Strážca zákona

Na základě neobyčejně propracovaného, komplexního a vrstevnatého scénáře vznikla abnormálně pochmurná a depresivní kriminálka (s ryze francouzským feelingem), která zdaleka není jen o dopadení zvrhlého sériového vraha, jak by se možná mohlo zpočátku zdát. Po Válce policajtů další skvostný temně osudový policajtský epos od Oliviera Marchala. Zřejmě si budu muset nakoukat i jeho další díla, ten člověk mě (zatím) hodně baví... 80 % (26.11.2017)

Marchal opět využívá své zkušenosti z policejních složek a vytváří svět plný hajzlů a ještě větších hajzlů skrze jeden filtr za druhým. Auteuil zas a znovu potvrzuje proč je nejlepším hercem kontinentální Evropy. Bruno Coulais se vybičoval k životní kompozici a ani ten scénář není zdaleka tak tuctový jak se zpočátku může zdát. A pokud se v současnosti ve Francii vyskytuje smyslnější femme fatale než Olivia Bonamy, tak bych dotyčnou tuze moc rád poznal. Ovšem to vše bledne ve srovnání s jedním aspektem. Atmosférou. Ta pohltí již během úvodní titulkové sekvence "únosu" linkového autobusu. V té scéně je prostě vše co divák (mého typu) může od podobné sorty snímků žádat. A co je na tom nejlepší? Že nezůstalo jen u ní a je taková i většina zbytku stopáže, byť tempo je místy dost rozvláčné (ale sem mi to zrovna sedlo). Pokud Marchal Válkou policajtů zresuscitoval klasickou francouzskou kriminálku a přivedl ji na prah jednadvacátého století, tak eMeR třiasedmdesátkou dává naději, že to nebyla pouhá náhoda. (04.10.2008)

Marchalove opätovné stretnutie so žánrom, ktorý hrá v dejinách francúzskej kinematografie jednu z najvýznamnejších rolí a ktorý sa prinavracia, aj vďaka Olivierovej snahe, opäť na výslnie, i keď treba podotknúť, že slnečné lúče sú v najnovšom opuse tohto tvorcu viac než raritným artiklom, čo je zjavné už podľa plagátu. Snímka sa však napriek svojej pochmúrnosti a sugestívnosti nevyhýba nudnejším pasážam či príbehovej nevyrovnanosti. Jedna z najpôsobivejších scén, sprevádzaná depresívnou baladou Leonarda Cohena Avalanche, sa odohrá hneď na začiatku. Výhrady rozhodne nemôžem mať k realistickým násilným scénam nekompromisne sa vkrádajúcim do divákovej mysle. A potom tu je Daniel Auteuil... Jeho životom zradený veterán bojujúci proti skorumpovanému systému i proti sebe samému je postava, ktorej som veril každé gesto. MR 73 je predsa len o niečo nevyváženejší, než predchádzajúci Marchalov film Vojna policajtov a taktiež to nie je film vhodný na relaxáciu po náročnom dni, no rozhodne neľutujem, že som ho zhliadol a režisérovi držím palce a dúfam, že talent, ktorý je nesporný, sa ešte naplno rozvinie v jeho nasledujúcich projektoch. (17.11.2008)

Poctivá francouzská filmařina. Francouzi byli vždycky zvláštní při natáčení kriminálek a to jim na filmové kvalitě jenom přidává. Příběh je sice takový rozveklý, měla jsem skoro pocit, že si taky musím loknout něčeho ostřejšího, ale atmosféra je tak hustá, že by se dala krájet na kousky. Za závěr dávám plný počet bodů. Takhle to má všechno skončit. (09.03.2011)

Ponurý film-noir krimi thriller v duchu Fincheroviek Se7en či Zodiac. Silná atmosféra beznádeje, skvelý Daniel Auteuil, krásna a krehká Olivia Bonamy, dialógy so špinavými servítkami v popolníku, poliatom studenou whisky. Technicky brilantne zvládnuté. Ale scenár mohol byť zdržanlivejší v utápaní sa Auteuilovho poliša v alkohole. Vypije toho azda viacej než Nick Cage v Leaving Las Vegas a film kvôli tomu pôsobí ako o 20 minút dlhší než skutočne je. I tak ale poctivo vydepresené štyri hviezdy. (15.02.2009)