4 mesiace, 3 týždne a 2 dni

První Rumunský film, který jsem viděl a podívaná to byla vskutku povedená. První věc, která mě zaujala jsou dlouhé záběry bez střihu, které jsou děním a dialogy velice zajímavé a celkově pochmurně realistické pojetí filmu je jednou z mnoha atraktivních věcí, proč tento film vidět. Samozřejmě nesmím opomenout herecké výkony, které jsou velice přesvědčivé... a tak tento syrový film hodnotím 4,5 hvězdičky… (19.12.2010)

Tohle je opravdu síla. Socialismus se vší parádou, na níž jsme už zapomněli. Špína, šedivost, hnus na povrchu i uvnitř lidí. Rozbité ulice, potemnělá, po setmění vylidněná města, oprýskané domy, veksláci, všude drobné uplácení, arogance i těch nejmenších prodavačů, sprostota jako norma. A samotný příběh o nelegálním potratu - bez patosu, bez přehánění, střídmě vyprávěný, jako něco zajímavého, ale obvyklého - to je skutečný obraz tehdejšího společenského uspořádání. (30.10.2010)

Cinema verité v chladných artových kruzích. Snímek, který byť jediným záběrem a dialogem neuhybá před skutečností a nechává diváka s postavami vždy o trochu déle, než by si přál. A funguje to náramně dobře, i když za nesporně přínosným a silným námětem a myšlenkami z něho plynoucími nevidím mistrovské a nějak progresivní dílo, ale 'jen' osobitou milimetrovou filmařinu a přeci jen divácky přístupnější výtažek Bély Tarra. 80% (09.04.2020)

Ceausescovo Rumunsko léta páně 1987. Fronty na jídlo, úplatky a další totalitní šrámy na duši společnosti. Pokud v této době otěhotníte, tak žádná sláva. Zvláště jste-li chudá studentka v pokročilé fázi těhotenství, která si dítě nemůže nechat. Peripetie jednoho potratu a života během pozdního režimu vůbec. Syrové, perfektně zahrané a nám navíc, bohužel, nejen tématem blízké. Silná a velmi působivá výpověď s výtečnou minimalistickou kamerou. (28.09.2007)

Nepotřebný zastávky. Ptáci nezpívaj, protože nemaj pro koho. Lidi chodí po betonový louce připitomělé rumunské metropole, netušíc, že zejtra bude novej den. Lidi - trvanlivý zboží, který nechce přiznat barvu. Jsou jako kachličky v koupelnách. Strohé, studené a hovno říkající. Pak mezi umíráním a nefilozofováním dojde k chybě. Holky jsou ve stresu. Nikdo jim nepomůže, nevysvětlí, že mez byla překročena. V zoufalství odevzdají svá těla chlápkovi, kterýho nikdy neviděli. A Rumunsko - celá totalitní éra - mlčí. Film ne! Záběry bez konce, holky bez budoucnosti, skvělý scénář a atmosféra na špičkách hor - vrcholem všeho. Já se do toho ponořil. Do těch změťourů, ulic, náměstí a nevynořil se. Což je dobře. Dobu jsem nezažil - děkuju - stejně jsem ale cítil, že ten film je pro mě. Pro mou generaci. Abychom se nedostali do lesa kontejnerů, svrabu a paneláků. (06.03.2010)