3:10 vlak do Yumy

Už samotný příchod do kina voněl dobrodružstvím, protože technika opět skórovala v souboji s lidmi a do sálu jsme se dohmatávali potmě, takže o věty "dej tu ruku pryč, ty prase, ty ne, myslím toho druhýho" nebyla nouze. Vůně dobrodružství nepolevovala, naopak se dočkala posil v podobě vůně střelného prachu, koňského potu, vydělávané kůže a dálek, tedy parfémové směsi, v níž sice chyběla voda po holení, kterou hrdinové očividně moc nepotřebovali, ale kterou každá holka tak ráda vdechuje, stejně jako se ráda dívá na chlapy nepostrádající jisté podstatné orgány, kupříkladu páteř a srdce. Proč se nepřiznat, duše zaprodaná dobrodružství se vznášela v oblacích, srdce tlouklo v rytmu koňských kopyt, oči se sytily pohledem na hrdiny a ruce tleskaly celou dobu filmu. Protože závěr přišel rukám i mozku jako nejzáživější koruna, jež coronat opus, jako nejlogičtější výsledek jednání, jež moje maličkost označuje jako chlapské. Moje škodolibější maličkost mrmlá něco v tom smyslu, že není divu, že se v něm řada místních pánů nepoznává, a v duchu biblických průpovídek Bena Wadea dodává, že kdo má uši k slyšení vyřčených i nevyřčených slov, ten slyší; moje rozumnější maličkost uznává, že stejné věci vidí každý jinak a tak to má být; ale celá moje maličkost je blažená z toho, že navzdory obvyklému zpoždění, s nímž vlak do Yumy dorazil do místního kina, do toho vlaku mohla nastoupit, a želí pouze toho, že jízda tím skvělým expresem trvala jen necelé dvě hodiny. (24.04.2008)

Velice solidně natočený film, jež se dějem i postavami upomíná na klasické westerny, avšak režií mnohem více připomíná (ne zcela špičkové) akční filmy současnosti než Tenkrát na západě. Mezi hlavní plusy patří to, že Yuma ve svých dvou hodinách opravdu nenudí, tempem se netáhne jak smrad, ale přitom si vyhraní pár míst čistě pro zesílení atmosféry. Mužům s kolty proklatě nízko nechybí charisma, a tak by od obrazovky odcházel spokojen i nejeden odpůrce žánru, kdyby stihl odejít 15 minut před koncem... Příšerný závěr skutečně raději ignoruji. 7/10 (14.02.2011)

O tom, že žánr western ještě naštěstí není úplně mrtvý a že jako spící vulkán jen dřímá a občas vyvrhne trochu vroucího magmatu, se divák může přesvědčit třeba právě v momentě, když nasedne na 3:10 Vlak do Yumy... Není to sice úplný vrchol žánrového ranku, ale o renesanci žánru se skutečně jedná... Všechna ta železná pravidla a zákonitosti westernu (jde o remake stejnojmeného snímku z roku 1957), charaktery hrdinů, čest, která zastiňuje vše ostatní v motivaci jednání postav a která sbližuje oba dva protipólné světy - svět desperáta Bena Wadea i charakterního rančera Dana Evanse, příznaková mizanscéna, skvěle zvládnutý casting... Za vyzdvižení stojí především čistota žánru, James Mangold se nesnaží western uchopit z pozice postmoderního tvůrce, nehraje si ani neexperimentuje s narací, nehledá nové modely vyprávění a směr, kam by daný žánr svým snímkem posunul, ale naopak zůstává na dobře známých pozicích a snaží se z nich vytěžit maximum...a nutno uznat, že se mu to daří... Uznávám, že s inkriminovaným sporným závěrem jsem měl trochu problémy i já, ale v intencích žánrového schématu a kontextu sémantiky příběhu jsem ho přijal... ano, takhle má vypadat a končit western...svět nedostižných ideálů mužského charakteru...každý nemusí být hrdina...ale zemřít musí každý muž čestně! Podobné filmy: Proposition, Nesmiřitelní, Bledý jezdec, Psanec Josey Wales, Cesta za záchranou / 3:10 to Yuma (06.04.2008)

Zhýčkaní diváci, rozmazlení revizionistickými či anti- anebo neo- westerny, nadávají na nelogičnost, a přitom dostávají čistokrevný western, který tady zatraceně dlouhou dobu nebyl. James Mangold konečně natočil ryze žánrovou podívanou, aniž by se snažil o umění (WALK THE LINE) či žánr jakkoliv ohýbat (IDENTITA) a předkládá nám remake komornějšiho originálu z "padesátéhosedmého", který staví na nosném přiběhu, zajímavých charakterech a poctivém, padesátkovém syžetu. Překvapivě jeden z nejlepšich filmů roku, jenž si velké plátno už kvůli nádherným obrazovým kompozicím a klasickém stylu (jak osvěžující, navíc mnohem méně manýrističtější díky střidání dialogových a akčních scén než u AŽ NA KREV) zaslouží. Poctivá filmařina oslovující hlavně ty, kterým po spaghetti či existenciálních anebo acid westernech chyběla pravá chlapská, rozkošně přimočará podívaná, jež si na nic nehraje a je chytřejší, než se zdá. (02.03.2008)

Moderní forma a klasický obsah se spoustou toho, čemu říkáme žánrová klišé. Dlouho jsem se rozpakoval, jaké hodnocení Vlaku do Yumy nadělím, protože na jedné straně je opravdu zatížená žánrovými mýty a logika jednání jednotlivých postav jaksi pokulhává a celkově je to na hony vzdálené přízemní historické realitě. Na druhé straně se koukáme na žánr, který ve své převážné většině byl vždycky pohádkou pro ty odrostlejší a dospělé, prostě únikovým druhem zábavy. A pokud se to vezme takhle, tak James Mangold a přítomní herci si rozhodně žádnou ostudu neudělali. Jednotliví protihráči mají charisma a postavy jsou zahrané přesvědčivě. Navíc dialogy, když pominu onu logiku, mají i přesah a dá se to označit za svého druhu psychologické drama. Dal bych tři hvězdičky, protože vzhledem k viděnému by si to zasloužilo spíš komediální odlehčení a párkrát mi z logických kotrmelců v chování protivníků zacukaly koutky úst, ale asi šokuju a rozhořčím většinu žánrových fanoušků, když prohlásím, že se mi nakonec Vlak do Yumy líbil víc než Sedm statečných, a těm jsem z úcty k legendě nadělil taky 4* - takže celkový dojem: 75 %. (26.01.2011)