Sirotinec

Ducharsky horor, ktory do vycerpaneho podzanru vlial novu krv a to napriek tomu, ze dejovo ani v najmensom neprekvapi. Jeho sila je hlavne v konkretnych , velmi originalnych mrazivych scenach, ktore nam pripomenu, ako velmi sme sa pri ducharskych hororoch bali v casoch, ked slavne kusy ako Kruh, alebo Ti druhy este neboli niekolkonasobne vykradnute a sparodovane. A to sa ceni. Dost mozne, ze sa teraz dockame dalsej vlny ducharskych hororov, ktore nam to zasa na nejaku dobu znechutia. (7/10) (14.10.2008)

Sirotčinec je velmi napínavý a strašidelný film a toto si dokáže udržet po celou dobu. Problém mám s tím, že vztahy a citové vazby členů rodiny mi připadaly nedotažené. Tím pádem mi místy postava např. Laury připadala jako hysterka z béčkového hororu, která je ve filmu jenom proto, aby bylo koho strašit. Zrovna tak jsem úplně nerozuměl motivacím staré/mladé vychovatelky. Takže kdyby byly motivace a chování postav uvěřitelnější a pochopitelnější, uvažoval bych o plném hodnocení. (06.03.2011)

Tak tohle me fakt zklamalo, cekal jsem nejakej atmosferickej horor a nakonec nic. Ani by nevadilo, ze pribeh neprinasi nic moc novyho a vetsina zvratu je jasna predem a ze tu je vcelku idiotskej konec, kdy to nejdriv vypada fajn, pak je z toho najednou happyend, pak zase zmena, zase, zase a zase az me ten opravdovej konec uz prestal zajimat. Jenze problem je, ze se tu vetsinou nic nedeje. Neda se tesit na naky gore sceny, pac se jedna o ducharinu, ale film nema zadnou hororovou atmosferu, zadnou lekacku a za pozornost tu tak stoji 2, 3 trosku mrazivy sceny, ktery jsou ale az nekdy po polovine filmu a tu prvni pulku sem se celkem nudil. Aspon, ze Belen Rueda v hlavni roli neni naka urvana kravka a trochu to aspon zachranuje. Ne vylozene spatnej film, ale jako horor absolutne nefunguje. (15.02.2009)

ACHTUNG, SPOILERS! Nemohl by mi prosím někdo osvětlit, proč prakticky každý filmový duch, ač zpravidla obdařen působivou pamětí, vyjadřovacími schopnostmi a řádnou dávkou pomstychtivosti, je s to tak akorát skučet, rachtat a čmárat nesmysly na zrcadlo, místo aby vám jasně a bez servítků sdělil: "Jmenuju se Franta Vomáčka, v jednapadesátým mě Pepan Vyskočilů umlátil sekerou, zahrabal pod rybízem a sekeru hodil do septiku, byli byste tý lásky a zejtra se cestou do fachy stavili u těch týpků, co vyšetřujou odložený případy?" A když už budete v tom vysvětlování, nevíte náhodou, proč ve Španělsku, pokud se někdo ztratí, není zvykem pročesat v první řadě dům a zahradu od půdy po záhonek s petúniema? (29.04.2011)

O existenci filmu s názvem Orfanato jsem neměla ani ponětí, dokud nám jeho promítání nenabídli na jazykovém kurzu ve Španělsku. (Když sleduji CSFD zjišťuju, že to bude asi tím, že do našich kin má dorazit až za několik dnů). Jsem nicméně velmi ráda, že jsem dala na radu Španělů a i přes svou mírnou skepsi se na něj podívala. Abych totiž řekla pravdu, ze španělsky mluvených snímků mě před zhlédnutím tohoto zaujal skutečně jen Faunův Labyrint; nějaký Almódovar mi bohužel nikdy blízký nebyl. Asi je to zásluha Del Tora, ale Orfanato disponuje velmi podobnou atmosférou jako Labirinto del Fauno, a i když nakonec nemá tak silný fantasy podtext a nedisponuje množstvím digitálně dokonalých postaviček, ta Del Torova přítomnost je cítit v každém jeho okamžiku. A když dojde ke konci, kde se dokonale propojí nadpřirozené vyznění s tím blízkým realitě, musím scénáristovi tleskat a děkovat mu za to, že po Šestém smyslu zase někdo dokázal z hororu udělat mimořádně inteligentní snímek. (11.08.2008)