Sirotinec

Tyhle španělský filmy maj takovou zvláštní mysteriózní atmosféru, která se mi fakt strašně líbí, krom toho Del torův rukopis je na tom taky hodně znát. Možná to neni úplně horor, kterej by nějakej děsil, ale že je celkem mrazivej to už říct můžu a hlavně má skvělej příběh s parádním nečekaným zakončením a pointou (09.03.2008)

V době, kdy se američtí a francouzští režiséři vzájemně trumfují počtem přeřezaných achillovek ve svých hororech, přichází ze Španělska velmi klasicky pojatá duchařina, která všechny ty nabroušené břitvy, ruční a motorové pily spolehlivě tupí svou chytrostí. Stejně jako vizuálně i atmosféricky spřátelený Faunův labyrint, zavádí nás i Sirotčinec na hranici světa fantazie a reality. Zůstává jenom na nás, jak si všechny nadpřirozené jevy vysvětlíme. Jde to i racionálně. Ústřední myšlenka s domem a jeho (ne)živými obyvateli vážně připomíná Ty druhé, ale označovat její následné rozpracování za neoriginální mi přijde hodně neprozíravé. Všechno dění dává dokonalý smysl v rámci obou vymezených světů a jejich protnutí je na horor až nečekaně dojemné. Motiv pátrání najednou získává nový rozměr – matka nehledala adoptovaného syna, ale cestu k němu. Hororovými fanoušky bude Sirotčinec nejspíš přijat jako ne dost děsivý a příliš pocitový, mně poměr scén „blíží se infarkt“ (včetně nečekané parafráze Osvícení) a „řekni mi, kdo jsi a co chceš“ (včetně zábavných her ve stylu počítačových adventur) naprosto vyhovoval. Nečekejte horor, čekejte dobrý film, a pět hvězdiček vám nebude připadat jako přestřelené hodnocení. 90% Zajímavé komentáře: kleopatra, Adrian, vincent, kikuka, wipeout, Martyr (13.08.2008)

Perfektní duchařina to je především, co jiného si od takovéhoto filmu vlastně vůbec přát. Tak jak se tváří, tak se taky chová, takže účel plní opravdu na jedničku. Guillermo del Toro se opět vyřádil, jako tenkrát v Princi bez království. Jediné, a opravdu je to maličkost co bych rád vytkl, tak je konec. Ten možná mohl být trošku tajuplnější a originálnější. Netvrdím, že to není originální, ale takový konec se na takovýto film rozhodně nehodí. Beztak je to horor, který má výborný námět, tak dobrý, že dlouho jsem lepší nezažil. Duchařiny já mám hrozně rád, a tahle válí na prvním místě za hodně dlouhou dobu. Svůj účel tento film tedy rozhodně splnil na jedničku minimálně. (26.08.2008)

Horory to mají dneska velmi těžké, alespoň u mě teda. Zpravidla si je totiž dávám na noc, aby to mělo ty správný grády a to je právě jádro pudla. V dnešní době se totiž začnu bát sotva ráno otevřu oči a čekám kdy a kde se zase co během dne vysere. Hned od rána se na mě valí slušný dávky strachu. Neukrad mě přes noc nějaký gang autíčko ?? Nenabourám ? Neskončím v zácpě ? Stihnu přijít včas na jednání ? Nepřijdu o klienty ? Nezmlátí mě někdo na ulici ? Kdo mě dneska okrade ? Nebudu mít v kaslíku moc složenek ? Nepošle mě do prdele má jediná milenka ? Budu mít večer co jíst ? Nejsme díky výrokům prezidenta republiky ve válce s celým světem ? To je jen nepatrná dávka každodenních téměř již povinných strachů. No uznejte sami, že když si pak večer natahnete fajfky k bedně nebo v kině, tak nějaký to hovado se sekyrou v ruce už působí spíše sklidňujícím dojmem. Někdy si dokonce přeju být jeho první obětí a vyřešit tím definitivně ty strašně "výhodný" úroky u hypotéky. Pak jsou, ale horory prosté všech násilných tvorů i netvorů a sázející spíše na psychologickou stránku, jako třeba Sirotčinec. Moje dení strachy sice Sirotčinec netrufnul, ale svou hustou atmosférou jim byl více než vyrovnaným soupeřem. Velká škoda, že film neskončil o 10 minut dříve. Příběh by pak nabral v konečným efektu na mnohem větší síle. Nevadí i díky skvělému herecku výkonu Belén Ruedai jsem si zoufalost matky, která se neche smířit se smrtí svého syna prožil s ní a to se počítá ! (04.09.2008)

Duchařské příběhy jsou po ŠESTÉM SMYSLU čím dál tím fádnější, stavící na ve většině připadech odhadnutelné pointě a zbytečně komplikovaném, větvícím se ději. Přitom přimost pohádkových vyprávění na dobrou noc nemusí vždy sloužit k tomu, aby nás blechy štípaly celou noc, ale abychom ji probděli a báli se, že nás ty blechy sežerou celé._____ Trochu mě sice mrzí, že ve variaci na petero-panovské vyprávění se značně morbidní a černohumorně zábavnou pointou není využita spodní podvratná linka o "bující sexualitě", ale když se prostřednictvím toho komentuje únikovost horrorově-pohádkového žánru, proč ne?_____ Výrazně lepší a chytřejší, s lépe zvládnutými "třecími plochami" (žánrovými) než FAUNŮV LABYRINT. To proto, že se stylistická předvídatelnost (aneb jak jízdami kamer, svícením a užitím hudby a posílením zvukových efektů docílit patřičného efektu na divákovi učebnicovou metodou) užívá k vyřčení toho, že horror a pohádka jedno jest jsou, když oba žánry mají terapeutický účinek na diváka. 90% (13.03.2008)