Pevné puto

Stručně řečeno, zvláštní. Jackson umí, ale přiběh přebíhá od jedné roviny k druhé až příliš často a člověk si nedokáže k žádné z nich vytvořit dostatečně pevné pouto. Vizuálně lahůdkové a emocionálně hodně silné scény z "meziprostoru" občas divně kontrastují s "reálným světem" (ano, hlavně s dýmící Susan Sarandon), ale i přes to všechno se to Jacksonovi daří udržet pohromadě. Ono někdy nejde o to jaký příběh vyprávíte, ale jak ho vyprávíte. (16.04.2010)

Jackson možná patří k filmařům, kteří si mohou točit, co se jim zachce, ale tady krutě přestřelil, když naprosto nevýrazný a nezajímavý příběh utopil v kýčovitých obrázcích, které smrdí plastem a jehovisti si je dávají na titulky Strážné věže. Pouze tři věci táhnou: a) huhlavě slizký Stanely Tucci, b) příjezd tchyně, c) šmíra v domě. Zbytek skrz naskrz sice nenudící, ale zoufale bezkrevná podívaná. 2 a ½. (28.02.2010)

„Chcel ju len hladkať. Ale ona zakričala.“ Áno, má to svoje momenty, kruté, krásne, strhujúce a snáď aj šokujúce. Má to scény, kedy si poviete „Peter Jackson sa vrátil“. Scény, kedy mráz na rukách, ľad v žilách a na tvári zvláštny úsmev, ktorý sa spravidla objaví, ak vidíte výnimočnú filmovú scénu, aká tu ešte nebola. Na konci si možno poplačete, predtým vás nadchnú „snové svety“ (ale AKO PRICHÁDZAJÚ SNY sa mi páčilo viac), sem-tam si poviete, že Wahlberg nie je totálne drevo (a to už je čo povedať) a pri niektorých scénach sa objavia veci, ktoré som spomínal: zvlhnutie očí, zovreté srdiečko, poznáte to. Týchto scén je bohužiaľ málo, herci tomu až na výnimky nič extra nedávajú, dvojhodinová minutáž to zabíja a hoci mám rád filmové experimenty, pripadalo mi čudné skombinovať fantasy komédiu s poetickým snovým trilerom, svojráznou melodrámou a hororom o pedofilovi a sériovom vrahovi. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://recenzie.org/fantasy/413-pevne-puto-6o- (05.11.2010)

Katalogová nuda! Pan Jackson je snad pod vlivem Prstenu nebo Braindead. Půlka filmu vypadá jako Volpejpr psychotického hráče sci-fi her či obrázková výstavní stěna maloměstských obýváků. Nudím se!! Je li tohle nebe, mám chuť obložit se výbušninou a risknout to s bandou panen u konkurence. Ésoterické prostředí jde ruku v ruce s ésoterickými žvásty! Tedy pokud nemáte rádi hlubokomyslné filosofování čtrnáctiletých holčiček. Jo a už jsem se zmínil, jaká to byla výstavní nuda?? Tedy pokud nemáte rádi půlhodinové záběry pana Tucciho, kterak veze do sběru sejf nebo kope díru v kukuřičném poli! Je nesporné, že pan Tucci je ukázkový úchyl a už ho nikdy nechci vidět v komedii. Ač u tohohle filmu poznala moje prdel středověk, za něj jednu dám! A druhou dám za Susan Sarandon! To je totiž z ryze gerontofilního hlediska jediná píchatelná šedesátka na světě. A nemůžu přece Velkému Peterovi dát odpad, že?! Jo, a na tomto místě bych chtěl pro méně pečlivé čtenáře ještě zdůraznit, že to byla příšerná, monstrózní, gigantická, téměř nekonečná nuda! Tak pane Jacksone, už máte svou Fontánu a příště bych opět prosil nějaký výživný kulinářský pořad o vyjídání mozků či výpravnou sondu do života liliputů! (25.03.2010)

Strašně, ale úplně příšerně, mě tam rozčilovala ta digitální kamera, ten digitální svět a umělotina, ve kterým se příběh odehrává velkou část filmu. Určitě to ale není špatný. Právě naopak. Pevné pouto je supr film. Vždyť to taky točil TEN Peter Jackson, a jako režisér rozhodně špatnej není. Ani nemůže, když už toho má tolik za sebou. Každopádně všecko ostatní má na kraji geniality. Knižní příběh, speciálně hudba, ale i herecké výkony. Všecko tu šlape jako po másle a tak to má být. Dokonce jsem ani netušil, že mě film tak snadno dokáže z minuty na minutu měnit náladu z hnusné na ještě hnusnější. Ale jde to. Fakt to jde. A stačilo k tomu jen to, když se úhlavní sračka minula před kamerou. Víc zhnuseně jsem se fakt dlouho necejtil. (29.03.2010)