Pevné puto

Bohužel přesně ten typ filmu, u kterého mám pocit, jako by mě někdo nechal celou noc číst Strážnou věž, edice nekrofilní romance. Scénář svaté trojice J-W-B je salát slátaný z patetických monologů a ucouraných dialogů bez jediného náznaku lehkosti. PJ režíruje některé pasáže typicky (odskoky na nedějové detaily, expresivní subjektivní perspektiva, zapojení monotónní zvukové stopy), někdy dokonce napálí i dost solidní scénu (prohledávání pederastova baráku, ač je logicky nesmyslné, přesto mistrně pracuje s tenzí a dvojí perspektivou). Roztříštěnost vypravěčské perspektivy je do té míry nekoncepční, že mi zabraňovala brát cokoli v tom filmu vážně a hlavně si cokoli užít. Vizuální stylizace je místy docela laciná šmíra, oprabdu by možná stálo za to zauvažovat, zda se tajemství působivosti skrývá jen v barevných filtrech, zářících halogenech a "hezkých objektech". Zejména trikové pasáže jsou přešlap o celé metry, hnusné, nesladěné, křiklavé, bez jakéhokoli řádu (byť jenom jemného náznaku asociace, která by jim dala tvar). CGI bezpohlavnost přímo křičí, takhle přepálené a přitom naprosto "kulisové" výtvarné řešení se jen tak nevidí). Zapojení hudby vysloveně katastrofální, místo, aby to umocnilo jakoukoli emoci, dělá z Pevných pout ukňourané emo, z nějž trčí jenom pitomý sentiment. Chápu, že Peter je fascinovaný "bytím mezi světy" a že ne všechny rodinné filmy mohou být tak brilantní jako Braindead... nicméně pedofilní vrah, vytvořený podle šablony Rapist Glasses? Fakt třetí cenová a nejhorší Jacksonův film, svědčící o pozvolné ztrátě soudnosti a sebekritiky. (08.10.2012)

Pevné pouto. Film, který patřil mezi mých devatenáct nejočekávanějších filmů, pro rok 2010. Rovněž, jako The Road nedopadl moc dobře. Filmy, od kterých jsem očekával hodně, zklamaly. Naopak Sherlock Holmes, od kterého jsem nečekal nic, zatím vévodí letošní "nadílce". Pevné pouto je skvěle sestříhaný a zrežírovaný film a Peter Jackson zde naplno pouští uzdu své fantazii. Bohužel, fantazie zabírá většinu filmu a po dvaceti minutách už mi ten kýč lezl krkem. Celý snímek bych rozdělil na tři části - před vraždou, mezisvět, závěr. První jmenovaná část byla velmi dobrá, vrah byl dokonale záporně-uchylný. Wahlberg byl skvělej fotr a příběh diváka tlačil do fandění hlavní postavě. Způsob, jakým vrah dostal svojí oběť, byl velmi napínavý. Mezisvět byl děsná nuda, rozvleklá, natahovaná, zbytečná (chvílema mi připomínala reklamu na Coca-Colu). Závěr se mi nelíbil vůbec, protože se v něm vyskytlo až moc nelogičnosti a přehnanosti. Hlavní postava nebyla schopná zahrát tak, abych jí fandil, byla mi spíše nesympatická, než naopak. Co tenhle film srazilo do kolen, byl paradoxně prvek, který na něj měl upozornit. Už při zhlédnutí traileru jsem si říkal, jakej blbec může z dvou minut udělat takový megaspoiler, který prozradí všechny bomby, kvůli kterým se na filmy chodí do kina. 60% 29.01. 2010...19/19 nejočekávanějších 2010 (29.01.2010)

Scénář: Fran Walsh, Philippa Boyens, Peter Jackson .. Tohle bude hodně rozporuplné. Kritická obec si smlsne na opovrhování efektů estetického zážitku, zato si jistě spousta diváků smlsne právě na tom. Knižní předlohu neznám, ale zde se žádné deprimující stavy nedostaví. Při povrchním pohledu připomene Lovely Bones zejména Heavenly Creatures, Fountain a Atonement (zdaleka ne spojitostí v určitých hercích/tvůrci), které diváky svým pojetím taktéž rozdělují. Hodně často se totiž vyprávění oddává mnohaminutovým scénám, kterým kraluje výrazný vizuální efekt, výtečná střihová skladba a samozřejmě lahodný hudební doprovod. Nelze se tím ubránit dojmu, že by šlo o mnohé zkrátit, ovšem také nelze upřít příjemnou hru barev, světel, kamerových a podobných parádiček, byť někdy ta digitálnost prostředí až rušila. V Lord of the Rings pracoval s excelentní předlohou, temnotou a monstrozní výpravou a ta lecos pohltila. Zde nedosahuje (předloha)scénář takových kvalit a tíha tak leží na precizním retro hávu sedmdesátých let a sestavě výborně obsazených postav, kterým vévodí tajemný Stanley Tucci a zejména mladičká Saoirse Ronan, většinou řádící právě před modrým pozadím jejího posmrtného světa. Peter Jackson si opět osedlal trochu jinou látku a po skončení snímku mne nejvíce zamrzelo, že než zase něco režijně vyprodukuje (v nerežijní produkci je totiž aktivní a úspěšný ba úspěšnější), opadá ještě hodně listí ze stromů. Napodruhé taktéž funkční. 75%. (03.01.2010)

Jackson možná patří k filmařům, kteří si mohou točit, co se jim zachce, ale tady krutě přestřelil, když naprosto nevýrazný a nezajímavý příběh utopil v kýčovitých obrázcích, které smrdí plastem a jehovisti si je dávají na titulky Strážné věže. Pouze tři věci táhnou: a) huhlavě slizký Stanely Tucci, b) příjezd tchyně, c) šmíra v domě. Zbytek skrz naskrz sice nenudící, ale zoufale bezkrevná podívaná. 2 a ½. (28.02.2010)

Dobře to dopadlo. Tedy ani ne tak tento snímek, protože jeho konec považuji za mizerný, ale já jsem to přežil. Jako rodič, který dosud nepřerazil hůl o hlavy svých dětí, jsem měl obavu sledovat film o vraždě dítěte, ale nějaký přehnaně přímočarý útok na city se naštěstí nekonal. Papírový kapesník mi sice při každém použití uslzeného smyčce zvědavě vykoukl z kapsy, ale když viděl mé suché oko, tak se smířil s tím, že důvodem jeho použití nebude dojetí, ale cosi z dutiny nosní. Viděl jsem tedy cosi vizuálně působivého a tak emocionálně nevyrovnaného, že jsem to původně chtěl spláchnout alibistickými třemi hvězdami, ale Tucciho přívětivě odporný výkon mne donutil ještě jednu hvězdu přihodit. (02.10.2011)