Ozveny mŕtvych

Ohodnotit tenhle film je opravdu problém. Ozvěny mrtvých můžeme označit jako thriller, jehož první polovina je spíše hororem s několika vydařenými lekačkami. O patřičně temnou atmosféru tu není nouze a David Koepp dokazuje, že neumí jenom skvěle psát. Sledovat Kevina Bacona i jeho filmového syna je jedna radost. Problém je, že TA první polovina je doslovným mixem Šestého smyslu a japonského Ringu. Záměrně jsem uvedl japonskou verzi, protože ta je z roku 1999 (stejně tak Šestý smysl a Ozvěny mrtvých). Kdo od koho opisoval? Důvod, proč Kevina Bacona straší duch najdete právě v Šestém smyslu. A duch v Ozvěnách je vizuálně ztvárněný téměř stejně jako v Ringu – až na ty vlasy. Dokonce se mihne i v televizi, která nejde vypnout, což jsem bral jako dobrej fór. Ještě mě pobavilo jedno klišé. Určitě je všichni znáte, týká se totiž otevření a zavření skříňky v koupelně (pochopitelně se zrcadlem). Závěrečná pointa není nijak překvapivá a v podstatě se jedná o totéž, co se odehrálo o rok později v Téměř dokonalém zločinu (The Gift) Sama Raimiho. Ostatně právě tomuhle thrilleru (částečně až hororu) jsou Ozvěny mrtvých podobné nejvíc. A to mě vede k závěru, že ač jsem se výborně pobavil a ocenil několik pěkných vizuálních momentů (hypnóza v kině) a lekaček (u jedné jsem dokonce vykřikl), už bych radši shlédl něco méně otřepaného, svěžejšího, překvapivějšího. PS: Ale fakt by mě zajímalo, kdo od koho opisoval. Že by Koepp v hypnóze navštívil mysl M. Nighta Shyamalana a Hideo Nakaty? ;-) (10.05.2004)

Kdo nevěří, že se dá člověk zhypnotizovat, tak ať u toho raději zůstane a nezkouší to, toto by vám nejspíš poradil hlavní představitel snímku Tom (Kevin Bacon). Po tom co se nechá zhypnotyzovat od své švagrové začíná vidět věci, kterým se dá jen těžko uvěřit a nevidí je sám, ale i jeho syn. Musí všemu přijít na kloub nebo se přízraků nikdy nezbaví. Představitel dětské role mi hodně připomínal klučinu z Šestého smyslu a i námětem bych tento film ke smyslu přirovnala. Vše je pěkně načasováno, bez větších hluchých míst. Nenudila jsem se, ale Něco mi k přece jen scházelo. Těžko říct Co. Každopádně je to ve svém žánru nadprůměrný thriller. (31.07.2006)

V komentářích se jako refrén vrací Šestý smysl, což je nesmysl. Richard Matheson, jeden z předních horrorových autorů 20. století, vydal svou novelu Stir of Echoes v roce 1958. A už tenkrát ji kritika nepovažovala za nějak zvlášť originální. Přirovnávání tohoto snímku se sympatickým Kevinem Baconem k Šestému smyslu může pak pramenit snad jen z toho, že v obou případech jde o ghost story a že se oba filmy objevily ve stejném roce. (24.11.2013)

Prvky hororu se mísí s thrillerem a vzniká tak solidní atmosféra. Skvělý Kevin Bacon i ostatní hlavní představitelé odvádí perfektní herecké výkony. Srovnání se The Sixth Sense se však nelze vyhnout. Shyamalanův film možná o chlup vede, ale jen na první shlédnutí. Stir of Echoes totiž i na podruhé (s jistým odstupem samozřejmě) dokáže narozdíl od Šestého smyslu zaujmout. (06.07.2008)

Na jedno zhlédnutí to ujde, i když je to takové spíše televizní a prvotní zápletka spíše připomíná roli Richarda Dreyffuse v Blízkých setkáních třetího druhu. Jen s trochu jiným zakončením. Obehraným a vlastně nijak překvapivým. Možná až někde náhodou film uvidím podruhé, třeba mě příjemně překvapí, stává se. Ale spíše ne. (29.12.2012)