Sbohem, Bafano

Hisoricky korektní, dokumentárně laděný snímek o Nelsonovi Mandelovy a jeho britskému dozorci Josephu Fiennesovi. Ačkoliv je divák od jeho pobytu ve vězení až po jeho osvobození svědkem historické události, filmu chyběl výraznější spád a chvilkami jsem se nudil. Politické drama se dá natočit i krapku svižněji... * * * (15.01.2012)

Vcelku podarený snímok, ktorý vás prinúti zamyslieť sa nad absurditami apartheidu. Myšlienkové pochody hlavného hrdinu sú zaujímavé a podnetné. Hlavne jeho neohrozenosť a nezlomnosť v presvedčení sú ukážkové. Film odporúčam nielen na pobavenie, ale ako zdroj nových a hlavne zaujímavých informácií, ktoré sú podávané nenásilnou, ba niekedy až skrytou formou. (03.02.2009)

První polovina filmu je nehorázně nudná, poté se to začně tak nějak rozjíždět, ale je možné si toho nevšimnout, neboť člověk může být první polovinou znaven. Určitě je to silný příběh, ale je značně rozvláčněn. Tak nějak, jestli mohu, bych doporučila kouknout na jeho nástup do věznice, pak to proklikat do jiných let. A od té poloviny už se dá koukat bez "přeskoků". (26.09.2011)

Glorifikácia Mandelu je tu zjavná, ale film je to zaujímavý. Ten prerod hlavnej postavy je pozoruhodný, zo zástancu apartheidu sa stal normálny človek. Avšak ani tá proklamovaná nová sloboda a nová JAR nezaznamenala veľký úspech, To už sa filmu netýka, ale predsa len sa z krajiny zem zasľúbená nestala a celý ten Mandelov odkaz ostal pokrútený a vlastne on sám je už dnes pochybným nositeľom Nobelovej ceny za mieru, ktorú už dali kadekomu. Inak Diane Kruger opäť veľmi skrášlila obrazovku. Na rozdiel od Fiennesovho fúzika jej to veľmi pristalo. (09.01.2022)

Nechci nějak podceňovat českého diváka, ale na to, že se film snažil držet skutečných událostí, /vězení na ostrově Robben, pozdější přesun do vězení v Polsmoor, atd. / je až příliš moc okrajový, než aby udeřil do mého srdce, kam jistě udeřit mohl, protože sílu v sobě ten film má obrovskou. Leč neřici, za co byl Mandela odsouzen, že když mluví filmové postavy o "botě" nemluví o obuvi, ale o prezidentovi Pieterovi Willemu Bothovi, že ANK jsou jihoafričtí socani, co za neskutečný humáč znamená Apartheid, atd. , považuji u podobného typu filmu za hrubou chybu. Další věc, která mě celkem dost vadila byla obrovská glorifikace Mandely. Jistě, on si svůj film zaslouží, leč vyznění, že Mandela byl spravedlivý bojovník za rasovou rovnoprávnost, asi běloši emigrující z JAR do Austrálie aniž by si mohli vzít svůj majetek za Mandelova prezidentování nepotvrdí. Nicméně to nemělo na hodnocení filmu žádný význam, protože film se odehrává v určitém časovém pásmu, jen jsem měl potřebu tohle napsat. Co má však na mé hodnocení velký vliv jsou naprosto zoufalé herecké výkony, které bohužel dobře ladily se scénáristickým tápáním, jestli má být film o Mandelovi nebo situaci v JAR či snad "jen" o lidském respektu k ostatním. Škoda, film měl na to, aby mé Sbohem, Bafaně probíhalo v slzách a ne ve zklamání. (02.05.2008)