozpoznání filmového génia, nebo spíš odrazem staromilského vkusu starých páprdů, nostalgicky tesknících po mystických šedesátkách. Trier je natolik inteligentní, erudovaný a talentovaný režisér, že jen málokdo je s ním schopen (a ochoten) vést rovnocenný dialog. Proto většina reakcí na jeho filmy spadá do kategorie naprostého odmítnutí nebo nadšeného přijetí. Nejdůležitější při sledování jeho filmů je nepodlehnout jim. Mé osobní výhrady k Antikristovi nesměřují vůči formě, která je bez nadsázky dokonalá (úvodní titulky s nápisem Antichrist si dovedu představit jako regulérní obraz v galerii), ani vůči důsledně realizovanému konceptu, ale vůči samotnému obsahu. Film nedává divákovi šanci dospět na základě viděného k vlastnímu názoru, ale bez dalšího mu podsouvá závěry vlastní. Příběh otevírá "poetická" scéna připomínající přestylizované reklamy (konzum s "duchovním přesahem"), včetně uhlazeně fotogenické smrti dítěte. Následné vyrovnávání se páru s tragickou nehodou už se nese v střízlivě DOGMAtickém duchu, aby v závěrečné exploatační scéně naservíroval misogynní pohled na ženu, k jehož oprávněnosti nenacházím v předchozím ději spojitost. Podstatný podíl na výsledném dojmu z filmu má i herečka Gainsbourgová, jejíž tvrdý fyzický zjev považuji za příliš určující a nezbývá než litovat, že se role neujala původně zamýšlená Eva Greenová. Chápu také, že film tolik uživatelů nadchnul. Jak jinak, pohled do temnoty je vždy fascinující. U Antikrista, obávám se, je patrná snaha udělat z dílčí negativní zkušenosti obecně sdílenou pravdu. Není divu, že tím film vyvolal odpor. Diskuze zjednodušující averzi vůči Antikristovi na odpor vůči explicitním scénám, se dle mého často jen snaží převést problém na úroveň, kde jsou tyto oprávněné výhrady šmahem odsouzeny jako zapšklé, ačkoli jim jde v mnoha případech úplně o něco jiného. Stavět se do pozice životem ošlehaného mudrce ironicky se šklebícího na pobouřené měšťáky je oblíbenou pózou rádobyznalců všeho. Na druhou stranu musím v souvislosti s Antikristem přiznat, že mě potěšil už samotný fakt, že v době diktátu "pozitivního myšlení", přijde někdo s takto propracovaným pohledem na temnou stránku přírody a ženy. ()
Au! Antikrist naozaj zabolí! Trierove vykreslenie posadnutosti je sugestívne a paralel je tu dosť. Trierov dovolenkový pobyt v liečebni zadal asi dosť inšpirácií. Film je šialený ako má byť film o šialenosti. Teraz mám naozaj ešte intenzívnejší pocit, že súvislosti naozaj chápeme príliš neskoro, alebo vôbec. ()
Filmařsky geniální onanie, která ve své hlubší sféře nemá na Pianistku od Hanekeho , natož na Larse a jeho vážnou známost.... je to dobře zabalený dárkový koš., plný luxusních věcí, který je ve své podstatě předražený a malichený. Hlavně mě to, světe div se, nešokovalo... ()
Temná, tichá chata v lesích, dva lidé... Úzkost, strach a šílenství. Schopnost člověka překročit pomyslné hranice, ze kterých již není návratu. Děsivá hra s divákem a jeho emocemi může začít. A musím uznat, že já se chytit i s naviákem. Já Trierovi podlehl. Nechal jsem se unášet... Myšlenkami, obrazy, mystickou symbolikou a tolika odkazy, že jsem prostě neměl šanci vše postihnout. Antikrist je film, který mi na dlouho utkvěl v hlavě. Donutil mě zamyslet se, co čím chtěl autor říci? Jak mnohovrstvé jsou významy filmu? A i když mi trochu dělala problémy psychologie postav (nemyslím Charlotte Gainsbourg, protože to co převáděla bylo křišťálově čisté šílenství bez známky jakékoli logiky). Myslím Dafoa. Ale to je jen malá chybka na kráse. I ta brutalita mi nepřišla nikterak samoúčelná, šokující ano... Jako by chtěla diváka vytrhnout z chladného oparu zamyšlení se... A to se sakra povedlo. Bravo. ()
