4 mesiace, 3 týždne a 2 dni

Otíku, senzační film, rumunskej ... tenkrát se tomu lidi smáli, ale i tenkrát existoval dobrý rumunský film. teď už by vám tahle hláška připadala trapná, zvlášť po shlédnutí 4 měsíců. Civilní, drsný, nevyumělkovaný film s uměřenými hereckými výkony. Zoufalství, šeď a špiclování komunistického Rumunska doslova cítíte na vlastní kůži. Jen taková krásná studie hotelových recepčních! Slečna na interrupci v hotelu plném svatebních hostí - jaký paradox. Je mi smutno, že podobných dramatických počinů česká tvorba není schopná a stále si žije ve svém neskutečném světě. (08.10.2010)

Retropříběh zoufalé holky zahnané vlastní blbostí a ještě větší blbostí systému do absurdní situace, kdy je ochotna zaplatit vším co má za smrt vlastního nenarozeného dítěte, riskovat přitom i svůj život a ještě se nechat vydírat a ponížit. Absurdní hlavně pro dnešní holky co mají od patnácti v kabelce antikoncepci..Ilegální potrat na hotelovém pokoji v přímém přenosu bez příkras a zbytečných slov umocněný dokumentární kamerou. Temné, syrové a bezútěšné, zbavené skoro všech emocí a ohlodané na dřeň - možná až moc. Atmosférou mi to připomnělo Špínu Londýna. (13.10.2010)

Nie je to film, ku ktorému by som sa rada vracala alebo by som prehovárala ľudí, aby si ho pozreli v piatok večer, každopádne však má svoju atmosféru a vysoké filmárske hodnoty (07.01.2011)

Je to silné (někdy až moc) drama z komunistického pekla, které se chová k lidem naprosto příšerně, a lidé se tomu přizpůsobují a chovají se k sobě ještě hůř. Bohužel mi to někdy přišlo až příliš vykonstruované a nepřirozené. 65% (25.02.2011)

jedním slovem : náročné.... (14.05.2011)

Realita, nic než realita. Skutečně realita, celou atmosféru tvoří realita - dokonce ani není podbarvena hudbou. Že moc zmiňuji slovo realita? Není to náhoda. Film si na tomto slůvku zakládá. Děj je sám o sobě dobrý, také je zdařile ztvárněn (když pominu pár záběrů kamery, které vypadaly hrozně). Celkově ve mě film zanechal silný pocit, ale chyběla mi nějaká autorova myšlenka - nějaké "Co by, kdyby..." Něco díky čemu bych film už nezapomněl, nějaký režisérův subjektivní pocit. (21.09.2011)

Do sceny provedeni zakroku vcetne se jedna o silny zazitek natoceny uspornym jednoduchym, o to vsak pusobivejsim zpusobem, ktery az vyrazi dech. Zbytek filmu uz nevyvolava tyto pocity, zbytecne se protahuje a hluboce se propada, kdyz recept namichany v prvni pulce prestava fungovat... (28.01.2013)

Skvěle natočený snímek. Naprosto vás to vtáhne, ani chvíli jsem se nenudila. Téma interrupce, ne potrat!!!, ovšem na dlouhé povídání... nebylo mi jí líto. (27.06.2016)

Tpč hodně slabý. Film se vleče asi jako páka mezi lenochodem a hlemýžděm ... V přestávce tohoto matche! Šel by stihnout během 30min. Absolutně žádný napětí jen zvlněné děj jak letiště v Bukurešti. Long story short pusťte si pletení svetru na videu než tady ten Netflix. Budete na tom líp. Pohled na 2 zarostlý bobry a jedno děcko ve 4. Měsíci za to nestojí. Maucta (12.11.2020)

Těchto bezmála pět měsíců může být pro dítě, jehož život se vlastně ani nezačal odpočítávat, poměrně dlouhou dobou. Interrupce je i dnes citlivým tématem a pokud je film se symbolickým časovým údajem v názvu (4 měsíce, 3 týdny a 2 dny) zasazen do Rumunska osmdesátých let, dosahuje zde doslova existencionálního rozměru. Vítězný snímek festivalu v Cannes nabízí zážitek možná intenzivnější, než by si divák nakonec přál, a ať už skončí jakkoliv, je zřejmé, že varianta šťastného konce zde neexistuje. http://chromy.blog.idnes.cz/c/12933/4-mesice-3-tydny-2-dny-a-1-potrat.html (11.10.2007)

