Réžia:
Jaroslav HanušScenár:
Jiří DědečekKamera:
Petr PolákHrajú:
Miroslav Vladyka, Jan Hrušínský, Miroslav Táborský, Jaroslava Obermaierová, Magdalena Zimová, Karel Zima, Lucie Černíková, Otmar Brancuzský, Renata RychláObsahy(1)
Pohádka vypráví příběh tak trochu nepraktického knihkupce Bartoloměje, který se rozhodne skoncovat se svým staromládeneckým způsobem života. Vše se odehrává v době, kdy být knihkupcem znamenalo výborné postavení a zajištění a tak není divu, že knihkupcův sluha Stanislav čile, avšak nenápadně, nabízí jako ideální partii svou dceru Flóru. Právě v tu chvíli se však Bartoloměj seznámí s půvabnou Klárkou, která si přichází koupit knížku o bylinkách. A do toho všeho se zamotá ještě Klárčina teta, která je tak trochu čarodějnice a celá partička nebezpečných lesních strašidel v čele s Vrtákem lesním. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (22)
Ona ta pohádka není úplně špatná. Hlavně teda písničky - pro kritiky dodávám, že si musíme znovu uvědomit, že je to pořad určený dětem, jsou zpěvné a melodické. Celkový děj je sice dost unylý a nepříliš záživný. Pohádka postrádá skutečnou dramatickou zápletku. Ostatně do padesáti šesti minut se toho taky moc nenarve. Ale jednu hvězdu dávám i za Lucii Černíkovou jejíž úsměv snad nelze nemít rád a docela dobrého Táborského. Jinak ale i strašidla vypadala jako pankáči a že by teda zrovna strašili nebo působili jako to pověstné pohádkové zlo...to se říct nedá. ()
Tak jsem se vyspal na nepěknou pitchu a zřejmě jsem v polospánku několikrát vypadl z kavalce prdelí napřed, poněvadž má téměř první myšlenka (cigáro, kde to jsem, kurva, žiju) byla, co to doprdele včera mělo znamenat, že mi to zanechalo vypálený oční pozadí a dost možná i pozadí prdelní, neboť těch nočních výsadků z pelechu na KOVRAL bylo jistě požehnaně. Že je Táborský produkt genetického inženýrství, co se týče jeho tlamy nelidské, to víme jistě všichni dávno, nicméně to jeho herectví nikdy nevadilo, až na tuto výjimku...on a jeho další dva pomocníci (kteří se doufám již sedm let živí jinou profesí - popelář, politruk, poslanec- k posrání) namaskovaní a vystajlovaní jak Johnny Rotten mě neskutečně iritovali a pakliže jejich výblitky měly býti vtipnými, tak musel být scénárista na škole velmi oblíben a jeho břitký humor skončil u píchání holčiček do očiček verzatilečkou. Za ta tři strašidla se normálně stydím, nejvíc za tu opakující se krávu, tu bych vzal po tlamě něčím hodně těžkým a dlouhým...asi PetrPanovo pérem. Klárka a její teta mi byly upřímně u prdele i s jejich tajemnou truhlou, ve které měly zalehnout ve třetí minutě tohoto nesympatického a nesymfonického (hudební pohádka/sarkasmus desetiletí) blábolu a mohlo být na světě lépe. Vrátím-li se ještě k pokusu o hudební tampón, pak poslední imaginární hvězda odplula do hajzlu za nelibých zvuků nakřáplého hlasu kastráta, který z nepochopitelného důvodu přezpíval Vladyku, to už mi ale praskal penis vzteky napříč a já se tedy nemohl dokonale soustředit na zápletku o hovně. Zkrátka a dobře, ČT by měla bodat na setrvačnost a přestat točit takovéto hrůzy v kadenci lahkého gulometu, jenže...ehm...jak pak projebat ty miliardy z poplatků... to byste nevokecali, co? ()
Pohádka o knihkupci, to samo o sobě se mi líbí. V dobách, kdy lidé ještě četli, udál se příběh, jehož hlavním hrdinou byl knihkupec, jeho nehodný sluha se svou tatíkem manipulovanou dcerou, čarodějka z lesa a její neteř, tři pošahaná strašidla z téhož lesa a pes. Knihkupec jednoho dne zatoužil po lásce, jeho sluha zatoužil do mrtě využít nabízející se příležitost, jeho dcera toužila nejspíš po jiném otci a čarodějná neteř se nechala přesvědčit, že touží po knihkupci. Strašidla toužila po knize, nutno říct, že po jedné konkrétní, neb všechny ostatní knihy byly předmětem jejich nenávisti, aby se pak ukázalo, že vlastně po knize touží jenom jedno z nich a druhá dvě touží po hodnotách jiných, jedno po lásce a druhé chce mít hlavně svatý klid. V tom všeobecném toužení se nikdo neptal, po čem touží dějotvorný pes, bylo to však jedno, protože, ač se nikdo neptal, pes svou touhu naplnil a s nezúčastněným výrazem pravého aristokrata dovedl všechny k naplnění jejich tužeb a pohádku ke šťastnému konci. Písničky byly do dobového ladění pohádky jak rána bucharem do hlavy (stylově, jinak písničky měly mimořádně vtipné texty), ale to byla strašidla taky. A protože jsem se bavila a dobře se u toho žehlilo, cítím se být naprosto spokojeným divákem. ()
Nebýt těch rádoby vtipných písniček, tak bych klidně dala i o hvězdičku více. Jan Hrušínský mi svou mluvou občas připomínal pana prezidenta Klause. Jaroslavě Obermaierové role kouzelné tetičky krásně sedla a myslím, že si ji užila. Líbila se mi mnohem víc než v nováckém nekonečném seriálu, kde hraje babu Nyklovou. ()
Dávám jen dvě hvězdičky, nemůžu víc. Myslím, že pohádka je docela hezká a měla i docela příjemné dialogy (takové ty pohadkovské :-) ale co jsem opravdu nemohla překousnout byl Jan Hrušinský - for me, už starý dědek a chtel si střihnout zase "prince na bílého koni" ale někdo by ho měl upozornit, ze na to uz rozhodně nemá a na kladnou roli taky neee!!! Je to hroznej slizoun, musí mít jedine nejakýho záporáka.... ()
Reklama