Marley a ja

„Zlato, ja sa síce smejem, ale myslím to vážne.“ Podobne, ako najlepšie športové filmy, ani najlepšie filmy o zvieratách nie sú o zvieratách: šport/zviera sú len šikovný prostriedok, ktorým tvorcovia hovoria o ľuďoch. Marley a ja nie je o psovi (napriek tomu, že je skoro v každom zábere). Je o nás, o tom. O tom, ako domáce zviera nenápadne (milimeter po milimetri) ovplyvňuje náš každodenný, stereotypný život. Našu súčasnosť. Našu budúcnosť. Bez toho, aby sme si to naplno uvedomovali. A keď umrie, umrie kus z nás. Výborne zrežírované TONY klišé, ktoré sú presne na tých miestach, na ktorých mali byť, aby to zapôsobilo (vrátane povinného, ale fantastického, finále). Rozpočet 60 miliónov, celosvetová tržba 244. (29.12.2010)

Čistokrvný Hollywoood. Tak, ako ho milujeme, a zároveň nenávidíme. Uvedomujeme si, že to na nás používa staré otrepané triky... a aj tak nakoniec bezmocne podľahneme. Záver je brutálna žmýkačka na slzy, bránil som sa zo všetkých síl, ale nakoniec sa hrádza pretrhla a hečal som v kuse asi 20 minút. A to ani nie som veľmi "psí typ". No a Owen a Jennifer by mali niekomu bozkávať ruky aj nohy za tieto postavy. Nemá to ani zďaleka oscarové parametre, pretože oni nie sú a nikdy nebudú oscaroví herci, ale tento film maximálne vyťažil všetko, čo v nich je. (06.04.2009)

Tenhle film (ale raději prý knihu) mi během krátké doby doporučilo několik lidí, když viděli šílet našeho psa a následně mě. Čekal jsem nějakou připitomělou rodinnou komedii ala Beethoven, ale nebylo tomu tak. Marley a já je fakt úplně ze života se vším všudy. Je zde vyjádřena i odvrácená strana vlastnictví psa, včetně momentů kdy už člověk vážně uvažuje, že se toho šílence zbaví. I když nejde o nějak vyjímečný filmařský počin, je to film, který na chvíli pomohl a dodal sílu bojovat s naším psychopsem dál. (24.06.2013)

Z větší části se jedná o pohodový rodinný film (i když ten konec pro děti přeci jen nebude, kdo je má pak utěšovat a vysvětlovat jim, že se to vlastně nestalo) a jak už je poznat z plakátu, je určen především milovníkům zvířat. Marley je celkem realistickým životním příběhem páru Wilson + Aniston, který po chvilce doplní nezbedný psí aktér, jehož dámskou verzi máme doma. Vše, co jsem viděl v tomto snímku, mě tak vůbec nepřekvapilo a místy to bylo s naší skoro dvouletou labradořicí ještě horší. Kromě závěru samotného, který se pro tento druh filmu příliš nehodí, se mi vůbec celá druhá polovina zdála trochu odfláknutá. Nejdříve se buduje příběh spolu s charaktery, přidá se domácí mazlíček, započnou hrátky, na scéně se objeví děti, hrátky pokračují a pak přijde ten nešťastný konec. Navíc je tu pár nejasností, nedozvíme se např., jak Marley ovlivnil členy rodiny a především jejich život a pohled na svět, co se nakonec stalo s psí pláží, proč šel Marley na výcvik psů až jako skoro dospělý a nakonec proč postavy alespoň trochu viditelně nezestárly. (6/10) (21.03.2009)

Jak už to tak bývá, život nabídne leccos. Sympatická tragikomedie vypráví o jednom vykutáleném „nejlepším příteli člověka“, který prochází všemi zásadními změnami ve vztahu mladého páru novinářů. Původně bylo tohle štěně labradora oddálením potomka, záhy se stalo miláčkem všech, i když to dalo pořádně zabrat, protože „likvidátor všeho“ Marley (od Boba) se milému a poslušnému pejsku rozhodně nepodobá. Očekávaně se ale stane plnohodnotným členem téhle typicky americké famílie. Ač je newyorčan David Frankel seriálovým matadorem, filmovou jistotu prozatím postrádá (z průměru ho měla předloni vytáhnout sadistická Meryl Streep a Ďábel nosí Pradu – ale nevytáhla). Tvůrci některé linie trochu odbývají, působí rozutíkaně, jiné jsou psány tak, aby byly až moc dobře srozumitelné. Což je škoda, stejně jako fakt, že tu chybí průkazně hlubší emocionální napojení mezi Marleym a jeho páníčky!! Civilní herecká poloha svědčí jak Jennifer Aniston, tak Owenu Wilsonovi. Tihle dva s přibývajícími roky i dětmi proplouvají mezi jakž takž příjemnými dialogy, novinovým psaním dle měnících se priorit a životními pravdami, občas pobaví, občas citově vydírají. Knižní bestseller (na základě novinových sloupků) se asi musí dobře číst, film mi ale přišel spíše povrchní a uhlazený pro zámořské diváctvo!! Pod kůži se mi dostal tucet jiných, podobně laděných snímků!! Slzy jsem neronil, nebyl důvod.. (29.05.2009)