Control

Tak jednostranně depresivní film aby člověk pohledal! Asi po čtyřiceti minutách mě to začalo neskutečně iritovat, no považte - týpek je přijat do kapely, týpek se se skupinou naprosto jednoduše dostane na vrchol (alespoň podle filmu), týpek má první ženu, týpek má druhou ženu, týpkovi se narodí dítě, týpek je zbožňovaný fanoušky, a tak dále. A světe div se, týpek se pořád tváří nasraně a mučednicky. Nemluvě o tom, že brečí u sexu. Dobře, možná takový byl, ale že by se za 23 let svého života ani jednou neusmál, neprohodil vtípek, neužíval si trochu? To autoři hodně přepískli. Pro mne sterilní biografie bez jakýchkoliv morálních hodnot. (10.08.2012)

Specialista na hudební dokumenty a klipovou tvorbu Anton Corbijn natočil skutečný černobílý polodokumentárně laděný skvost, jeho Control je opravdu sugestivním návratem do šedivého Manchesteru 70. let, ale především ponorem a vhledem do narušené psychiky a zraněné duše frontmana kultovních Joy Division. Onen záměrný posun od dokumentu mapujícího historii kapely k psychologické studii epilepsií postiženého Iana Curtise je tou hlavní ranou do černého (coby klasický dokument je koncipován souběžně natáčený snímek s názvem Joy Division). Sam Riley zvládl roli narušené legendy skutečně mistrně a řada momentů diváka doslova strhne (taneční kreace při vystoupeních, únava z popularity atd.). To, že mu role rockové hvězdy sedí, dokázal již v dalším kultovním hudebním filmu Nonstop párty, kde hrál paradoxně roli frontmana konkurenčních The Fall. Kde snímek Control získává na autentičnosti nejvíce, to jsou exponované pasáže živých vystoupení a téměř autentická produkce hudby Joy Division, zasazení jednotlivých písní a jejich textů do kontextu života Iana Curtise coby odrazu životních peripetií hlavní postavy byl skutečně povedený tvůrčí tah. Je cítit, že režisér točil o někom, koho miloval a ,,důvěrně" znal. Sugestivní film... Podobné filmy: Joy Division (12.11.2009)

Tenhle film se mi hodnotí dost těžko.Hrozně jsem se těšil až uvidím oceňovaný životopis Iana Curtise,frontmana legendárních Joy Division.A proto se po zhlédnutí dostavilo mírné zklamání nad tím,že jsem se nudil častěji,než jsem čekal.Byl jsem rozhodnutý dát filmu tři hvězdičky s tím,že jsem čekal o dost víc.Ale ten film se mi rozležel v hlavě a nemohl jsem ho z ní dostat.Pořád se mi vracely ty andělsky smutné oči geniálního Sama Rileyho,ty oči utrápené duše,oči člověka,který mohl mít všechno,ale nakonec neměl nic.Měl milující manželku,dceru,měl talent,slávu a skvělou kapelu.Ale cítil se tak strašně sám,osamělý.Měl chuť to vyřvat do světa,ale neměl na to sílu.A ještě k tomu ta jeho epilepsie.Tohle všechno pak už jen spělo k nevyhnutelně tragickému konci.Riley to všechno zahrál geniálně.Věřil jsem mu každý pohled,každou grimasu,každý záchvat.A právě díky němu je Control filmem,který by neměl být opomíjený,ale uznávaný.A ještě kvůli úžasné černobílé kameře,která dodává všem těm záběrům punc jedinečnosti.Není to lehký film ke sledování.Těsně po jeho skončení možná budou mít mnozí diváci stejné pocity jako já.Ale přemýšlejte o tom filmu.Dejte mu ještě šanci.A možná jej nakonec doceníte,stejně jako já.85 % (07.03.2010)

Ta pátá hvězda je subjektivně nadhodnocená, protože k příjemně bezútěšné a sladce depresivní hudbě Joy Division mám velmi silný osobní vztah a silně nostalgické vzpomínky na subjektivně bezútěšné a depresivní období, ve kterém jsem ji poslouchal. Sam Riley v roli Iana Curtise je naprosto výborný a černobílá filmu sekne. (18.04.2013)

mff bratislava/ hudobný fotograf a klipár anton corbijn sa vo veku 52 rokov rozhodol natočiť svoj hraný celovečerný debut a vznikol dvojhodinový sugestívny biografický hudobný film o veľmi krátkom a divom živote kultového lídra anglickej postpunkovej kapely Joy Division . . . film na debut nesmierne vyzrelý, čo dokazuje, že režisér točil o tom, čo pozná, že sa pohyboval vo vodách, v ktorých sa cíti ako doma, že vie, o čom točí . . . herecký výkon hlavného hrdinu bol pchvatný, tento neznámy mladý herec ma upútal natoľko, že to pokladám za jeden z najvýraznejších hereckých debutov (i keď si nie som istý, či debutoval, mám pocit, že asi áno) posledných rokov . . . hudba je, samozrejme, vynikajúca, filmárske remeslo (kamera, strih, dramaturgia, práca s motívmi, expozíciou nových postáv a tém) je excelentná, veľmi silný filmovo/hudobný zážitok, ktorý odporúčam všetkým (nielen priaznivcom tejto kapely, pretože ja som o nej a Ianovi Curtisovi skoro vôbec nič nevedel a i tak ma to oslovilo a vzalo, jediné, čo som od nich/o nich kedy mal možnosť zaregistrovať, je pieseň Love will tear us apart objavivšia sa už na soundtracku Donnie Darca . . .) naozaj stojí za to . . . film vznikol podľa románu Deborah Curtisovej, Ianovej manželky (veľmi dobre stvárnenej Samanthov Morton), takže máme možnosť sa pozrieť na mladého textára a charizmaického speváka Iana nielen stroho faktograficky, ale sledovať túto rozorvanú a epilepsiou silnú osobnosť aj v súkromí, ako otca, manžela, mladého muža, ktorého na prahu dospelosti dostihli veľmi fatálne existenciálne problémy, podobne sú veľmi autenticky a farebne (napriek tomu, že je film čiernobiely) zachytené tak atmosféra, ako aj figúrky hudobnej scény tejto špecifickej doby a tohto špecifického regiónu, i keď ako sám autor tvrdí, tento biografický film nie je návratom do minulosti za účelom vyvolania nostalgických spomienok a pocitov, ale s univerzálnym presahom sa snaží pochopiť na obraze vtedajšej doby všeobecne isté princípy doby súčasnej, hľadá analógie a analyzuje ich, i napriek tomu, že v podstate poznávame konkrétne postavy, členov kapely, manažéra, zvodnú femme fatale Annik, všetko jemne vykreslené a veľmi presne zrežírované/zahraté . . . hneď prvý film zhliadnutý na mff 2007 a už adept na jeden z najlepších (uvedený v súťažnej sekcii pvých a druhých hraných filmov) a skutočná lahôdka, ktorú si veľmi rád pri najbližšej príležitosti pozriem ešte raz. (02.12.2007)