Strom života

Nejkrásnější filmařská zrůdnost, jakou jsem viděl. Obrazy nádherné, ale jejich smysl? Chtěl bych říct, že mi uniká. Ve skutečnosti mám ale ten drzý pocit, že jsem Strom života prokouknul v jeho vnitřní prázdnotě, která se jen snaží tvářit jako plnost a komplexnost. Proti Malickovi nic nemám a pár jeho filmů se mi líbilo, tohle je ale fakt naprosto primitivní báchorka, která se zbaběle staví za slovo "umění". (25.09.2011)

Tak obrazotvorně nadaný Terrence Malick zašel zase o trochu dál a ještě výrazněji procvičil divákovu trpělivost. Místy extrémně pomalý a minimálně dialogový počin láká na kameru Emmanuela Lubezkiho, hudbu Alexandra Desplata, herce Brada Pitta, Seana Penna nebo stále zajímavější Jessicu Chastain a je aktuální v jakékoliv době. Každopádně věřím, že někde mohli z kina odcházet diváci po desítkách, protože režisérského samorosta Malicka je velmi obtížné dešifrovat a mnozí ho zcela jistě (a možná místy i po právu) budou vinit ze samoúčelnosti a kýče. Zbožňuju Tenkou červenou linii i Nový svět, i tady je uznávaný i proklínaný tvůrce pokorný, pyšný, troufalý, hrdý, kašlající na diváka, jdoucí svou vlastní cestou, kterou nikomu nedá. Své nejnovější dítko rámuje do stvoření i zániku světa, odevšad jsou slyšet šeptavé vnitřní hlasy postav, promlouvající k Bohu, k sobě, k druhým, chtějící pochopit, co se stalo a jak se s tím vyrovnat. S leckterými pasážemi se vyrovnávám dosud.. ale jsem za to rád!! (23.11.2011)

Nevěděla jsem přesně, co mohu očekávat, pro jistotu moc nestuduji předem, myslím si, že pro diváka je nejlepší moment překvapení. Ale stejně jsem se tak trochu obávala, že se nám dostane opět sladkobolného příběhu, kde bude necitlivě nakládáno s našimi emocemi. To se překvapivě nekonalo. Terrence Malick uchopil téma po svém a to velmi originálním způsobem. Chápu že to mnohé irituje a těžko se orientují v ději. Ale mě právě tento způsob vypravování vyhovuje. I přes velkorysou stopáž mi film nepřipadal dlouhý a už vůbec ne zdlouhavý. Kousek, který bych nedoporučila všem, ale který má svou tklivost a poezii. Nádherná muzika s využitím klasických děl, hodně otázek, občas náznaky odpovědí. Svět není černobílý ani šedý, je barevný, jen je zapotřebí správně vidět. Pro mě je Strom života úžasným filmovým zážitkem. (06.02.2019)

Vizuálně čarovně krásné rozjímání nad... Ne, neoznačil bych Strom života za rozjímání nad životem, Bohem a vším jsoucnem. Rozhodně ne ve smyslu všeobsažnosti. Na modelu jedné rodiny a jednom kategorickém vztahu otce a syna nám Terrence ukazuje, ne až tak širokou optikou, určité aspekty dospívání, učení se o životě a možnost obrátit se k Bohu. Je to jeden z úhlů pohledu, jedna alternativa, jeden výklad. Nevidím v tom spásu všeho lidstva, či příběh svou monumentálností překonávající strom v zahradě O’Brienových. Asi největší přednost filmu spatřuji v tom, že Malickova bezbřehá péče o vizuální stránku a promyšlený střih (sestavení a celková kompozice filmu) zpřístupňuje toto lehce filozofické, artové dílo širší veřejnosti. "Forma" (chápejme jako vizuálno) zde jednoznačně obohacuje a rozšiřuje "obsah" (chápejme jako sdělení filmu), jinými slovy film vypráví obrazem, není to tak, že by Malick samoúčelně masturboval za kamerou... 6/10 (16.07.2013)

Famózna pitva ľudskej duše, ktorá siaha k tým najzákladnejším životným princípom. Despotický Brad Pitt skrz majstrovské obrazy znázorňuje všetko, čo sa nachádza v hĺbkových pedagogických analýzach. Toto je čistá genialita. Bez zbytočných, argumentujúcich dialógov skĺbiť len jednovetné nevtieravé úvahy s lyrickou kamerou (ktorá ma dostala už v Novom svete) a podmanivou hudbou (symbióza obrazu a Vltavy od Smetanu ma maximálne odrovnala). Je priam neuveriteľné, ako Malick dokáže len prostredníctvom filmových záberov, konkrétnej atmosféru-dotvárajúcej melódie a hereckého prejavu zobraziť to najtajnejšie ľudské utrpenie či krehké okamihy vnútornej harmónie a dočasnej radosti, prelieva myšlienky, mení náladu sekundu za sekundou (fascinovalo ma citové odsudzenie syna na otca) a divák len vpíja prekrásne obrazy. Malicka považujem za jedného z najosobitejších režisérov súčasnosti a vážim si ho o to viac, že jeho filmy netrpia absenciou autorského rukopisu, ako je to u mnohých iných nevýrazných tvorcov. Strom života je náladovo roztrieštený, vyžarujú z neho osobné Malickove postoje, a to mi nedovoľuje ísť s hodnotením nižšie. Pocahontas do mňa zaťala trochu viac, ale to nič nemení na skutočnosti, že Malickovu hypnotickú filmovú poéziu milujem. A Pitt v mojich očiach konečne herecky dozrel (nerátajúc 12 opic) a vyťažil zo seba maximum. (29.09.2011)