Avatar

Když to skončilo, připadal jsem si jako Jake Sully probudivší se odpojen od svého avatara. Chtěl jsem okamžitě zpátky. Ano, ten příběh je od začátku dokonce neomylně předvídatelný. Jenomže to mi nevadilo. Je potřeba vědět, na co jde člověk do kina. Jestli nejste ochotni přistoupit na přímočarou pohádku v DOKONALÉM vizuálním hávu, na Avatara nechoďte. Jen budete lomit rukama a nechápavě si trhat vlasy. Můžete se ptát: 1) Je Avatar opravdu ekologická agitka? Zeptám se: Líbila se vám Princezna Mononoke nebo Naushika z větrného údolí? 2) Vypadá to opravdu tak úžasně? ANO! 3) Jaký je dabing? Ujde, ale zcela jistě zabil spoustu vypjatějších scén. 4) Co Hornerova hudba? Mně tam sedla jako prdel na hrnec. Je totiž stějně předvídatelná jako Cameronův příběh. 5) Tak co teda? Avatar je podaný s takovou lehkostí a samozřejmostí, že většinu z vás donutí se na Pandoru vratit co nejdříve. (19.12.2009)

Tříhodinové bukkake, kde publikum slastně hltá vše, co mu jeho podmanitel Železný Jim dává. Ale stejně jako sexuální akt užitý pro příměr i "Avatar" je velmi mnohoznačný, konkrétně každou úžasnou věc vyvažuje problém vkrádající se na mysl. Snímek je typická cameronovka, tedy to co „lidé od fachu“ pateticky nazývají „velké kino“ - spektákl se srdcem, aneb analyticky vzato precizně vystavěný film, který podle mnohokráte ozkoušené šablony dávkuje technologicky úchvatnou podívanou, dramatickou akci, primární emoce a náznak přesahu. Onen přesah vždy u Camerona prostupoval jako klíčový motiv celé dílo a zpětně ho obohacoval (osud v "Terminátorovi", mateřství ve "Vetřelcích"). I tentokrát je ohromnou silou filmu technologie - vše je dokonalé, stvořený svět bere dech, ale nelze se ubránit deziluzi, že hmotu nahradily nuly a jedničky. Nechat lidi poskakovat se snímači na těle před modrým pozadím už není tak opulentní jako vidět úchvatné efekty navzdory rozpočtu v "Terminátorovi", fascinovaně pozorovat detailně promyšlenou futuristickou vojenskou technologii ve "Vetřelcích" či žasnout nad logistickou monstrozitou projektu jako "Propast" (možná proto propagační kampaň "Avatara" tak zdůrazňovala finanční potíže při natáčení a technologické okouzlení hollywoodských velikánů pozvaných na plac). Podobně se s každým úžasným záběrem fantaskní Pandory vkrádají asociace s kýčovitými obrázky z plakátů či puzzle pro romanticky rozervané teenagerky (vedle kompoziční podobnosti je neoddiskutovatelná totožná barevná paleta). Vyprávění plné v patosu naložených uhrančivých velkých slov a myšlenek o prozření a boji za záchranu starobylého světa zase na druhé straně vyvolává kritické myšlenky, které odhalují prožívanou vinu bílého muže v postkoloniálním světě a jeho sen o přijetí do rodu, který jeho soukmenovci či předci dříve pomáhal ničit a jehož půdu drancovali (ostatně geneticky čisté modráky hrají afroameričtí či indiánští herci), případně touhu přijmout exotický pohled na svět, který narozdíl od diskreditované vlastní kultury ještě skýtá příslib neznásilněného ráje. Paradoxně s sebou tento pohled také nese kritiku závěru filmu, kde hrdina pomůže utiskovaným zvítězit tím, že oni přijmou jejich původnímu smýšlení cizí přístup totální války. Ale všechny předchozí výhrady má pomoc smáznout zdejší všeobjímající přesah ekoligické provázanosti, který je podpírán ideou zření podstaty namísto hmotného povrchu, buddhistickou metaforu s plným šálkem a reinkarnačním mysticismsem. Kdo neuvěří, neprozře. Kdo nevyprázdní svou mysl, nepřenese se do těla avatara a nepozná krásy zdejšího světa. Ale to už tu letos jednou bylo - takřka doslova to samé - ve "2012". Stejně jako Emerichův film i Cameronův epos lze dlouze napadat, ale nic to nezmění na tom, že ve své kategorii je vynikající. Jenže tou kategorií v případě "Avatara" pořád zůstává ohraničený prostor výpravných spektáklů pro široké publikum (pro které je ostatně mnohoznačnost typická), nikoli celá kinematografie. 9/10 (30.12.2009)

