Václav
Vaclav
Réžia:
Jiří VejdělekKamera:
Jakub ŠimůnekHudba:
Jan P. MuchowHrajú:
Ivan Trojan, Gregor Bauer, Jiří Lábus, Emília Vášáryová, Jan Budař, Zuzana Kronerová, Petra Špalková, Martin Pechlát, Soňa Norisová, Vladimír Javorský (viac)Obsahy(1)
Václav je vesnický outsider, který ve svých 40 letech žije s maminkou pod jednou střechou. Přestože je Václav vnímán jako místní šašek, hlupák a problematický nezvladatelný kluk, my v něm (spolu s maminkou) uvidíme citlivého, vnímavého dobráka s klukovskou duší (a hlavou plnou milých lumpáren). Ostatní (téměř celá vesnice) v něm vidí jen problém. Dokonce i bratr František, který celý život soupeří s Václavem o lásku matky a otce. Tyto dva světy na sebe neustále naráží, a tak Václav lítá z jednoho průšvihu do druhého. Drama vrcholí soubojem bratrů o lásku Frantovy milenky Lídy, který končí trestným činem. Václav se ocitá ve vězení, kde se stává terčem útoků spoluvězňů i traumatických vzpomínek na otce. Zachrání jej žádost o milost, která je podmíněna peticí? Pomůže mu bratr František a poté celá vesnice? (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (758)
Sázka na jistotu? Nevím. Dle mého slušný evropský zástupce, který nejednou hluboce dojme i vyvolá rozpaky. Až biblická konfliktovost dvou bratrů, série komediálních výstřelků, které musí nějak skončit, dramaturgická nerozvážnost, podmanivá hudba Jana P. Muchova, retroúčesy, spolehlivý Ivan Trojan bez pevně dané diagnózy (což ho v mnohém limituje). Šluknovský rodák Jiří Vejdělek je momentálně v kurzu, takže uvidíme, jak se udrží a kam (ne)sklouzne. Ve Václavovi je to ale všechno tak nějak na půl, filmové, nikoli niterní. Za hranice s tím ale rozhodně můžeme!! 70% ()
Neříkám, že je ten film špatný. Spíš mě absolutně minul. Historky o věčných outsiderech, epizodicky vyprávěné pomocí mnoha rádoby vtipných scének, totiž mohou zaujmout opravdu už jen lidi, kteří podobně sledují i odpolední seriály na tuzemských televizních programech. Kvalitou i obsahem se zas tak neliší, jen herecká "elita" je vyměněná za ještě neztrapněné (levnější?) herce... ()
Václav je vesnický zaostalec, který ve svých čtyřiceti letech bydlí s maminkou v jedné domácnosti. Pro ostatní je k smíchu. Matka v něm však vidí dobráka s chlapeckou duší a odmítá ho umístit i přes nátlak okolí do ústavu. Celá vesnice má neustále opačný názor. Vše vyvrcholí střetem bratrů o lásku milenky Lídy, který končí trestným činem. Václav putuje do vězení a matka žádá o prezidentskou milost. Ta je však ke vší smůle podmíněna peticí spoluobčanů. Tolik originality v jednom filmu a nakonec se to smrsklo v nereálné vyznění. Ivan Trojan je navíc jako Václav po celou dobu nepříjemně nesympatický a s jeho postavou nešlo vůbec soucítit. Nevím jestli to byl přímo záměr takto postavu vybalancovat, ale jeho pohnutý osud mně byl dost šumák, protože on si prostě svým chováním a postojem k okolí nezasloužil příliš velké sympatie. Ivan Trojan se mně v roli moc nelíbil a autentický výkon se přestěhoval k jinému herci a sice Janu Budařovi, který je jedním ze světlých bodů celkově nesympatického filmu s mizerným vypravěčským rytmem tolik charakteristickým pro Vejdělkovy filmy, který se navíc přes svůj televizní formá ani do kina moc nehodil. Mé hodnocení: 40% ()
Na Václavovi více než na mnoha jiných filmech obdivuji jednu specifickou (ne)schopnost českých filmařů: natočit i tu největší tragédii tak trochu jako komedii. Jiří Vejdělek umí režírovat situace, které vás dojmou a rozesmějí. Marek Epstein takové situace umí napsat. Bohužel ani jeden z těchto pánů (zatím) nedovede šikovně zkombinovat situace dojemné se situacemi směšnými a následně jimi dosáhnout nějakého výraznějšího dramatického efektu. Groteskní střílení na pošťáka, bílení pokoje, jízda na motorce a oproti tomu naprosto seriózní řešení vztahu s matkou a prvního vážnějšího milostného vzplanutí. Tyhle scény spojuje jenom a právě postava Václava, obecního blázna, který by na klání vesnických idiotů v Allenově Lásce a smrti pro nevýjimečnost svých excesů nepostoupil ani do semifinále. Nechci shazovat výkon Ivana Trojana, ten se snaží, ač nejspíš přesně neví, koho hrát. Václav je oním typem „oscarového retarda“, nad nímž nahlas přemýšlí Kate Winslet v jedné epizodě Komparsu. Kdyby tvůrci konkretizovali jeho chorobu a nezahalovali vše onou „obecnou líbivostí“, věřím, že by mohl vzniknout bez nadsázky silný snímek. Nejasnost scénáristova záměru je obzvlášť patrná ve druhé polovině, kdy najednou dostávají prostor flashbacky do dětství. Můžeme si je vysvětlovat Václavovou snahou zaplnit prázdný prostor po matce, ale to neospravedlňuje jejich nicotnou vypovídací hodnotu a pramalý vliv na takřka neexistující zápletku. Václav, obdobně jako Účastníci zájezdu nebo ROMing, disponuje okamžiky, které bych si dokázal představit coby autonomní povídky s vlastní pointou, ale do celku nezapadají. 