Avatar

Sbírka vašich nejoblíbenějších filmů, na kterých jste vyrůstali, upečená v hitech troubě a zalitá vývarem z Pána prstenů nebo Matrixu. V Avatarovi je snadné rozeznat stopové prvky jiných filmů, čistě proto, že pracuje se základními archetypy (hodní vědci, zlí vojáci, nevinní mimozemšťani, zákeřní obchodníci), tak základními, až je z toho cítit jemné pohrdání Camerona dějovou osou. On se soustředí na detaily a mučí svůj štáb tak dlouho, dokud z uhlí neudělá diamant. A pak ho mučí ještě chvilku, aby ho zbrousil do oslepujícího lesku. Technická stránka je neprůstřelná, snaživé herce nepokoří ani průměrný český dabing a emoce pryští z akčních scén, romantiky i těch nejkomornějších okamžiků. Ne každému bude poselství filmu po chuti, ale zpochybnit ho, stejně jako otupit sílu Cameronova comebacku a technologickou vyspělost filmu dost dobře nejde. Skláním se, jako ta bájná okřídlená stíhačka, kterou si Jake ve filmu ochočí. Jime, teď už mě máš nadobro v hrsti. (15.12.2009)

Velká dobrodružná pohádka pro nás, co jsme celé ty měsíce a roky čekali, až to přijde a velkolepá podívaná, která se ve finále stává tak obrovskou, že to lidské smysly nejsou schopny všechno absolvovat a normální režisér ukočírovat. A právě tady se ukazuje, že dát si na film tolik času se někdy opravdu vyplatí do poslední minuty a dolaru. Lidumilné etnicko-ekologické poselství sice v mém případě svou otevřeností netrefilo cíl, ale všechno ostatní je součástí opusu, který tu ještě nebyl. Vykulených 90% pro film, jaký minimálně do svého pokračování nebude mít v globálním měřítku obdoby. (17.12.2009)

Tříhodinové bukkake, kde publikum slastně hltá vše, co mu jeho podmanitel Železný Jim dává. Ale stejně jako sexuální akt užitý pro příměr i "Avatar" je velmi mnohoznačný, konkrétně každou úžasnou věc vyvažuje problém vkrádající se na mysl. Snímek je typická cameronovka, tedy to co „lidé od fachu“ pateticky nazývají „velké kino“ - spektákl se srdcem, aneb analyticky vzato precizně vystavěný film, který podle mnohokráte ozkoušené šablony dávkuje technologicky úchvatnou podívanou, dramatickou akci, primární emoce a náznak přesahu. Onen přesah vždy u Camerona prostupoval jako klíčový motiv celé dílo a zpětně ho obohacoval (osud v "Terminátorovi", mateřství ve "Vetřelcích"). I tentokrát je ohromnou silou filmu technologie - vše je dokonalé, stvořený svět bere dech, ale nelze se ubránit deziluzi, že hmotu nahradily nuly a jedničky. Nechat lidi poskakovat se snímači na těle před modrým pozadím už není tak opulentní jako vidět úchvatné efekty navzdory rozpočtu v "Terminátorovi", fascinovaně pozorovat detailně promyšlenou futuristickou vojenskou technologii ve "Vetřelcích" či žasnout nad logistickou monstrozitou projektu jako "Propast" (možná proto propagační kampaň "Avatara" tak zdůrazňovala finanční potíže při natáčení a technologické okouzlení hollywoodských velikánů pozvaných na plac). Podobně se s každým úžasným záběrem fantaskní Pandory vkrádají asociace s kýčovitými obrázky z plakátů či puzzle pro romanticky rozervané teenagerky (vedle kompoziční podobnosti je neoddiskutovatelná totožná barevná paleta). Vyprávění plné v patosu naložených uhrančivých velkých slov a myšlenek o prozření a boji za záchranu starobylého světa zase na druhé straně vyvolává kritické myšlenky, které odhalují prožívanou vinu bílého muže v postkoloniálním světě a jeho sen o přijetí do rodu, který jeho soukmenovci či předci dříve pomáhal ničit a jehož půdu drancovali (ostatně geneticky čisté modráky hrají afroameričtí či indiánští herci), případně touhu přijmout exotický pohled na svět, který narozdíl od diskreditované vlastní kultury ještě skýtá příslib neznásilněného ráje. Paradoxně s sebou tento pohled také nese kritiku závěru filmu, kde hrdina pomůže utiskovaným zvítězit tím, že oni přijmou jejich původnímu smýšlení cizí přístup totální války. Ale všechny předchozí výhrady má pomoc smáznout zdejší všeobjímající přesah ekoligické provázanosti, který je podpírán ideou zření podstaty namísto hmotného povrchu, buddhistickou metaforu s plným šálkem a reinkarnačním mysticismsem. Kdo neuvěří, neprozře. Kdo nevyprázdní svou mysl, nepřenese se do těla avatara a nepozná krásy zdejšího světa. Ale to už tu letos jednou bylo - takřka doslova to samé - ve "2012". Stejně jako Emerichův film i Cameronův epos lze dlouze napadat, ale nic to nezmění na tom, že ve své kategorii je vynikající. Jenže tou kategorií v případě "Avatara" pořád zůstává ohraničený prostor výpravných spektáklů pro široké publikum (pro které je ostatně mnohoznačnost typická), nikoli celá kinematografie. 9/10 (30.12.2009)

