Útek zo Sibíri

Několik silných detailů, z nich těn nejsilnější, nejděsivější a nejhrůznější nabídne posledních pár minut, kdy vidíte jak dlouho a hlavně PROČ musel Janusz čekat, než se mohl podívat za svou milovanou osobou, aniž by mu při tom hrozilo zastřelení. Oceňuji i režisérovu snahu vyhnout se prvoplánově adrenalinovým scénám (nejmarkantnějším příkladem je prakticky kompletní vynechání celého útěku z tábora, které se prostě stalo a je jedno jak), díky které se divák může víc sžít s postavami a soustředit se na jejich pouť. Tyto silné detaily spolu s perfektními hereckými výkony drží film pohromadě, ale bohužel předlouhá stopáž a zbytečné protahování některých scén mi neumožňují jít s hodnocením výš. Rozhodně to není film, na který bych se měla chuť podívat znovu, nicméně skrývá v sobě kus poctivé filmařiny a také nabízí výbornou kameru i hudbu. (05.06.2011)

Cestopisné drama slovutného Petera Weira o útěku skupiny muklů ze sibiřského gulagu v třeskuté zimě na jih, stále na jih - k Bajkalu, BAMu, do Mongolska, Nepálu a Indie. Survival smíšený s road movie, jenže bez cest, pěšky, tisíce kilometrů a bez potravin a vody. Má to sice místy parádní atmosféru se spoustu zajímavých lokací, jenže děj je přes skvělý námět celkem popisně jednotvárný a bez výrazně dramatických momentů. Přeživší hrdinové tak na konci cesty padají vyčerpáním tak trochu jako divák. A o filmu lze tedy spolu s hrdiny konstatovat: "Chutná jako kuře." - Jo,... kuře bez nohou." Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=3rMhn0AjxCg (09.05.2013)

Jsem rád, že můj jubilejní čtyřstý komentář na ČSFD vyšel na tak kvalitní film, jakým Útěk ze Sibiře bezesporu je. A to i přes některé výhrady, které se tu v hodnoceních mnohých objevují. Oni mají svým způsobem pravdu. Děj skutečně některé pasáže buď přeskakuje úplně nebo bere hodně kvapem. Jako kupříkladu samotný útěk z gulagu, konfrontace se zvířaty anebo vylíčení Himalájí takovým způsobem, že bych si na jejich přechod nyní troufnul v sandálech. Mně však tyto skutečnosti výslednou nezkazily. Víte proč? Poněvadž dějová linka nám jako odškodné nabízí nevšední pohled do vzájemných vztazhů mezi uprchlíky, klade důraz na psychologii hlavních hrdinů a na to, jak se sami v sobě vypořádávali s mrazy Sibiře a vedry pouště. Mimochodem, právě přechod pouště shledávám za nejpoutavější a nejpovedenější. Sečteno podtrženo; Útěk ze Sibiře se zaobírá poněkud jinými aspekty, než jaké jsem i já před návštěvou kina předpokládal, ovšem to z ní nečiní nehodnotnou podívanou. Naopak. Díky ústřednímu triu Sturgess, Harris a Farrell (dost možná dosavadní životní role) je podívaná vskutku poutavá. Tážete se, proč tedy nepálím plný počet? Inu, ač jsem před chvílí napsal, že to neshledávám chybou filmu, osobně je mi v návalech pocitů po projekci líto, že tvůrci nenatáhli metráž o již zmíněné pasáže. Snad se báli, že by tak učinili film příliš dlouhým, ale mně těch 133 minut uteklo takovým tempem, že bych přivítal nášup! :-) (24.05.2011)

Drama založené na skutečné události popisuje útěk mezinárodní skupiny vězňů z ruského gulagu. Nic víc, nic míň. Filmy o útěcích z vězení jsou vždycky vděčnou tématikou. Boj o svobodu má vždycky čím zaujmout notabene, když je utíkajícím vězněm nevinný člověk. Problém ovšem je, že tento film není zas tak o útěku jako spíše o bezstarostném putování krajinou, kdy jediným nepřítelem je občasný hlad, zima i žár a u Bajkalu komáři. Glosující raper by řekl what the fuck, man! Ač uznávaný režisér Peter Weir zkusil natočit strhující "ultimate survival", do kin pustil odvařený příběh bez řádného napětí a takřka bez úctyhodného konce, který by si možná příběh zasloužil. Nebo alespoň jeho hrdinové. Totiž hned po té, co je hlavní hrdina odvlečen do gulagu na Sibiři, rozvíjí se příběh o plánovaném útěku. Plánování samotné tady ovšem nehraje prim. Vězni prostě utečou. Weir tomu věnuje asi dvě minuty a to možná trochu přeháním. Přisluhovači Stalina jsou zde za neskutečné amatéry, kteří se za nimi sice rozběhnou, ale to je tak všechno. Jestli zabloudili hned v prvním lese, se už nedozvíme. Ostatně extatická přítomnost pronásledovatelů tím naprosto končí. Uprchlíci jsou v pohodě. Dokonce z filmu ani nedýchá, jak strašné musí být šlapat 6 000 km nahoru a dolů, cestou necestou. Dny prostě plynou, občas prší, občas je horko, občas někdo zkape vysílením. Colin Farrell krapet přehrává a naopak jeho rumunští kolegové nic nehrají, jen sebou nechávají vláčet příběhem. Největším kladem filmu je asi tradiční Ed Harris, krásná příroda a knižní předloha. (01.06.2011)

Spolehlivý filmař a velebený tvůrce Peter Weir se po dlouhých letech opět hlásí o divákovo srdce. Trvalo to, ale rozmáchlé drama, ačkoliv neobsahuje nějaké zásadní vyhrocené scény, jako celek rozhodně nezklame. Pestrá skupinka uprchlíků z gulagu tu putuje z hluboké tajgy stále na jih – až skončí v Indii. Příjemně táhlou atmosféru narušuje, vlastně asi jen u někoho, Weirovo nedramatizování situací, které naší původně sedmičlennou skupinku provází a po kterých by pětadevadesát procent tvůrců okamžitě skočilo. Hodně zjednodušuje, hodně diváka „obírá“ o dramatické momenty – takže skupinka sice plánuje velký útěk, ale vzápětí už prchá lesem (žádné dráty, žádné dramatické obcházení stráží a následně ani žádné pronásledování), pak slyší vytí vlků, ale k žádnému střetu nedojde, jeden z hrdinů sežene potravu, přičemž to okradený zřejmě koupil, ale divák nic nevidí, uprchlíky obklíčí mongolští jezdci na koních, ale vzápětí se zase odporoučí pryč, přijde písečná bouře, ale po střihu se zase pokračuje dál v cestě atp. Prostě nějakou vymazlenou, skutečně zapamatovatelnou scénu jsem tu postrádal. I tak to ale celé Weir drží pevně ve svých rukou a především čím dál je od gulagu, tím spíš se dostává postavám i divákům pod kůži. Navíc jsou tu dokonale obsazení herci, kteří případná klopýtnutí dokonale vynahrazují – vrásčitý Ed Harris, přesvědčivý mladík a vůdce Jim Sturgess, pomalu se pod kůži dostávající Saoirse Ronan nebo skvostně vyšinutý Rus Colin Farrell. Po technické stránce (kamera si mohla teda trochu víc hrát) bez výhrad, herecky taktéž, jen ten scénář mohl víc prahnout po emocích. Pak mohl Weir opět sahat k pěti hvězdám. (25.05.2011)