60% Zajímavé komentáře: Cival, Tetsuo, DaViD´82, kiddo, ad-k, Cushing ()
Film, co mi na jistou dobu zprotivil herectví Ivana Trojana, filmy o našich "méně chytrých" spoluobčanech a který dal viniknout ne tak známému hereckému talentu Jiřího Lábuse, který rozhodně není jen Marge a ten z "Možná přijde i kouzelník", ale herec, co umí. Celkově je Václav totiž opravdu nesnesitelná postava a JE to hrozba pro okolí, tak nechápu, co se tam furt tak řeší. Že je to odstrkovaný chudák ještě neospravedlňuje jeho vražedné sklony. No, nižší IQ neznamená vždycky lepší člověk a Ivan Trojan neznamená vždycky kvalitní film. ()
Galéria (41)
Zaujímavosti (20)
- Ivan Trojan odmítl, aby složitější scény za něj točili kaskadéři. Takže se mu například stalo, že spadl z motorky, narazil si rameno a od motoru si způsobil popáleniny druhého stupně. (Siriuss)
- Při dokončování filmu se skladatel Jan P. Muchow setkal s nečekaným zádrhelem: "Speciální chuťovkou pro mě byl problém s počtem oken. Kino promítá na 24 okem a mně poslali z Kavčích hor omylem dva díly po 25 oknech! To pak byla strašná práce! Už natočený materiál jsem musel přestříhávat, abych se trefil ta, jak mám. Máte složenou pětiminutovou skladbu, každá nota akcentuje konkrétní filmový detail a teď se vám to celé rozpadne. (...) Správně bych měl jít znmovu skládat od začátku a celé to znovu nahrát, ale na to už není čas ani peníze. Nezbývá než si určit priority, vybrat hlavní motivy a ostatní nějak ostříhat. Na jednu stranu zachraňujete zbytky svojí práce, na druhou stranu ji vlastně ničíte." (NIRO)
- Hudební skladatel Jan P. Muchow při přemýšlení o hudbním motivu filmu, resp. o nástrojích, které by bylo vhodné použít, dospěl k tomu, že "tím, jak je Václav jakoby blázen, ale přitom to blázen není, navíc si to ani nemyslí, tak jsem si říkal, že by se mi líbilo, aby hudba nebyla nijak bláznivá, aby byl spíš lehce divný instrument, který ji bude hrát. Napadly mě skleničky. Zdálo se mi, že jsou lehce nehmatatelné, stejně jako je nehmatatelný samotný Václav. Ve scénách, kdy hlavní hrdina srší energií, by ale skleničky nestačily, takže tam je podporuje symfoňák, ale v poetických chvílích jsem se snažil zůstat jenom u skleniček. Je to netypický, křehký nástroj." Výzvou pak ovšem bylo najít schopného hráče na skleničky: "To bylo docela napínavé. Ačkoli mě napadly hned na začátku, takže byl relativně čas někoho sehnat, pořád jsem nemohl na nikoho narazit. Ptal jsem se známých, hledal na Googlu, ale nenašel jsem nikoho jiného než jistého pána, který byl zároveň i kouzelníkem, což ni nepřišlo jako nejlepší doporučení. Teprve měsíc před natáčením, kdy už jsem začínal hledat i v Německu a Rakousku, jsem na internetu našel Petra Špatinu z jakési vesničky na Zlínsku, který hodně hraje v cizině. Zpětně jsem se ddozvěděl, že si svoje webové stránky, díky kterým jsem ho našel, zprovoznil pouhé dva dny před tím! Podle ukázek, které tam měl, se mi zdálo, že je přesně tím, koho hledám. Petr zareagoval obratem, měl do toho chuť, ale bál se, že neumí noty, takže jsem ho uklidnil, ať je v klidu, protože já noty taky neumím. Celé se to sice o trochu zdrželo a protáhlo, protože Petr si to musel oposlouchat, natáhnout do sebe a dívat se u toho ještě na film, ale myslím, že ve finále to bylo nakonec lepší, než kdyby to vystřihl nějaký notař. Zdálo se mi, že se Petr do pocitu, který jsme potřebovali, velmi dobře dostal." (NIRO)
Súvisiace novinky
SOUNDTRACK Poděbrady 2017
Festival SOUNDTRACK Poděbrady přináší letos již po druhé jedinečnou podívanou ve spojení moderních technologií spolu s poslechem skvělé filmové hudby. Lázeňské město Poděbrady bude ve dnech 24. – 27.… (viac)
Reklama