Těch momentálních + - 80% na CSFD je úměrných ménu názoru, nějakou skoro stovkovou adoraci bych těžko rozdýchával. Pěkné sci-fi...a to je asi tak vše. Nejvíc jsem si užil část druhou, ten odpor. Masívní reklamní kampaň způsobila odpor u mě, tady fakt platí, že méně znamená někdy více. Jen toho Hornera prosím už fakt pošlete někam do televize, skládá téměř samé klony a co na tom, že ve filmu hudba dejme tomu funguje, když při samostatném poslechu je strašná. (01.08.2010)

Nejmonumentálnější film, který jsem kdy viděl a současně film bez jediného kompromisu. Avatar je přesně takový, jaký ho Cameron chtěl ukázat divákům. Velkolepý, nekonečně nádherný, působivý, našlapaný, plný technologií, emocí, geniálních scén a detailů, z kterých se vám bude chtít brečet. Jde o (zatím) nejdokonalejší ukázku 3D technologie a pro mě rozhodně první 3D film (ty 2D filmy s 3D efekty na tohle nemají!). Síla filmu je v jeho univerzálnosti, kdy Cameron nabídl přesně namixovaný drink z akce, romantiky, přírodopisných dokumentů a doplnil ho funkčními postavami, jejich psychologií i motivací. Vytvořil svět doslova a do písmene (stejně jako do poslední kytičky). Krom postav, tedy herců, kteří byli vynikající do posledního, potěšil extrémně i James Horner, který předvedl skvělou hudbu, umocňující prožitek z Pandory a celého filmu. Nejslabší článek filmu může být opravdu jen příběh, jednoduchý prostoučký, ale svým způsobem i správně pohádkový a trochu naivní. Ani bych si ho složitější nepřál, ani v něm nechci hledat filozofii (účel světí prostředky, i když myšlenky jsou hodně cítit, ale nejsou zásadní pro celkový dojem), prostě mi takhle dokonale vyhovuje. Možná někdo další bude nadávat na vykrádání stovky jiných filmů, ale co? Teď si už jen přeju, aby Cameron natočil nějaký čistý sci-fi snímek z vesmíru s touto technologií, protože začátek pohladil mé srdíčko nejméně dvakrát během pěti minut... zbytek už byla fantasy cesta na jinou planetu. Král světa je zpátky, poklekněte hloupí lidé a poděkujte za jeho dary pro Vás! (viděno ve 3D s přepáleným zvukem, z kterého mě ještě teď bolí uši:)) PS: jsem rád, že jsem mohl být u TOHO a vidět tenhle FILM. Více zde. PPS: pokud chcete jít jednou ročně do kina a zaplatit ty nekřesťanské peníze, AVATAR je k tomu nejlepší důvod. (21.12.2009)