4 mesiace, 3 týždne a 2 dni

Film podobně jako Estonský Klass surově zobrazuje jeden velice ožehavý problém mladých lidí, avšak na rozdíl od Klassu se 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny vydaly trochu jinou cestou. Jsou pomalejší, jak dějově, tak v délce záběrů, více ukecané a bez jakýchkoliv efektů, či hudby, ovšem co oceňuji nejvíc, jsou maximálně realistické a věrohodné. Díky slušné režii divák snadno pochopí celou situaci, vzklouzne do atmosféry a ani navzdory tomu, že se vlastně ve filmu toho TOLIK neděje, se nebude nudit. Jenže přesto mi zrovna tato bezdějovost některých záběrů trochu vadila, samozřejmě, že nevyžaduji nějakou akci a nemám nic proti "konverzačním" filmům, ale ono je přímo vidět, že například prvních 10 minut je ve filmu jen tak a nemá vůbec vliv na pozdější vývoj. Dále bych mohl ještě vzpomenout třeba na rozhovor mezi mužem provádějícím interupci a jeho matkou pozorovaný Otillou z auta. Taktéž postrádal hlubší význam... Ale to jsou jen detaily - 7/10 (15.04.2008)

Potrat je hnusná a špinavá záležitost. A to nás přesně nechá pocítit tenhle film situovaný do bezútěšné doby a studeně šedého města. Drsné zobrazení toho, co všechno může takovýto zákrok obnášet. Syrový zážitek, který působí naprosto autenticky. Tedy poklona všem od režiséra až po herce, tedy hlavně herečky. (16.10.2010)

Tenhle film sice není přímo moralizující, ale i tak bych ho pustila všem, kterým antikoncepce nic neříká a vůbec nepochybuju, že podobný situace se dějí i dnes- aborce po domácku. Záběr na mrtvý plod si budu pamatovat rozhodně déle než jen 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny. Vidět tohle každý člověk, nymfomanie bude minulostí. Leč občas byl film až tak tmavý a dlouhý, že se vám může stát, že nepoznáte, jestli se díváte do zdi nebo na obrazovku/plátno. (01.02.2008)

Chtěla bych mít kamarádku, jako je Otilia, ale určitě bych nechtěla mít za kamarádku Gabitu a možná jsem já víc sobecká nebo byla Otilia až moc hodná a obětavá, ale to co ona udělala pro tu nemožnou holku, to bych já neudělala. Skvěle natočený film, působivý, věcná atmosféra komunistického města se všemi úplatky, nedostatky a podpultovým zbožím a v něm si jedna bláznivá holka chce dát udělat potrat. Ze scény, kdy Otilia bloudí nočním městem, mě úplně mrazilo v zádech. (04.10.2007)

Rumunské filmy tak často nevídáme. Je proto příjemným překvapením, když unaven přebytkem akcí v amerických filmech, setkávám se s tímto vyrovnaným evropským filmem, kde jsou i pětiminutové záběry bez jediného střihu. Téma filmu – potrat – je zajímavou sondou do duševna každé osobnosti a nikoho nenechá bez emocí. Film je zajímavý i z hlediska některých záběrů, kterých by nás americká kinematografie jistě ušetřila. Musím také vyzdvihnout herecké výkony obou hlavních protagonistek stejně jako představitele lékaře provádějícího potrat. (09.05.2009)