Teda..právě jsem dokoukala a pořád to vydýchávám. Čekala jsem jako vždycky od Triera šílenost, ale tak nějak jsem si zrovna Antikrista po přečtení, o čem to má být, představovala jinak. Zapomněla jsem na tak typickej nádech ujetosti, kterýho se vždycky od tohoto režiséra dočkáme. Myšlenku to má hodně zajímavou, herci byli super, ale co bych vyzdvihla úplně nejvíc, je úžasnej styl natočení. Hlavně začátek, potom výjevy z přírody, celkově ten naturalismus..to jen tak člověk nevidí. Žádný cukrbliky okolo, ale surově naservíráno zoufalství, žal, bolest, bezmocnost... Ještě ale asi nejsem natolik magor, aby se mi líbila většina scén druhé poloviny filmu. Zůstala mi jen pusa dokořán a myšlenka "Co to má sakra bejt?" Asi to na mě bylo moc..ani mi tolik nevadily ty detailní záběry, ale vůbec nápad někomu proděravět nohu a nasadit mu na to závaží, zohavit si tělo...uuuuh, doufám jenom, že se mi o tom nebude zdát :-D Oceňuju opravdu originální nápad a geniální kameru, ale abych pravdu řekla, podruhé bych už Antikrista vidět nechtěla...pan von Trier je na mě asi moc velkej šílenec :-D ()
Poutavý šokující horor. Trier se snaží ve svých filmech z diváka dostat co nejvíc emocí a je mu jedno, jestli jsou to emoce pozitivní nebo negativní. Některé scény byly z mého pohledu docela za hranou, ale celkový dojem je více než dobrý. ()
Těžko říci, co chtěl von Trier tímto filmem sdělit a připomenout světu. Ale jisté je, že k tomu zvolil formu v podobě škatulky s názvem Umění. Lineárně v neurčitém čase se pohybujeme s hlavními aktéry fázemi jejich vyrovnání se s nenadálou a možná zbytečnou smrtí, která zároveň posloužila jako odjištění záklopky uvnitř skrývané přirozenosti ženské postavy. To co následuje, lze jen těžko k něčemu přibližovat. Mně osobně svojí atmosférou zaujalo několik scén, především po vizuální stránce, která byla opravdu místy pozoruhodná, ale bohužel převažovalo spíše jen prázdné povzdechnutí nad tím, o co se mistr režisér snažil ve své "umělecké" exhibici, co všechno do filmu chtěl napasovat, čím vším šokovat nebo odbočit od reálných skutečností a v souhrnu tak obohatit svět filmu o stěžejní dílo. Jedná se sice o prostý příběh, což není na škodu a zároveň zvláštním způsobem pojatý, ale vyvolávání emocí zvolenými prostředky mi zkrátka několikrát úplně nesedlo. Domnívám se, že k úspěchu jeho cesta nevedla, že zkrátka jen promarnil svůj potenciál, který se nabízel, a který využil sotva z poloviny. Pravdou asi je, že pokud divák bude dostatečně otevřený, tak že si v Antichristovi ten svůj pohár plný umění najde - nejen po vizuální stránce, ale především po té obsahové. Takových diváků se najde jistě celá řada, já si však do této řady nestoupnu. ()
Brutální... i když na mě (a můj žaludek a mou křehkou povahu) místy až moc... A tu symboliku bych taky potřebovala trošku dovysvětlovat... Kupříkladu mi nejdou do hlavy ty obrácené boťočky... ()
Hodně zvláštní druh snímku, při kterém hlavně ke konci zamrazí, ale dle mého názoru je to na jedno, maximálně dvě, zhlédnutí. Také dost zaléží na vašem dočasném rozpoložení při koukání na film. Pro mě 50% a to z vélké míry za posledních 20 minut snímku. Zbytek filmu mě moc nezaujal. ()
