Réžia:
J.A. BayonaScenár:
Sergio G. SánchezKamera:
Óscar FauraHudba:
Fernando VelázquezHrajú:
Belén Rueda, Fernando Cayo, Geraldine Chaplin, Mabel Rivera, Edgar Vivar, Roger Príncep, Andrés Gertrúdix, Montserrat Carulla, Óscar CasasObsahy(2)
Mrtvé děti si chtějí hrát... Laura vyrůstala v sirotčinci na mořském pobřeží a po třiceti letech se spolu s manželem a synem vrací do míst dětství. Ráda by znovu otevřela opuštěný ústav jako domov pro postižené děti. Její syn se však na novém místě začíná chovat zvláštně a Laura se pomalu přesvědčuje, že starý dům má své hrůzostrašné tajemství, o kterém neměla ani potuchy! (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (968)
Duchařské příběhy jsou po ŠESTÉM SMYSLU čím dál tím fádnější, stavící na ve většině připadech odhadnutelné pointě a zbytečně komplikovaném, větvícím se ději. Přitom přimost pohádkových vyprávění na dobrou noc nemusí vždy sloužit k tomu, aby nás blechy štípaly celou noc, ale abychom ji probděli a báli se, že nás ty blechy sežerou celé._____ Trochu mě sice mrzí, že ve variaci na petero-panovské vyprávění se značně morbidní a černohumorně zábavnou pointou není využita spodní podvratná linka o "bující sexualitě", ale když se prostřednictvím toho komentuje únikovost horrorově-pohádkového žánru, proč ne?_____ Výrazně lepší a chytřejší, s lépe zvládnutými "třecími plochami" (žánrovými) než FAUNŮV LABYRINT. To proto, že se stylistická předvídatelnost (aneb jak jízdami kamer, svícením a užitím hudby a posílením zvukových efektů docílit patřičného efektu na divákovi učebnicovou metodou) užívá k vyřčení toho, že horror a pohádka jedno jest jsou, když oba žánry mají terapeutický účinek na diváka. 90% ()
Rukopis del Tora je neprehliadnuteľný. Krásny horrorový príbeh, kde slovo príbeh je hlavnou podstatou úspechu. Nie je to totiž žiaden amatérsky počin, ktorý sa snaží divákovi nahnať strach pomocou obyčajných, zaužívaných metód. Ukážková dráma je krásne zahraná a nebezpečne profesionálne ukočírovaná nováčikom Bayonom. Del Toro ale asi vedel, komu vložiť do rúk projekt s tak obrovským potenciálom. Tragickosť príbehu však po čase nahradili mrazivé pocity, ktoré svojim napätím trhali v kine nervy nejedného diváka. Mysterióznosť zvládnutá do (pred)posledného detailu, pravá duchárska atmosféra a záverečný zvrat takého rozmeru, že by si ho vo svojej terajšej tvorivej kríze prial aj samotný Shyamalan. 90%. ()
Zdejší komentáře ve mně vzbuzovaly menší obavy, že to bude jen další žánrová vykrádačka, která nepřinese nic nového a budu se u ní nudit. To byl ovšem omyl, protože takhle atmosférický/napínavý film jsem už dlouho neviděl a mrazivých momentů zde bylo vcelku požehnaně. Hlavní hrdinka byla zahrána dobře a dlouho měla i moje sympatie, i když s přibývajícím časem menší a menší. Problém mám však se závěrem, protože takhle silně neuspokojivou pointu jsem opravdu nečekal a moje zklamání z ní mě donutilo jít s hodnocením mezi 3/4*. Ale protože se Sirotčinci podařilo, abych cítil něco, co alespoň vzdáleně připomínalo strach, dávám slabší 4* (ano, zřejmě jsem hororový amatér, páni odborníci :-) ). ()
Sirotčinec není klasický horor, ale spíše film o hledání matky s výbornou atmosférou a několika mrazivými momenty, které bohužel nestačí k otitulkování filmu jako hororu. Kdo čeká krev nebo hromadu strachu měl by raději jít na jiný film, protože toho se určitě nedočká. Vedle dobré hudby a ne zrovna nejoriginálnějšího příběhu se režisér a hlavní postava snaží udržet diváka v obavách a očekávání, což se daří tak na půl. Škoda propracovanějších momentů, které by se hodili do opravdového hororu a málo originality, kterou nezachraňuje ani závěr. ()
Opäť po nejakom čase horor, ktorý to nehrá na prvoplánvé ľakačky, či ešte prvoplánovejšiu brutalitu. To, že som bol prakticky celý film jemne zimomriavkovo našponovaný je jeho najlepšia vizitka. Pointa (na ktorej to cele stojí) potešila a uspokojila. Žial podobne ako u The Others, repete logicky nemôže byť zďaleka taký zažitok. 85% ()
Galéria (45)
Zaujímavosti (21)
- J.A. Bayona, který byl ve společnosti herecké veteránky Geraldine Chaplinové (Aurora) poněkud nesvůj, prolomil ledy hned první den tím, že se schoval pod postel a chytil ji za nohu, když si ve tmě klekla. Její leknutí ve filmu je tak autentické. (Šakalík)
- O roli Simóna (Roger Príncep) se ucházelo více než 400 dětí. (rafix)
- Sergio G. Sánchez napsal scénář již v roce 1996. V roce 2004 se dostal do rukou J.A. Bayony, který poté oslovil svého přítele Guillerma del Tora, aby mu pomohl film produkovat. (Kulmon)
Reklama