Útek do divočiny

Cestu k hlavnej postave si hľadáme postupne, odkrývaním jeho niekdajšieho fungovania v nefunkčnej rodine. Spočiatku preto može byť vzťah k nej chladný, hlavne pre prehnane radikálne outsiderské názory a neochotu súhlasiť s čímkoľvek z konzumnej reality. Tento chlad k Chrisovi som ale ako divák postupne prekonal… a na konci mi stekali slzy po tvári. Múdry, psychologicky prepracovaný a čo do existenčných otázok hrdo angažovaný film. A navyše krásny. Sean Penn je Osobnosť. Jeho pocitové zobrazenie Los Angeles považujem za druhú najlepšiu scénu filmu (tou prvou je úchvatne zostrihaný záver). (29.04.2008)

Byla by lepší kniha? Film mě nezaujal, leč zůstal mi v hlavně a knihou jsem aspoň prolistoval. Základním problémem snímku je skutečně nabubřelost některých důvodů pro skutky postav/skutečných lidí a v kontrastu s nimi myšlenky, nad kterými se dá polemizovat v jejich prospěch. A do toho všeho téměř dokumentárně vytříbený vizuál a kvalitní, přesní herci. Entuziasmus a upřímnost Seana Penna, to je to jediné, čemu se dá věřit bez okolků. A co já vím, třeba má na mém hodnocení podíl i to, že jsem film sledoval dabovaný, tahle důležitá okolnost by měla být zmíněna. (18.04.2013)

S odstupem jistě jeden ze zásadních filmů své dekády. Silný, poetický příběh odpoutání se od bullshitů domova, kariéry a civilizace směrem k absolutní osobní svobodě a terapii v přírodě, Hirsch v životní roli, Eddie Vedder a jeho srdceryvný soundtrack. Vidím to tak, že si pustím zase za dalších 15 let :) (14.08.2020)

Ten kluk mi mluvil z duše. Skoro dvě a půl hodiny jsem byl s ním na cestě a prožíval situace, o kterých se mi zatím může jen zdát. Pokud mi Klub rváčů dodal kůráž a odhodlání poprat se s dnešním konzumním světem, tak tento film mi dodal naději, že i v současné době se dá žít bez pravidel, stresu, peněz a systému. Když už jsem si říkal, že jeho putování mě nemůže ničím překvapit, přišly další úchvatné okamžiky a po nich další. Pokud jste stejného ražení jako já, tak při Útěku do divočiny budete na vrcholu blaha. (01.06.2010)

„Aljaška? Pred akým peklom to utekáš?“ Napriek živým podporným figúrkam (skvelí Vaughn a Stewartová patria len k špičke ľadovca pozoruhodných ľudí, akých hrdina na svojej road movie postretal) a ďalším parádnym plusom (prekrásna výprava, silný scenár) by som si ÚTEK DO DIVOČINY druhý raz nepozrel (GRIZZLY MANA áno – a už som to aj splnil) a ak áno, tretí už asi nie. Chýba mu návyková zábavnosť (nie v štýle komédie) alebo je prehnane dlhý. Musím ale dať 80%, lebo mám rád JEREMIAHA JOHNSONA a toto je jeho moderný remake. Navyše vznikol podľa skutočných udalostí (ale to vraj aj JEREMIAH JOHNSON...), čo mu dodáva zvláštnu „osudovú“ atmosféru. Najviac sa mi ale páčil pocit, ktorý neviem opísať, no ktorý sa vedľa mňa na gauči uhniezdil najneskôr pri desiatej minúte a do konca neodišiel – snímka na mňa pôsobila nezávisle. Ako keby si jeden starý prefajčený kontroverzný rebel zobral do vrecka ošúpaného kabátu zopár miliónov dolárov, ktoré si zarobil za HRU a iné komerčné blbosti, objednal si na tri mesiace otrieskanú dodávku, nasáčkoval do nej kameramana, zvukárov a hercov, sám si sadol za volant a niekde s prepáčením v prdeli sveta (ale v krásnej prdeli sveta) za pár šupov strieskali poetický film, ktorému je jasné, že ťažké milióny tak či tak nezarobí a tak sa nebojí experimentovať. (27.05.2011)