Pionierska lastovicka

Protože v obsahu je vzpomenute jen Vlaštovka doby normalizační, rád bych zanechal vzpomínku na dobu přednormalizační. V šedesátých letech patřila Vlaštovka mezi mé nejoblíbenější programy, na černobílou znělku s objektivem a vlaštovkou skládající se z papíru si vzpomínám dodnes, a její moderátorku Olgu Čuříkovou jsem miloval. Pamatuji se, že tam občas bylo něco o indiánech, což tehdy v době Vinnetouománie byla bomba. Jednou tam dokonce bylo interviewováno děvče, které bylo až v bájné Americe. S nástupem krizových let se tam objevovali i reportáže o skautech. A matná vzpomínka se mi vyplavuje i na srpen '68, kdy OČ ve Vlaštovce pronesla neobvykle vážné zamyšlení o tom jak byla u tanku č. 23, když přijely další tanky. Když OČ zmizela z obrazovky, bylo i mně v útlém dětském věku jasné, že se něco děje. Ve Vlaštovce, moderované Š. Haničincovou, se začaly objevovat reporáže o strážcích hranic či obnovované PO SSM. Začala to být nuda a otrava a já Vlaštovku zavrhl. Ale té neznormalizované Vlaštovce bych pět hvězd dal. (12.02.2017)

Pionýrskou vlaštovku znám z druhé poloviny ´80 let, jako pořad, který se příliš nelišil od toho, co se děti oficiální cestou dozvídaly ve škole či kroužcích. Výchovný účel ale v mém případě příliš dobře neplnil, sice se v něm tu a tam objevila nějaká ta zajímavá reportáž, jinak to byl samý modelář či kýho ďasa mladý budovatel a i zásluhou moderátorů nezáživná suchařina, kterou jsem pravidelně vynechával. Střídání českých a slovenských relací bylo fajn, skoro jsem měl raději ty slovenské, díky silně nesympatické Marcele Augustové na české straně. O to větší bylo mé překvapení vidět ji později komentovat "Hry bez hranic" a posléze i zpravodajské relace. (05.04.2009)

Pamatuju si tuhle příšernost ještě s Marcelou Augustovou (vypadá holka furt stejně) ... ani tehdy, ani dnes nechápu, kdo se na to mohl dobrovolně a se zaujetím dívat ... Ale pořád lepší, než zrnění, monoskop a pípání, aspoň nějaký obrázky se tam hejbaly, za což jsem byl o sobotních brzkých ránech vděčný ... (28.01.2016)

Tvrzení, že populární dětský pořad, který během svého dlouhého trvání prošel celou řadou vývojových proměn, je holoholá komunistická propaganda, kulhá na všech čtyřech pomyslných nohách svého chatrného duchovního hodnotového východiska. Osobnosti, které jej uváděly, z těch nejvýraznějších v šedesátých letech jedinečná Olga Čuříková, dáma s dětským zápalem, a dnešní hlasatelka televizních UDÁLOSTÍ a zdatná konferenciérka Marcela Augustová na konci rychle se rozkládající normalizace, byly vždy zárukou a jistotou kvalitního, věcně invenčního obsahu, dotvářeného samozřejmě tvůrčím týmem. Je víc než dost příkladů dokládajících politováníhodnou skutečnost, že ve srovnání kvality dětské a mládežnické tvorby před- a polistopadové drtivě vítězí ta první. Okolnosti a kontexty, které tento stav pomáhají vysvětlovat, jsou z tohoto hlediska druhotné; prvotní a zásadní je prokazatelná kvalita jejich výstupových výsledků. (25.12.2009)

Pionýrskou vlaštovku jsem bral jako čirou nouzovku, když v sobotu pršelo a já zrovna nic nelepil z Ábíčka. Nevybavuji si tam teď po letech nic ohledně  nějakého zásadního ideologické výplachu, krom pionýrů pochopitelně. Na ty jsem kupodivu už tenkrát nahlížel lehce odměřeně, protože vedoucí mého turistického oddílu (geniálně ukrytého pod křídly ČSTV), kovaný skaut co jezdil na čundry ještě s Foglarem nám tak nějak nenápadně pionýry znechutil jako totální mastňáky :-). Jo on byl něco jako agenc Commandos přímo v nepřátelské linii konající parádní záškodnickou činnost. Bodejť by ne, my jezdili na čundry v zeleném, každý často oblečen do kousků  ještě po wermachtu nebo spojencích a pionýři jeli do lesa v bleděmodré košili a rudém šátku. Usárny pochopitelně nenosili a na rudých a modrých batozích VHV často nosili ešusy bez obalu bimbající se s lžícemi přivázanými hlabala provázky. často taková skupina díky cinkání byla slyšet dávno předtím, než jste ji v lese potkali.  My měli košile zelené a vždy jsme byli vedeni v tom, že les a zvěř o naší návštěvě nesmí  vědět ani z hlediska hluku ani vizuálně. Ideologii jsme do toho netahali, alespoň nám nebyla zdůrazňována. Pionýrská vlaštovka jistě místy odvedla svůj kus práce coby televizní pořad pro děti (byť to byl primárně nástroj režimu a jeho propagandy), každopádně jak jsem psal výše. U mne byla až daleko na chvostu za Studiem kamarád a jinou činností jako opravdu nouzová výplň dne. A podobně to bylo i s Pionýrskou sedmičkou, která už ideologie byla plnější a do ruky jsem ji bral jen když nebylo poruce Letectví a kosmonautika nebo milované Ábíčko. * * (02.01.2022)