:::::::::::::::::::::::::: Jedním slovem: NEPOPSATELNÉ ! Při filmu jsem nevěděl, jestli jsem opravdu v kině nebo jestli doma spím a sním - ten nejůžasnější sen na světě. Sen, který bych chtěl, aby nebyl jen pouhým snem, ale aby to byla realita. Ach. Tak šťastný a krásně vnitřně naplněn jsem se po skončení filmu už hodně dlouho necítil ! Můj pocit byl přesně takový, s jakým pocitem se vždy probouzím z těch nejkrásnějších snů ! Tímto filmem jsme krásně vstoupili do nového desetiletí. Buďmě na Jamese Camerona pyšní ! AVATAR není jen film, je to poselství. Je to film o našem domově, o naší planetě Zemi. Matka Země už k nám dlouhá léta mluví, ale my její zprávy zaslepeně ignurejeme a tváříme se, že je nevidíme. Honíme se jen za materialismem, zaslepeni naším egem se nad druhé povyšujeme a soutěžíme o to, kdo je nejlepší, nejchytřejší, kdo je více "cool". Je mi z toho na zvracení, když vidím, co se s lidma okolo děje. Kde je proboha láska ?!? Kam se poděla ta nevinost, ta čistota, ta radost z tvoření, radost z toho, že mužu jen bouze BÝT, DÝCHAT a SMÁT se s druhými ? Každý den chodíme jen z práce do práce a myslíme si, že žijeme naplněné životy. Ach, ta nevědomost. Ano, ano, nevědomost je sladká, což pravda. Ale tohle není to pravé žití, to je jen pohé přežívání. Upěnlivě jen pozorujeme, jak si ničíme náš domov, jak si bereme naší svobodu. Proč se jen na chvíli nezastavíme ? Proč si tohle necháme líbit ? Jedno je jasné a řeklo to už mnoho proroků a vizionářu před námi: MUSÍME SE ZMĚNIT, a to hodně rychle, nebo jestli se tak nestane, proměníme naší planetu na území Temnoty, Beznaděje a velkého Zoufalství. www.svet2012.info :::::::::::::::::::::::::::::::::: (19.12.2009)

James Cameron překonal absolutno. Šel jsem na Avatar s tím, že mě čeká něco neuvěřitelnýho, ale že už po pár minutách si moje brada vyzkouší bungee jumping na podlahu a puse se otevře, jak kdyby očekávala přílet Airbusu A380, to jsem vážně nečekal. Těžko hledat slova na něco, co si žádná lidská fantazie nedovede ani představit. Připadalo mě to, jako kdyby se James Cameron rozhodl konkurovat sexu a přívádět lidi k hromadným orgasmům. Jak jinak si vysvětlit tu vizuální nádheru planety Pandora, umocněnou ještě 3D zážitkem v kině Imax neumím vysvětlit. Hlavní myšlenka příběhu je taky síla. To vlastně není ani příběh, spíš slzy nad osudem naší planety pohlcené v nekonečné lidské pýše. Pro výše zmíněné je jasný, že zde herci hrajou až třetí housle, ale je třeba dodat, že to jsou velmi dobře naladěné housle, navíc, v podobě postavy Trudy Chacon, která perfeketně sedla k Michelle Rodriguez zde byla uspokojena i má slabost pro ostrý holky. A tak zatímco James Cameron přímo před mýma očima přepisoval dějiny kinematografie, tak já s každou přibývající minutou přál jediné, aby Avatar nikdy neskončil. P.S Prosil bych zoufalce co Avataru dávají odpad, ať ho klidně dávájí, ale ať hodnotí film a ne uživatele co mají jiný názor. Totéž platí i pro zoufalce co dávají Avatru pět hvězd a mají chorobnou touhu hodnotit uživatelé s opačným pohledem na film. Absence respektu k názoru druhých je u některých zdejších nedodělků naprosto zoufalá. (20.12.2009)

Viděl jsem v IMAXU ve 3D a byl to jeden z mých největších filmových zážitků v životě. Ten IMAX je třeba zdůraznit, případně alespoň kino, protože toto je opravdu film na velké plátno a pokud možno s 3D brýlemi. Je tu vypiplaný každý detail, audiovizuálně jde opravdu o doposud nejsilnější věc, co kdy kdo pro film udělal. Proto hodnocení lidí, kteří Avatara zkoukli na pochybné kopii stažené v počítači, je zcela irelevantní. Technickou převratnost asi nikdo nebude zpochybňovat, často se ale objevují hlasy o primitivním, hloupém příběhu či ekologické agitce. Já musím říct, že to tak nevidím. I dějová či příběhová stránka filmu mě velmi oslovila. Nebyl to případ třeba trapné SW Epizody 1, kde byly úžasné efekty v nudném filmu. Příběh nijak objevný není, ale nemyslím, že by to bylo na škodu. Základem je, že divák objevuje nový svět, nová zvířata, rostliny a mě tohle velmi bavilo. Užíval jsem si, když mě Cameron provázel pandorskou džunglí, seznámil mě s tamními obyvateli, s jejich zvyky atd. Podařilo se mu představit mi modrý národ tak, že jsem chápal, oč mu jde a proč, a že jsem pak v závěru jejich boj opravdu prožíval. A tedy závěrečná bitva je opravdu něco neskutečného. Poznámka k hudbě: Hudbu pro Camerona potřetí dělal James Horner (Vetřelci, Titanic) a měl na práci hodně dlouhou dobu, podobně jako u Titanicu a narozdíl od Vetřelců. Na to, že na ní pracoval přes rok, jsem cítil mírné zklamání, přestože má své velmi silné momenty - například svolávání klanů do boje je hudebně podkresleno moc pěkně. Nicméně se Horner nevyhnul sebevykrádání, na které je u něj člověk zvyklý, a které způsobovalo, že jsem chvílemi slyšel Glory, Willowa, Titanic aj. a mírně to prožitek narušovalo. Nejvíc mě štvaly ječící vysoké hlasy z Tróje. Přesto jde o hudbu nadstandardní, která ve filmu většinou funguje moc pěkně, jen jsem měl chvílemi pocit, že tahle úchvatně vypadající scéna mohla být podkreslena ještě lépe. (28.12.2009)