Dom hrôzy

Tady je zase chytrých... a jako obvykle se povětšinou pletou. To jste viděli první Castleův film? Tohle je přesně jeho styl - jeho vybroušenej diamantovej styl. Pomalu a líně plynoucí vyprávění, které se absolutně nebere vážně, celým filmem prosakuje jemně ironický černý humor a do toho (jako obvykle) fantastický Vincent Price. V tom jsou tyhle filmy tak skvělé a právě House on the Haunted Hill je perfektním dokladem, jak skloubit parádní, skoro až gotickou atmosféru s nenásilně působící nadsázkou. Třeba scéna, kdy se divákům představí správce domu a jeho žena: divák neví, zda se má bát, nebo se té dvojici smát, ale je to natolik absurdní moment, že stojí za to si ho vychutnat. Jasně, není to dokonalé dílo, zhruba v první třetině filmu se už tak pomalé vyprávění zadrhne a trošku se natahuje; nemluvě o některých postavách, které jsou na pěst od první chvíle (mladej pilot, klaďas každým coulem, vede). Ale tuhle vadu zase vyvažují postavy jiné: vedle bezkonkurenčního Vincenta to je především Elisha Cook Jr. v roli zbabělého alkoholika. Remcat by se dalo asi i proti konci, ale proč? Sedněte do křesla a bavte se. A buďte rádi, že vám obývákem nepoletují kostlivci. (13.09.2014)

Jeden zbohatlík (Vincent Price) sezval na jednu noc několik rozdílných lidí do strašidelného domu. Každému nabídl 10 tisíc dolarů pod podmínkou, že dům neopustí až do rána. Odbije dvanácta hodina, jediný východ se uzamkne, a skupinka lidí se musí pokusit o vlastní přežití. Nebude to jednoduché, protože duchové mrtvých vycítili krev. Alespoň tak se situace jeví z počátku Jedná se o typické béčko z 50.let. Málo peněz, tedy laciné dekorace a špatné herecké výkony. Tedy, až na Vincenta Price, který je tu skutečným zosobněním záludnosti. Pohledy, které ve filmu vrhá na bavícího se diváka jsou kouzelné, neopakovatelné. Kdo neviděl, nepochopí. Ke cti tvůrců se musí připočítat také několik velice zdařilých lekacích scén. Je těžké dnes hodnotit podobný film. V padesátých letech to byl asi těžký průměr, ale dnes nejen že s sebou nese neopakovatelný nádech dob dávno minulých, ale v mnoha bizarnostech, které nabízí (například chodící kostra na konci) se dnešnímu divákovi může jevit velmi vtipným. Jako by tyto filmy s věkem získávaly novou, dříve netušenou kvalitu. Proto neberte moc vážně počet hvězdiček, a nechte se pozvat do domu, ve kterém straší. (13.08.2005)

Staré neznamená vždy dobré. Sám jsem očekával šedesátkový horor a namísto toho se dočkal jakéhosi podivného thrilleru, jehož situace mi často přišly spíš k smíchu. Ano, jednou jsem se lekl, ale jinak opravdu nevím, co k tomu říct. Klasicky jako u těchto starých filmů - mnoho povyku pro nic. Na to, jak to bylo krátké, se mi to místy zdálo až dlouhé. Ale musím říct, že to nakonec aspoň mělo nějakou myšlenku. 35% (05.09.2016)

A mě se to líbilo, Price zase exeluje, a celý dům je velmy pěkný a paní správcová mě taky, jako Horrorvamp, pěkně vyděsila. Je pravda že příběh je dost nudný, hlavně šíleně předvídatelnej konec, ale film je to zábavnej. Jen škoda že to prostě není moc horor jako spíše kriminálka ale o to více příjemná. (18.04.2011)

Kdo s koho. Když F. Loren pozve pět lidí do tajuplného domu a tvrdí, že nápad s večírkem měla jeho žena Annabelle, je jisté, že jen pro zábavu hostů, kterým hodlá večer slušně proplatit, to nebude. Důmyslná hra kočky s myší se pomalu rozjede, a aby divák věděl, že jde o horor duchařský, pan Pritchard mu to neustále připomíná. Černobílá klasika dnes nadchne především milovníky starých filmů a V. Price. Já byl i po letech spokojen, a tak hodnocení ponechávám. Navíc mne bavily i dialogy v solidním dabingu, kdy se Loren špičkoval s hosty. Samozřejmě nejde o děsuplný snímek, ale fajn se na něj kouká. (17.01.2024)