Natočené je to divně, střih je občas nesmyslný a ta roztřesená kamera mě začíná ve filmech pěkně štvát. Některé záběry jsou přesto pěkné. Příběhově jsem čekal něco psychologičtějšího nebo hororovějšího, ale zatím je to bezduché m**ání v každých deseti minutách, včetně sebepoškozování a týrání. Smysl filmu mi zůstal skrytý někde v dáli. Děj mi přišel takový umělý, jakoby to byla jen záminka natočit nechutnost, vykašlat se na hlubší smysl filmu a nehledat důvody jednání postav. Kdybych byl sjetej sadomasochista, tak si to užiju, ale takhle jsem se jenom nudil a kroutil hlavou nad perverzností. ()
Filmársky krásne vycibrené do posledného detailu. Nádherný - krutý - drastický - film. ()
Antikrist ma zanechal fyzicky a emocionálne vyčerpaného a v úžase z režiséra, ktorý mal odvahu pustiť sa do niečoho tak nekompromisného! ()
Formální stránka filmu je úchvatná :) ... to Trier i podle Dogville fakt umí ... nakonec dávám 5*, protože film je geniální sondou do temných zákoutí lidské mysli ... pomsta za historické utlačování, rozdvojená osobnost, strach, chování vázané na traumatizující místo, dva soupeřící principy - ženský a mužský, kam až může zajít posedlost vášní ... vše postupně graduje a totálně naruší osobnost hlavní postavy a změní ji v násilnou psychopatku ... spousta narážek na Bibli ... pohlcující až děsivá atmosféra táhnoucí se celým filmem ... je toho mnoho, co tento film nabízí k zamyšlení a navíc - viděl jsem hodně a hranici nechutnosti a šílenosti mám posunutou daleko za tu, která je považována za normalitu u ostatních lidí ... ale aby si žena ve filmu ustřihla poštěvák ... mmm chtěl bych vidět ksichty poroty v Cannes ... upřímně lituji, že jsem na tom nebyl v kině - zajímaly a zřejmě by mě i pobavily reakce publika :) ()
Depresivní psychodrama o úpadku konceptu rodiny a temnotě v duši ženy. Lars von Trier stvořil velice těžké dílo, rozumem jen stěží pochopitelné, plné metafor, symbolů a náznaků, přesto citem srozumitelné. Formálně je Antikrist dokonalý, vizuálně podmanivý a dechberoucí. Černobílý prolog patří k tomu nejlepšímu co jsem kdy ve filmu viděl a zbytek nikterak nezaostává. Charlotte Gainsbourg a Willem Dafoe předvedli excelentní výkon a i díky nim působí snímek velice přirozeně. Hluboké dílo, které k plnému prožití potřebuje několikeré sledování, čehož bude málokdo schopný. ()
Během jedné vášnivé noci dojde k tragédii. Zatímco se bouřlivě milují, jejich dítě si samo otevře dvířka od postýlky, a pomalými krůčky směřuje k otevřenému oknu. Ona se z tragédie zhroutí, zatímco on, psychiatr, se jí snaží pomoci a zachránit jejich manželství. Na chatě uprostřed lesů se pokouší ženu, kombinací sexu a psychiatrických sezení, léčit. I pro něj bude ale čas strávený s ní, peklem... Čím dál víc na sobě pozoruji odklon od těchto pseudouměleckých filmů (co nejvíce sexu, a co nejvíce krve, a co nejvíce intelektuálních myšlenek a ideálně všeho dohromady), k obyčejnému blockbusterovému mainstreamu. A Antikrist Larse van Triera by mohl všem těm intelektuálním filmům vévodit, pakliže vůbec zůstane někdo, kdo by daný film shlédl s nadšením, a zároveň tento zůstal alespoň částečně psychicky zdravým. Ale přesto, že jsem měl v pozdějších fázích filmů myšlenky rozlétlé všude okolo, jen ne u tohoto filmu, bych jej nechtěl úplně odsoudit. Základní myšlenka je tak drsně mrazivá, a mrazivě drsná, že postavit na ní nějaký alespoň trochu normální film, tak jen tleskám. Zároveň chválím herecké výkony (Willem Dafoe, Charlotte Gainsbourg). A navenek veřejně přiznávám, ne - tento film se mi fakt nelíbil... ()
Šmik šmik a bude oběma líp, kdo se na to jebání měl pořád dívat vždyť už je to nemohlo, ani bavit a museli být z toho dokaličeni. Škoda, že tam neobsadili nějakou sexbombu. Odpad! ()
Súvisiace novinky
