Across the Universe

10/10. Někdo žere Stouny, já mlaskám nad Beatlesáky. Jsem nadšena, ohromena, rozněžněna a stoprocentně spokojena. Taymorka je zárukou originálně uchvacujícího vizuálu a všichni herci nejen dobře hrají, ale i skvěle zpívají. Jim Sturgess má rozkošně sexy britský akcent a hlas, za kterým bych na kraj světa šla. Mohl by to klíďo rozjet v nějakým british indie rocku a já bych ho s radostí poslouchala, hulákala s ním do rytmu a doma si vylepila jeho plakát. Tohle si musím zopáknout, hned teď. A pak v kině! -------------------- Jo a Evan Rachel Wood má nádherné vlasy. Pokud jsou teda její. (23.08.2008)

Očekával jsem podstatně nápaditější jízdu!! Jeden sekne v Anglii s prací v docích, druhý zase se studiem, další se vrhne do politických otázek, všichni a mnoho jiných se ale v bouřlivých letech šedesátých ocitají v New Yorku, v městě, které nabídlo Julii Taymor rozmanitou půdu pro její klíčový tah – a to jest použít legendární songy nesmrtelných Beatles (zazní jich na tři desítky). Muzikál je jedním z mých TOP žánrů, režisérka s ním pracuje precizně, mění aranžmá, střídá zpěváky, takže se uprostřed muzikálových čísel vystřídají prakticky všichni, co mají k ději co říct. Je to spontánní, je to chytlavé, ale PROSTĚ to není ono!! Taymor neumí všechny na první pohled skvostné nápady náležitě prodat, mnohdy jí hapruje dynamika (vzpomeňte na Moulin Rouge), až to místy vyznívá JEN jako pouhá rekapitulace éry jedné zbožňované kapely. (15.05.2008)

S Across the Universe je to těžký. Určitě nemůže obstát jako klasický muzikál. O příběh tu téměř vůbec nejde, pořádné charakteristiky hrdinů se vlastně vůbec nedočkáme a muzikálové scény působí tak staticky a suše až to člověka zarazí. A možná v tom je to kouzlo. Nebál bych se říci, že přestože jde o muzikál, písničkové scény film spíš zdržují a působí nějak navíc. Samotný příběh je pak poslepovaný jen tak, aby se dalo těch pár písniček dohromady. Jenže tady nejde o efekt. Julie Taymor hodně riskuje a pohybuje se na tenkém ledě, občas se jí nějaká scéna nadmíru povede a jindy je vidět, že nápad sice byl, ale nějak se z toho ta působivost vytratila. Proč tedy dávám čtyři hvězdičky? Protože je to originální a vyzývavě jiné než všechny ostatní hudební filmy. Líbí se mi nápad nechat vlastně tu nejvíce podbízivou stránku filmu pasé a nesnažit se o pouhé rozpohybování obrazu do rytmu, ale hlavně o to, dostat diváka do analytického způsobu vnímání a přemýšlení nad filmem... (29.01.2008)

Docela velké zklamání (uvědomím-li si, že to byl v roce 2007 můj nejočekávanější film). Spíš podprůměrný muzikál, na který Julie Taymor nanesla výraznou rtěnku a tunu make-upu. Hudební čísla občas sice vtipně využívají prostředí, chybí jim ale šťáva a hlavně nějaký "rhythm", který by poháněl písničky dopředu. Ve výsledku se předvádí jen slepenec nezáživných videoklipů na nic moc coververze šedesátkových hitů ... prostě ostudně promarněný potenciál. Pohled výtvarnice Julie Taymor je totiž okouzlující, práce režsérky Julie Taymor je ale víc než matná. Po Hairsprayi bych na rozpohybování její vize klidně najal Adama Shankmana. Zní to sice zvrhle, ale právě ten by jejím malbám dodal správný muzikálový šmrnc. (12.10.2007)

Nothing's gonna change my world. Za nádhernou kamerou, osobitou interpretací broučích songů a naprostým pohlcením při hudebních číslech se skrývá lehce zmatená směs vypadající jako výtvor minimálně desítky scénáristů. Ztráta lásky, nevinnosti nebo naděje tak při častém přerušování jednoduše načrtnutými figurkami typu Sadie nebo Prudence vyzní minimálně polovičně. A přitom ta love story s rozdílnými názory na krizovou dobu mohla vyznít naprosto dokonale. Na jednu stranu mě mrzí, že z takového potenciálu zůstalo jen pár dokonalých a několik velmi solidních scén. Na druhou ale ty klady (hlavní dvojice, kompozičně dokonalá Strawberry Fields, dojemně vygradovaná All You Need Is Love) natolik září, že přehlušují přílišnou surreálnost a roztříštěnost. 70% (22.02.2008)