Réžia:
Jaroslav HanušScenár:
Jiří DědečekKamera:
Petr PolákHrajú:
Miroslav Vladyka, Jan Hrušínský, Miroslav Táborský, Jaroslava Obermaierová, Magdalena Zimová, Karel Zima, Lucie Černíková, Otmar Brancuzský, Renata RychláObsahy(1)
Pohádka vypráví příběh tak trochu nepraktického knihkupce Bartoloměje, který se rozhodne skoncovat se svým staromládeneckým způsobem života. Vše se odehrává v době, kdy být knihkupcem znamenalo výborné postavení a zajištění a tak není divu, že knihkupcův sluha Stanislav čile, avšak nenápadně, nabízí jako ideální partii svou dceru Flóru. Právě v tu chvíli se však Bartoloměj seznámí s půvabnou Klárkou, která si přichází koupit knížku o bylinkách. A do toho všeho se zamotá ještě Klárčina teta, která je tak trochu čarodějnice a celá partička nebezpečných lesních strašidel v čele s Vrtákem lesním. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (22)
Nebýt těch rádoby vtipných písniček, tak bych klidně dala i o hvězdičku více. Jan Hrušínský mi svou mluvou občas připomínal pana prezidenta Klause. Jaroslavě Obermaierové role kouzelné tetičky krásně sedla a myslím, že si ji užila. Líbila se mi mnohem víc než v nováckém nekonečném seriálu, kde hraje babu Nyklovou. ()
Pohádka o knihkupci, to samo o sobě se mi líbí. V dobách, kdy lidé ještě četli, udál se příběh, jehož hlavním hrdinou byl knihkupec, jeho nehodný sluha se svou tatíkem manipulovanou dcerou, čarodějka z lesa a její neteř, tři pošahaná strašidla z téhož lesa a pes. Knihkupec jednoho dne zatoužil po lásce, jeho sluha zatoužil do mrtě využít nabízející se příležitost, jeho dcera toužila nejspíš po jiném otci a čarodějná neteř se nechala přesvědčit, že touží po knihkupci. Strašidla toužila po knize, nutno říct, že po jedné konkrétní, neb všechny ostatní knihy byly předmětem jejich nenávisti, aby se pak ukázalo, že vlastně po knize touží jenom jedno z nich a druhá dvě touží po hodnotách jiných, jedno po lásce a druhé chce mít hlavně svatý klid. V tom všeobecném toužení se nikdo neptal, po čem touží dějotvorný pes, bylo to však jedno, protože, ač se nikdo neptal, pes svou touhu naplnil a s nezúčastněným výrazem pravého aristokrata dovedl všechny k naplnění jejich tužeb a pohádku ke šťastnému konci. Písničky byly do dobového ladění pohádky jak rána bucharem do hlavy (stylově, jinak písničky měly mimořádně vtipné texty), ale to byla strašidla taky. A protože jsem se bavila a dobře se u toho žehlilo, cítím se být naprosto spokojeným divákem. ()
Tak jsem se vyspal na nepěknou pitchu a zřejmě jsem v polospánku několikrát vypadl z kavalce prdelí napřed, poněvadž má téměř první myšlenka (cigáro, kde to jsem, kurva, žiju) byla, co to doprdele včera mělo znamenat, že mi to zanechalo vypálený oční pozadí a dost možná i pozadí prdelní, neboť těch nočních výsadků z pelechu na KOVRAL bylo jistě požehnaně. Že je Táborský produkt genetického inženýrství, co se týče jeho tlamy nelidské, to víme jistě všichni dávno, nicméně to jeho herectví nikdy nevadilo, až na tuto výjimku...on a jeho další dva pomocníci (kteří se doufám již sedm let živí jinou profesí - popelář, politruk, poslanec- k posrání) namaskovaní a vystajlovaní jak Johnny Rotten mě neskutečně iritovali a pakliže jejich výblitky měly býti vtipnými, tak musel být scénárista na škole velmi oblíben a jeho břitký humor skončil u píchání holčiček do očiček verzatilečkou. Za ta tři strašidla se normálně stydím, nejvíc za tu opakující se krávu, tu bych vzal po tlamě něčím hodně těžkým a dlouhým...asi