Von Trier natočí katastrofický film
Ale znáte ho – stejně jako Antichrist není tuctový horor, ani od projektu Planet Melancholia neočekávejte nic ve stylu Rolanda Emmericha. Ano, zápletka je sci-fi (k Zemi se přiblíží obrovská cizí… (viac)
Conan, Kolo času a Antikrist
A máte tady několik zpráviček z hájemství fantasy a hororu. Nejdříve něco o dlouho plánovaném restartu Conana. Zdá se, že barbarský válečník, který na začátku 80. let proslavil Arnieho, se po mnoha… (viac)
Von Trier vyvolává Ďábla
Lars von Trier a horor? Kdo viděl jeho seriál Království, ten ví, že na tom vztahu není nic nového ani neobvyklého. Tentokrát do toho ale dánský svéráz praští v celovečerní formě. Už letos v létě se… (viac)
Šílenství. Hnus. Děs. Smrt. Náznaky, symboly a otázky. Ale musej filmy dávat smysl? Musim dycky chápat, proč a kvůli čemu to kdo natočil? Nikdo mě nenutí se na to dívat, tak co je potom vlastně důležitý, o co vlastně jde? A mně to vlastně i smysl dává: Trier byl v blázinci, léčil se s těžkejma depresema, a tohle byl jeho první film po tom, co odtamtaď vyšel - a byl z těch svejch stavů tak rozbitej, že kvůli třesoucím se rukám ani v ruce neudržel kameru. A to ještě v době, kdy film začínali točit. Takže je se čemu pořád divit? Je to vlastně terapie - sami herci řikali, že se báli, že to nahánění svejch démonů Trier nezvládne a z natáčení uteče. Je to Trierova terapie, je to jeho zmotnění vlastních psychóz, děsů a traumat - a to nemusej bejt obecně pochopitelný nebo zaškatulkovatelný věci. Jasně, je pak otázkou, jestli s tim měl jít do distribuce, jestli to má bejt komerční věc, jestli to neni moc prvoplánový a účelový, jestli kolem toho měl bejt takovej humbuk atd. - protože dycky dává smysl přemejšlet nad tim, co film má bejt a co nemá bejt, co z něho dělá film dobrej a co špatnej: Musí to člověka oslovit? Nebo povznést, oslnit? Pobavit? Šokovat? Vzdělat? Všechno z toho, nebo aspoň něco z toho? Nebo to může bejt jakákoliv věc, která se třeba bude líbit ze všech lidí na zemi jenom mě, a bude teda stačit, když jí za dobrou budu považovat aspoň já? Jak moc je to subjektivní a jak moc objektivní? A musí to autora vůbec zajímat? Podle mě ty hranice jasný nejsou, a to je na "umění" to krásný. A možná právě díky těmhle a podobnejem filmům/dílům/věcem si člověk může znova a znova definovat, co to znamená pro něj, a jestli mu to náhodou nějaká takováhle podobně jeblá věc třeba nešoupla kus jinam. Každopádně vhled do šílený mysli (šílenejch myslí? Střetu šílený mysli s někym, kdo se jí snaží zachránit?) je to děsivej, hnusnej, odpornej, zvrácenej a mrazivej. Nebo je to o vypořádávání se s tragédií, ztrátou vlastního dítěte, o vyrovnávání se s tou nejhorší životní situací, se kterou se možná ani vyrovnat nejde? Možná je to o obojím, mě tam každopádně fascinoval ten střet Jejího a Jeho přístupu k psychice a problémům: absolutní emoce z Její strany a absolutní (pro mě až podivně chladný nebo neosobní, do sebe zahleděný a vykalkulovaný) ratio z Jeho strany. Možná je to Jeho snaha bejt oporou a nedát najevo bolest, možná je to arogance, kterou mu Ona vyčítá - můžou se ale vůbec tyhle dva přístupy protnout? Pomůže emocionálně vnímající Jí, pokud jí bude On "léčit" racionálníma metodama? Povede to někam, přinese to něco dobrýho? A i kdyby ne, co vlastně jinak vůbec dělat? Na to asi taky neni odpověď a každej vztah to může mít jinak, je to ale rovina, nad kterou často přemejšlim i já a tenhle střet mi v Antikristu připadal hodně zajímavej. Další moment, kterej se mi zažral někam hluboko, je velkej otazník