Vnútorný vesmír

Parádní osmdesátková ujetost. Nikdy jsem netušil, že by Dennis Quaid mohl působit takhle frajerskym dojmem. Hlavní hvězda tu je ale neurotik Martin Short, z kterýho se vyklube fakt sympaťák. Celej tenhle film je jedna nekončící zábava. Z toho záporáka, pana Igoe, s kyborg rukou jsem fakt chcal a jeho honička s unikajícím profesorem má fakt grády. Nebo ten disco kovboj. No prostě super film. (22.09.2012)

Ve své době jedna z nejlepších sci - fi dobrodružných komedií, děj má spád, chvilku se nenudíte, Dennis Quaid je ten správný frajer, který dokáže zachránit dokonalý vynález před zneužitím a navíc je ohromný sympaťák, Martin Short je krásně popletený antihrdina, který je donucen překonat sám sebe a Meg Ryan je oba dobře doplňuje. Ráda se na Vnitřní vesmír kdykoliv znovu podívám. (29.06.2005)

Po dvaceti letech si konečně vzali do parády originální, ale ne příliš povedený Fantastic Voyage. Na první pohled malého kluka to byl velký trhák, na svou dobu výborné efekty, přibyla komediální stránka a objevil jsem tu Meg (po spoustě let jsem tu objevil i vlasatého "doktora" Picarda). Jenže když se nad dějem již starší člověk trochu zamyslí, tak nemůže nevidět, že narozdíl od Fantastic Voyage není odfláknutý jen konec, ale celý film. Nad těmi hrůzami jako nalití flašky chlastem (mňam, se slinami), změnou obličeje nebo dokonce nahodilým transportem pomocí polibku do vaječníku (ne, byl to skutečně polibek na ústa) zůstává rozum stát. Bylo toho moc na to, abych srazil hodnocení o hvězdu. Navíc o originalitě opravdu nemůže být řeč. V tomhle žánru prostě pořád u mě vede seriálový Křeček. 68% (10.01.2006)

Pokud mám být upřímný, tak mě docela mrzí, že se ke mně Vnitřní vesmír nedostal mnohem dřív, za mých mladých let. To bych ho totiž určitě docenil mnohem víc. Dnes už mě ta všudypřítomná infantilnost spíš štvala, což platí i o Martinu Shortovi v jedné z hlavních rolí. Zato Dennise Quaida a Meg Ryan jsem si užíval každičký okamžik, kdy se objevili na obrazovce. Pochvalu si zaslouží i triky, které vypadají i dnes velmi uvěřitelně, a Goldsmithova hudba a to zejména v těch špageťáckých pasážích. Pokud si mám ovšem vybrat svou oblíbenou komediální sci-fi z osmdesátých let, bez mrknutí oka volím trilogii Návrat do budoucnosti (ta sice zasahuje třetím dílem i do let devadesátých, ale vzhledem k tomu, že ten byl natáčen zároveň s dílem druhým, do osmdesátkového ohraničení se trilogie podle mě stále vejde), kterou miluju bez výhrad. Po příběhové, režijní i herecké stránce (těch sympatických postav je tam jednoduše mnohem, mnohem víc) je na tom prostě Zemeckisovo dílo o dva stupně výš, což se musí logicky odrazit i v mém hodnocení. Ale jak říkám, vidět Vnitřní vesmír před dvaceti lety, mohl z něj být pro mě stejný kult jako Návrat. To už se ale nikdy nedozvím. 70% (11.05.2013)

Jelikož jsem v době, kdy se Vnitřní vesmír dostal do kin ještě ani nebyla na světě, nemůžu říct, že na něj mám nějaké nostalgické vzpomínky. Ale i z dnešního pohledu ho považuju za neuvěřitelně sympatickou zábavnou podívanou hlavně (ale nejen) kvůli frajerskému Quaidovi. Ještě deset minut před koncem jsem se rozhodovala, jestli si zaslouží tři nebo čtyři hvězdičky a závěr jednoznačně rozhodl. V dnešní době happyendů a x-tých pokračování je přesně tohle to, co jsem potřebovala, něco, co vás tak trochu donutí nad koncem taky přemýšlet. Špičkový film :-) (15.11.2006)