Fantastická cesta

Na svou dobu velice pěkná sci-fi a hlavně zábavná a lehce poučná. Mínusem je Donald Pleasence. Ne že by byl špatný, je to prvotřídní záporák, a to je právě ten problém. Po pár minutách vám je jasné, kdo je tajný záškodník. A také škoda Rachel, která je sice velice půvabná, ale hereckého prostoru moc nedostala. (09.06.2013)

Zábavné a občas místy drsné dobrodružství od režisérského chameleóna Richarda Fleishera. Přestože si z tehdy technicky progresivního snímku zub času pořádně ukousl, efekty zůstávají stále parádní, Raquel Welch navždy krásná a technologie zmenšování je pořád ještě utopie. Děj i díky hodinové šibeniční lhůtě pádí nesnesitelně rychle dopředu a filmu tak nechybí napětí. Celkový dojem dotváří vynikající hudební doprovod. Mezi nejlepší sci-fi snímky 60. let se Fantastické cestě zařadit nepodařilo, nicméně fanoušky žánru rozhodně nezklame. (19.09.2011)

Na svou dobu to má dost slušný a působivý vizuál, který je na celém tom filmu tím nejlepším. Jinak to je totiž dost průměrné a zbytečně rozvleklé. Chápu, že je to utahané právě kvůli tomu, aby to ze světa uvnitř lidského těla ukázalo co nejvíc, ale právě proto Fantastické cestě chybí nějaká silnější atmosféra, napětí nebo cokoli jiného, co by z toho kromě vizuálu udělalo pořádný zážitek. A nic nezachraňují ani postavy, které jsou prostě taktéž průměrné a ne zrovna zajímavé, ačkoli hlavní hrdina se sem tam pokusí o vtipnou hlášku a ne vždy zrovna povedeně. Je taková příjemná jednohubka, ale nic víc. Btw, dost by mě zajímalo, proč ten vědec má být zrovna československý :D Hrál ho teda Francouz, ale naštěstí v tom filmu skoro vůbec nemluví, protože pochybuji že by češtinu (nebo aspoň angličtinu s takovým přízvukem) ovládal... 3* (25.07.2021)

I v době počítačových triků působí efekty Fantastické cesty velmi dobře. Aby ne, když na výtvarných návrzích se podílel sám velký surrealista Salvador Dalí! Pouť miniaturní ponorky lidským tělem se tak stává dobrodružstvím ve velkolepém světě, který všichni obýváme, a přesto je pro většinu z nás zahrnut tajemstvím a nepoznáním. Srdce působí jako obří chobotnice, která se v pravidelných intervalech nadýmá a zase splaskává. Srdeční chlopně jsou krápníkovými jeskyněmi, žíly a tepny tunely do nebezpečí. Modely srdce, mozku, tepen i žil dosahovaly obří, až stometrové velikosti. Poprávu tak obdržely Oscara. A jestliže červené krvinky připomínají pouťové balonky, či neškodné trepky, pak bílé jsou pravými predátory! Příběh je prostší, o napínavé scény však není nouze. A pak, krásná Raquel Welchová je opravdu kus! (20.03.2011)

Spolu s Planetou opic jeden z mých nejoblíbenějších sci-fi filmů z 60. let. Nádherné dobrodružství se skvělým nápadem jako je cesta do lidského těla a i po letech s naprosto špičkovými efekty. Podobný námět tu byl tuším jen 2x a Vnitřní vesmír je zkrátka trošku jiný styl filmu, aby se to dalo srovnávat. Žádné zbytečné vedlejší dějové linie, žádná romantika, žádné zdržovačky, jen čisté dobrodružství. Pět hvězdiček a sci-fi roku 1966. (20.04.2014)