nad Nim - jak on to vlastně všechno měl? Fakt jí chtěl pomoct, nebo byl sám rozbitější než Ona, a proto v tom momentě jejího "uzdravení"(?) někde v polovině filmu vlastně ani neměl radost, protože pro Něj se nic nevyřešilo? Nebo Jí ani pomoct nechtěl - třeba opravdu chtěl mít tu pacientku, která na něm v podstatě byla závislá? Nebo to Jeho poškození mělo bejt spíš na obecnější rovině jeho charakteru a osobnosti než na úrovni tý nehody, která ho totiž nechávala podivně nevzrušenym? Přijde mi, že film se víc věnoval Jí a Jejímu pohledu než Jemu - takže o Něm se toho moc nedozvíme, aspoň já jsem mu teda nestih nijak porozumět nebo se s nim sblížit (jedinej moment, kdy si vybavuju, že ohledně syna projevoval emoce i On, bylo na jeho pohřbu - od tý doby ne; jeho nevědomost o stavu "dizertace" jeho ženy je taky zarážející, stejně jako v podstatě nulová, nebo aspoň nulově zdravá reakce na zprávu o zdeformovanejch synkovejch nohách atd...). Nebo si hrála Ona s Nim, utahovala si z Jeho tarapeutickejch pouček? Nebo co když celou tu úvodní nehodu zosnovala (viz flashbacky, že Syna sledovala, jak leze k oknu) - co by to všechno o těch čarodějnicích znamenalo pak? Těch podivností u obou je hodně (neohlídání dítěte, nezajištění okna, polaroidová psycho fotka, jejich vzájemný míjení se, zničující sexuální vztah), až mi z toho vyplývá buď to, že to jejich manželství bylo od začátku sebezničující, nezdravý a patologický (a rodinná tragédie pak nebyla důvodem obecnýho rozkladu, ale možná jen rozbuškou nebo poslednim hřebíčkem), anebo že to je celý jen alegorie, ty věci nemusej bejt ani skutečný a pak nemá smysl se tim zabejvat - oboje podle mě dává stejnej smysl, a vlastně se to nakonec ani nemusí vylučovat. Antikrista je podle mě lepší (když už ho někdo chce vidět) prožít, zažít a vidět, než se snažit vysvětlit. Když vezmu celou trilogii deprese, Melancholia je ve svý epický tragičnosti krásná a podmanivá, Nymfomanka má aspoň příběh (i když teda chatrnej, a o nic víc tam toho taky teda podle mě neni)... Ale co ten Antikrist? Účelně šokující? Asi jo. Bizarní, brutální, nevysvětlitelný? Asi taky. A proč bych se na to měl dívat? Na to ať si každej odpoví sám za sebe. Nevim, jak bych měl já hodnotit Trierovu léčbu Trierových depresí Trierem režisérem, ale zajímavý to je rozhodně, silný je to strašlivě... a jak Dafoe, tak Gainsbourg předváděj něco naprosto neuvěřitelnýho, velkýho, neuchopitelnýho - děsivýho, intimního a přitom násilnýho... a to je kvalita, aspoň pro mě, naprosto nesporná. WTF moments: Co to tady zas všichni vomílaj o nějaký misogynii? To si zas někdo něco přečet a všichni to jenom papouškujou. To kvůli těm čarodějnickejm prvkům, nebo snad tý jí studovaný "Gynocidě"? Celý je to mnohem širší, úloha žen a jejich vrozený (ne)zlo je jen jeden prvek - to, že by ženy měly bejt ze svý podstaty špatný, je Manželem dokonce hned vyvracený a ani to neni nijak výraznějšim momentem než sto dalších věcí. Označit film za misogynní je jen diletantský zploštění a zjednodušený snížení všeho ostatního. / Jinak mluvící liška, scéna s klitorisem, ukájení se na omráčenym partnerovi (nebo jeho ukájení?), provrtaná noha s našroubovanym závažim, ruka plná klíšťat - to je všechno WTF až na půdu, ve výsledku to ale vlastně neni nijak vybočující z celkovýho vyznění filmu. Takže nakonec i tyhle věci v těch Trierovejch vizích určitej smysl mít můžou, jakkoli bizarní to samozřejmě během sledování je. / Jen si tak nějak nejsem jistej, co by na tu dedikaci Tarkovskij řikal - ale co já vim, žejo. () (menej) (viac)