Výmena

Angelině sice tentokrát Oskara před nosem vyfoukne Kate, avšak to na faktu, že zahrála asi nejlépe od Narušení, nic nemění. Christine Collins je velice silná a cílevědomá žena, která si jde bez přestání za svým - role jako stvořená pro Angelinu a jí podobné. Kdo mi však učaroval ještě více, byl Michael Kelly (CJ z Úsvitu mrtvých), který snad jako jediný (Donovanovo přehrávání jsem schopen zkousnout ve Statusu: Nežádoucím, ale sem se to nehodí) bez přehnaných gest odehrál svůj part s naprostou lehkostí a u scény s rekapitulováním děje, co se stalo na ranči, jsem zažíval přesně to, co jeho postava. Zbytek obsazení jsem ani nezaregistroval (jen na chvíli Malkoviche, Feore opět nevýrazný) a tak se dostávám ke Clintovi, jenž se rozhodl pověsit herectví na hřebík a věnovat se pouze režii. No, jestli to takhle půjde s jeho filmy dál, s Clintem režisérem nebudu mít problém. Trochu mi vadilo časté míchání žánrů, které jsou samy o sobě skvěle zpracovány, ale dohromady působí strašně nekompaktně. Pomoci tak musí technická stránka - kamera a hlavně výprava mi učarovala, stejně jako kostýmy, jen ta Angelina se do těch dvacátých let nehodila. Ale ty výtky neberte příliš vážně, on příběh napsal sám život a jestli to nešlo natočit jinak, tak byl nejspíše žánrový mix jedinou možnou cestou. (05.02.2009)

Něco prostě musí skončit druhé, a v duelu dvou filmů natočených v jednom roce od Clinta Eastwooda to nakonec odsrala Výměna, i když i přesto je hodně dobrým filmem. S přehledem jí dominuje Angelina Jolie v roli matky, a dost možná nejlepší roli jakou kdy zahrála. Dostat za ní Oskara musí snad být i povinností, na druhou stranu jsem pochopil, proč je vlastně John Malkovich tak nevýrazná postava co se filmů ale i osobního života týče. Výměna určitě není špatným filmem. Clint Eastwood zvládl své dílo opět na výbornou. Je vidět že si umí vybírat příběhy, které z diváka vydřou uplně nejvíc, a hlavně tomu všemu nechává hezky volný průběh. To se mi na jeho filmech hodně líbí. Ty konce filmů totiž nemají chybu, vždy dokáže překvapit, a to se málokterému filmu povede, většinou mě hlavně závěrem dokáže šokovat ale nedokážu o něm říct, že by mě překvapil. Clint Eastwood si bere na mušku opravdu zajímavé téma a i když se to na první pohled zdá nudné, opak je pravdou, vše se tak nenápadně zvrhne, že jsem se nestačil divit. Díky skvělému výkonu Angeliny Jolie jsem tak měl pocit, jako bych film na podobné téma nikdy neviděl, ale přitom jich už pár vzniklo, jen právě režisér tomu dokázal přidat zajímavě osobité kouzlo, které na první pohled asi nezaujme, ale po shlédnutí se na to divák bude tvářit trošku jinak. (22.01.2009)

Angelina Jolie nosí 140 minut divný účes a klobouk, za což si hlasitě říká o dalšího Oscara. Příběh Christine Collins možná vypadal silně na papíře, ale Eastwoodovo rozmáchlé zpracování na mě spíš působilo jako citová vydíračka, které jsem nemohl podlehnout už kvůli tomu, že některé zásadní scény vyznívaly nechtěně humorně. Většinou za to mohla nepasující Angelina a často něco působilo hrozně na efekt: "Hele, ty lidi byli fakt svině a chudáka holku zatlačili do kouta. Ale ona bojovala dál, protože vážně chtěla zpátky vlastní dítě!" A proč je vlastně celý ten příběh výjimečný? Protože se Christine policie pořád dokola ptala, kdy už jí vrátí jejího syna, a tak dlouho jí trvalo přednést od začátku zcela jasné důkazy? Mnohem víc se mi líbila druhá dějová linka s odlehlou farmou, která mohla být v samostatném filmu vynikající. Kdepak, Clinte, tentokrát ti víc než technické kvality neuznám, promiň. 7/10 (08.12.2008)

Kdo by to před nějakými 40 lety řekl, že nejdrsnější pistolník divokého západu bude na stará kolena točit tak jemná emocionální dramata i se špetkou pečlivě zabaleného citového vydírání uvnitř jako je Gran Torino nebo Changeling? Zatímco Gran Torino je lineární, avšak vyzrálé a přímo rozlučkové (co se Eastwooda jako herce týče) drama, Changeling prochází skrz několik žánrů (ovšem stále zůstává čistě mainstreamové a imho ani není podvratné). Kombinuje emocionální prožitek mateřské lásky, navíc postupně obměňované za sílu odhodlání a boje za spravedlnost s historickým dramatem faktu o tristním fungováním policie a navrch s jednou "bolavou" krimi zápletkou, při jejimž rozluštění se zase vracíme zpět k těm emocím. Přechody jsou plynulé a uhlazené, ale snad díky tomu vyhýbání se extrémům není ani celkový požitek... Tolik extrémní. PS: Angelina sice onu pro sebe netypickou polohu předvedla dostatečně procíteně, ale na zlatou sošku to stačit nebude. 8/10 (29.12.2008)

Clint Eastwood během několika málo let dokázal zaplavit stříbrná plátna slušnou řádkou kvalitních filmů, které možná řadě divákům nesedly kvůli oscarovým masážím, jimž se díky svým kvalitám pochopitelně nevyhly. Nejinak tomu je i v případě Výměny, která vyniká svou příjemnou retro-atmosférou a hereckými výkony. Film stojí a padá s výkonem Angeliny Jolie, jejíž sex-appeal je po celou dobu ukryt pod neproniknutelnou hradbou make-upu, o kterém se může tvůrcům Stmívání jen zdát. Silné líčení může také za zazdění většiny emocí, které hlavní hrdinka prožívá. I přesto jí ale divák fandí v jejím boji proti všem, kdo se k ní otočil zády. Výsledný dojem kazí přílišná doslovnost, kdy každá postava má nějakým způsobem uzavřenou svoji linii ať už více či méně uspokojivým způsobem. Eastwood umě spojuje křehký příběh jedné ženy se soudním dramatem a dramatem z prostředí psychiatrické léčebny. Novým snímkům Finchera, Mendese ale i Eastwoodovi podráží nohy nestřídmost v podobě délky jednotlivých filmů. Slibný rozjezd Výměny se poté v poslední půlhodině poněkud vleče. I přes těch pár výtek stojí výměna za pozornost. 8/10 (10.02.2009)