Carlitova cesta

Nádherný gangsterský snímek, Brian De Palma se tentokrát vydal cestou opačnou Scarface a místo epického vzestupu megamafiána se rozhodl pro skromnější příběh zašlého gangstera, který si chce jen vydělat pár dolarů a odjet daleko pryč od svého minulého života. Film je o poznání citlivější, emoce vzbuzuje silnější a k tomu i lépe než předchozí Scarface, je jednodušší sžít se s hlavním hrdinou a držet mu palce, k čemuž mimo jiné napomáhá také láska, která byla doposud v mafiánských filmech odsunuta na druhou (někdy i třetí) kolej. Co má Carlito's Way však se Scarface společné je brilantní výkon Al Pacina, jemuž navíc skvěle sekunduje i Sean Penn. Akce je zde myslím tak akorát, speciálně ta závěrečná má úžasně tísnivou atmosféru, až se budete u obrazovky bát dýchat. 9/10 (07.05.2008)

Scénář: David Koepp .. Brian de Palma nikdy nebyl extratřída. Natočil sice tématicky podobné, přesto trochu jiné filmy o gangsterech než božské gangster trio Scorsese, Leone, Coppola. Co se ocenění týče, zůstal skutečně „jen“ čtyřkou, ale jeho snímky si určitě zaslouží stejnou pozornost, jako nejlepší díla zmíněných mistrů. Carlitova cesta je jedním z nich. Cesta o těžkém úniku před stínem minulosti, jenž je v téhle branži přeci jen černější než jakýkoliv jiný. Al Pacino zde fantasticky ztvárnil muže, jenž po 25 letech života v ulicích a kšeftování z drogami a 5 letech vězení vše věší na hřebík a poklidnou prací ve vedení klubu se snaží vydělat potřebný obnos na svůj malý sen.. „Escape to paradise!“ Jenže ta cesta tam je tak nesnadná, když se vám do plánů pořád pletou bývalí „kolegové“, zkorumpovaný právník, otravný prokurátor a další individua Přesně vykreslená atmosféra, vyváženě kladný hrdina s mizernou minulostí a režisér jenž si určitě zaslouží pochvalu. To jsou hlavní klady nijak přelomového, ale určitě pozornosti hodného dramatu s hořkosladkým naplněním. (21.12.2005)

Tentokrát mne De Palma nezklamal v tom nepříliš pozitivním smyslu - tedy natočil film, který odpovídá modelu, v jakém většinu jeho filmů vnímám. V Carlitovi všechno tak nějak funguje, ale funguje to také tak nějak šedivě, aby v té šedi nakonec zazářilo několik v pravdě geniálních scén. Vrcholem Carlitovy cesty je bezesporu virtuózně zrežírovaná honička na nádraží a k její dokonalosti nemá daleko ani několik dříve se objevivších momentů. Zbytek je tuhle dobrý, tuhle velmi dobrý, ale nikde vynikající. Při srovnání s jinou ikonickou gangsterkou od De Palmy, Scarface, musím na jednoznačného vítěze pasovat příběh Tonyho Montany, který si buduje vlastní pravidla a vlastní svět, v němž se cítim skoro tak dobře, jako v tom (nepřekonateném) kmotrovském. Výrazně komornější a intimnější Carlito obsazuje svět budovaný jinými filmy už v minulosti a ten po mě takovou přitažlivost nemá. 70% (25.05.2009)

Tato gangsterka se mi jako jedna z mála opravdu líbila. Hlavní hrdina tentokrát není nesnesitelný arogantní zločinec, ale sympatický a čestný Al Pacino, kterému se dá fandit. To je věc, která mi na ostatních filmech podobného ražení chybí, a proto je obecně nemám rád. S Carlitovou cestou jsem tedy tento problém neměl, a tak jsem si mohl tento bezesporu kvalitní film užít. Sean Penn odvedl vynikající výkon, zpočátku jsem jej vůbec nepoznal. (04.09.2009)

De Palma nikdy nebyl tak stylový, tak strhující ani tak dobrý. Režisérův nejlepší film je přesným protikladem ke Zjizvené tváři, Carlito je na rozdíl od Montany férovým chlapíkem, který nejde od nevinnosti až k vlastnímu zkažení, ale přesně naopak, snaží se vyhrabat z bahna a začít nový život. Díky Pacinově výkonu je pak tento souboj s osudem fascinující sólohrou se zlověstnou atmosférou a příběhem plným nekalých praktik a podrazů. Při finální naháněčce už jsem po předešlých prožitcích jen těžko popadal dech a ztrácel nervy. Problémy totiž někdy přijdou samy. A ten ráj umí být tak nesnesitelně daleko... (18.07.2007)