PetrPanovo pérem. Klárka a její teta mi byly upřímně u prdele i s jejich tajemnou truhlou, ve které měly zalehnout ve třetí minutě tohoto nesympatického a nesymfonického (hudební pohádka/sarkasmus desetiletí) blábolu a mohlo být na světě lépe. Vrátím-li se ještě k pokusu o hudební tampón, pak poslední imaginární hvězda odplula do hajzlu za nelibých zvuků nakřáplého hlasu kastráta, který z nepochopitelného důvodu přezpíval Vladyku, to už mi ale praskal penis vzteky napříč a já se tedy nemohl dokonale soustředit na zápletku o hovně. Zkrátka a dobře, ČT by měla bodat na setrvačnost a přestat točit takovéto hrůzy v kadenci lahkého gulometu, jenže...ehm...jak pak projebat ty miliardy z poplatků... to byste nevokecali, co? ()
Ach ten nemastný neslaný Jan Hrušínský a ta postmoderně poťouchlá strašidla... ()
Doba se mění, i postavení různých povolání ve společnosti, ale kde se víc cinká, tam lid jde. Knihkupectví je krásné povolání, ale jen pro pořádné lidi a čtenáře, ale těch je stále méně. ()
Hvězdička za opakovací Magdu Zimovou-Matejkovou. Jinak propadák na celé čáře. Voice over mírně přes čáru, Hrušínský hraje totálního blba, kterého je nutno kopnout nejlépe několikrát do hlavy, aby mu došlo, jak s ním sluha manipuluje - takže si člověk říká, co na něm ta divoženka vidí. Jinak mezi oběma holkama jsem neviděl moc rozdíl kromě barvy vlasů - obě měly poněkud větší nos a divoženka ještě ke všemu předkus. Tedy já vlastně ani nevím, jestli to byla divoženka - s matkou, kouzelnicí a bylinkářkou žije v lese, tak nevím, co si myslet. Táborský si užívá svou zápornou roli Lesního Vrtáka, ale brzy zjistíme, že taky nemá co hrát. Nakonec na mne nejjistějším hereckým dojmem působil překvapivě Otmar Brancuzský, který se zde mihne v roli oddávajícího kněze, a to je tedy poněkud tristní pro ty ostatní. Jo a co se týče tajemné truhly - nijak tajemná vlastně nakonec není. Abych nezapomněl - ono se to snažilo být i písničkové. Jenže ani jedna písnička se sem nehodí a moc sem nezapadá - je to podobné, jako kdybych se díval na film o husitech a ti místo chorálu začali zpívat Kdepak ty ptáčku hnízdo máš. Ale to je aspoň poslouchatelná písnička. ()
Dost divná pohádka, ale pěkné interiéry a rekvizity, naprosto strašní pankáči, ale herecky výborný v netradiční roli Mirek Táborský i jeho kumpáni ale vzhledově strašní a do pohádky se nehodící... Nějak té pohádce nevěřím... ()
Já vám ňák nevím, co se to s těmi čétéčkovskými pohádkami děje... Ať to napíše Honza nebo Jirka (v tomto případě Dědeček), režíruje Standa, Karel nebo Jarda ... všechny nakonec dramaturgicky zprzní Jiřík Chalupa. Frajer, co donekonečna roztáčí kolotoč uniformních mučivých zhovadilostí - jedna k nerozeznání od druhé. "Tajemná truhla" je bohužel další takovou železnou košilí, na jaké jsme za desítky let studiové produkce zvyklí. Trocha toho strašení, barevných světýlek, trocha té obligátní pouťové lásky na první pohled ... a navrch neskutečná kopice nudy v naprosto nefunkčním rámci. Kolosální zhovadilost tvůrčího týmu se pak naplno projeví v závěru příběhu. Během poslední dvacetiminutovky jsem nabyl pocit, že točili podle scénáře, kterej se někomu rozsypal na chodbě a neměli číslovaný stránky. Když k tomu připočtu absenci jakéhokoli osvěžujícího nápadu, vychází mi čistý kašírovaný odpad. Nakonec musím ale zvednout hodnocení alespoň na jeden bodík - kvůli Miroslavu Táborskému a třem povedeným strašidláckým pšoukům. ()
Asi už je těžké točit pohádky pro dnešní počítačovou generaci ...ale tohle je asi nenaláká :-( ()