Konečně film, který vypovídá o životě za totalitního režimu a nenutí diváka za břicho se popadat. Reálné, tvrdé a hodně lidské. (20.11.2007)

Nejlepsi film roku 2007!! (07.12.2007)

6/10... Stiesňujúce, depresívne, zaujímavé... Avšak pre mňa osobne nestrhujúce... Ale náladu mi to zmrazilo aj tak poriadne... (25.09.2008)

Největší devizou snímku je dokonale depresivní atmosféra Ceauceskova impéria, oproti níž jsou Husákovy časy vskutku staré zlaté. Dějová linie samotná je v podstatě vedlejší, dojem povýšený nad obsah je v tomto případě rozhodně na místě. (07.06.2010)

Neznám lepší filmovou výpověď o komunismu. Každý v té době něco potratil. (07.10.2010)

Padne na Vás těžká deprese a smutek. Dlouho to budete vydýchávat - zejména ženy. Totalitní Rumunsko v kontextu s lidstvím mladých žen je těžký kalibr. (20.06.2011)

Silný film, perfektná kamera, ktorá atmosféru vykreslila dokonale. Nepríjemné téma, no zo života. Film o veľkom priateľstve a pocitu absurdity v niektorých situáciach, keď viete niečo, čo ostatná spoločnosť nie. Prirovnal by som to trochu k Requiem for dream, akurát, že toto sa nás dotýka viac ako drogy. (18.01.2012)

Najstrasnejsie na tom vsetkom je to Rumunsko ;) (21.01.2012)

Neskutočne surovo-reálny trhák, z ktorého by sa Otília zaradila medzi moje top filmové postavy. Prečo z rumunskej noci mám väčší strach ako z noci dajakého hororu? Z kina som šiel domov s roztrasenými nohami a na zástavku som trafil menšou okľukou. Veľký zážitok... (09.06.2012)

Skvělý film pro milovníky syrových dramat o skutečném životě. Doporučoval bych povinně pouštět všem odpůrcům legálních potratů. Napínavý příběh je o to lepší, že se obejde bez berliček v podobě litrů krve a sadistických výjevů – takový, jaký může prožít každý z nás. Namísto přímočarého fatálního konce prožíváme autentickou atmosféru strachu, která je sama natolik působivá, že nás plně vtáhne do děje a v závěru nic víc nežádáme. Díky patovému konci v nás přetrvává pocit vnitřního neklidu i po skončení filmu, ze kterého přímo dýchá agónie pozdní éry východního bloku, která se projevuje i v povahách apatických lidí a jejich zamotaných morálních hodnotách. Právě z této atmosféry nezájmu a morálního úpadku pro mě vystupuje do popředí důležitý podtext - a zároveň otázka pro diváka - zda si máme ztěžovat život a trápit se problémy druhých, zatímco oni k nim přistupují lehkovážně a naši pomoc si vlastně nezaslouží. Těhotná Gabriela si celým příběhem proplouvá bezmyšlenkovitě a nezodpovědně - jde jí jen o to, aby se její problém vyřešil. Nebere žádné ohledy na Otilii, která se jejímu problému obdivuhodně (či snad až šíleně) obětuje. Otilie se zároveň snaží zavděčit i svému příteli a stihnout narozeninovou oslavu jeho matky – přesně tu trapnou rodinnou akci,kterou nikdo z nás nechce zažít. Navíc se zde dočká i nevhodných „rozumů“ osazenstva. Obětuje se tedy absolutně a pro všechny, čímž si je však proti sobě zároveň popuzuje, protože všechno nemůže zvládnout na 100 procent. Poučení pro mě zní: Myslete na druhé, ale zároveň na sebe. Pomáhejte těm, kteří za to stojí. (04.01.2013)