Vcelku příjemná pohádka, která měla i poměrně slušnou výpravu. Herecké obsazení je velmi dobré. Písničky jsou slabou stránkou filmu, klidně by tam být nemusely. Možná sloužily k natáhnutí filmu na správnou délku. Co mi ale vůbec nesedlo, byl opravdu starý (jeho filmová milá je o 26 let mladší) starý mládenec v podání Jana Hrušínského. Navíc se mi ani nelíbil jeho projev - mluvil jako úchyl - rozhodně si myslím, že umí zahrát lépe. Že by ani jemu ta role nesedla? Také strašidla - pankáči - se do pohádky vůbec nehodí. Ale klidně se na pohádku podívejte, nebudu vám prozrazovat, jestli dopadla dobře :-) ()
To zase byla slátanina, neherecký (jako většinou) Jan hrušínský. Tohle nezachrání ani Táborský. ()
Neskutečná pohádka. Až se mi nechce věřit, že pod takovou slátaninu se podepsali takový herci jako Táborský nebo Vladyka. Jan Hrušínský hraje příšerně slizkým způsobem svého příšerně kladného hrdinu, zatímco Miroslav Táborský má zeleného panka a v rytmu písniček tančí jakýsi hip hop. Mezi tím vším se proplétá pes Bedřich, krásná Lucie Černíková a skrz naskrz zlý Vladyka. Dobro je v této pohádce tak dobré, že pro potrestání zla tu skoro není místo a truhlice plná peněz, o kterou se půl filmu jedná, je na konci totálně zapomenuta. Scénář špatný, herecky zajímavě podivné, hudebně a písničkově nechutně naivní. Přesto druhá část má své kouzlo. Zato ta první část filmu je na odpis. Jsem rád, že jsem se dodíval, ale po 20ti minutách jsem to chtěl zabalit. Hudba: Jaroslav Novák, písně: Jiří Dědeček ()
Hrozné... verbální průjem Jiřího Dědečka! Nebýt pěkných kostýmů, bylo by to na odpad... ()
Dávám jen dvě hvězdičky, nemůžu víc. Myslím, že pohádka je docela hezká a měla i docela příjemné dialogy (takové ty pohadkovské :-) ale co jsem opravdu nemohla překousnout byl Jan Hrušinský - for me, už starý dědek a chtel si střihnout zase "prince na bílého koni" ale někdo by ho měl upozornit, ze na to uz rozhodně nemá a na kladnou roli taky neee!!! Je to hroznej slizoun, musí mít jedine nejakýho záporáka.... ()
Ona ta pohádka není úplně špatná. Hlavně teda písničky - pro kritiky dodávám, že si musíme znovu uvědomit, že je to pořad určený dětem, jsou zpěvné a melodické. Celkový děj je sice dost unylý a nepříliš záživný. Pohádka postrádá skutečnou dramatickou zápletku. Ostatně do padesáti šesti minut se toho taky moc nenarve. Ale jednu hvězdu dávám i za Lucii Černíkovou jejíž úsměv snad nelze nemít rád a docela dobrého Táborského. Jinak ale i strašidla vypadala jako pankáči a že by teda zrovna strašili nebo působili jako to pověstné pohádkové zlo...to se říct nedá. ()
Stará bolest českých pohádek-nezbytné písničky,zde ještě "vylepšené" mizerným playbackem a k tomu přiblblá pankáčská strašidla.Škoda,jinak by to nebylo až tak špatné. ()
Jak já mám ráda nedělní pohádky, ale tohle je hloupost. ()
Tak tahle pohádka je tak špatná, až jsem se u ní výborně bavil. Příšerný Hrušínský, podlý sluha Vladyka, jeho příšerně zpívající dcera, výborný pankáč (vrták lesní) Táborský, jeho poskoci (zvlášť ta, co po něm furt něco opakovala), hudební čísla a hlavní zápletka, jejíž vyřešení nakonec snad ani nikoho nezajímalo. Chvílemi jsem si myslel, že sleduji parodii samu na sebe. Hodně bizarní podívaná, kterou jsem si ale užil. Čtvrtou hvězdu dávám za zlatého retrívra. ()
Vidím, že nejsem jediný, kdo měl z této televizní inscenace spíše otrávené dojmy. ()
No až na to zpívání M. Vladyky(nepochopitelně) jiným hlasem to docela ušlo. ()