Interstellar

Pokus o metafyzický art za 165 mega, který vypráví o údělu lidstva a podstatě lidství a lidskosti... a v důsledku dojíždí na svojí silně rétorickou povahu a na to, že Nolan opět tahá svoje postavy jako automatony v přesně sestrojeném mechanismu. S výjimkou McConaugheyho, který by v současné formě našel emoce i v kusu umělé hmoty, je to takový orloj mluvících schémat a věšáků na dialektiku (pochodující kvádry působí mnohem lidštějším dojmem než všechny často plačící postavy). Nechci se nicméně plně stavět na stranu haterů, kterých si Interstellar našel nemálo. Na téhle autorské vizi mě baví celá řada věcí - současná "pre-apo" skepse vyvažovaná idealismem, syrový pohled na mezihvězdné lety jako traumatický fenomén, práce s prostorem a živly. Neskutečné je i to, jak kdysi těžko mobilní imaxové kamery rozehrál Hoyte Van Hoytema ve flexibilní mnohostrunný nástroj evokující místy niterné snímání Emmanuela Lubezkého. Paradoxně se tu výška a šířka rámu uplatňuje k vytvoření komorního dojmu snad ještě častěji než k dosažení wow efektu z celků. Vybledlý pohled na zaprášenou budoucnost, meditace o tom, že rodiče se v momentu narození potomků stávají duchy jejich budoucnosti a pár další věcí se mě dotkly. Ale jako celek mi Interstellar připomíná kombinaci velkolepých témat a motivů, která nedokáže zhmotnit, co není zároveň přímo vysloveno. A to je u filmu, který pojednává o fenoménech na periferii našeho racionálního vnímání světa, trochu problém. Je to pro mě zkrátka ten typ podívané, na které budou skutečně strhující až bonusy z produkce. [70%] (06.11.2014)

Závidím každému, kdo je schopen nekritického nadšení jen proto, že vzal Nolan zřejmě všechny základní kameny klasických sci-fi povídek a k tomu nezapomněl 2x citovat Stanleyho Kubricka dlouhým záběrem s vážnou hudbou. Ale ne, skutečně to nestačí. V prvé řadě pro značně zkratkovité vykreslení situace na Zemi a za druhé pro tu neskutečně zbytečnou doslovnost, která především z finále dělá podívanou i pro ty úplně největší idioty (protože pokud vám vše nedocvakne při prvním „cha, dělám to já!“, dojde vám to určitě poté, co to zazní cca po šesté). Nolan si udržuje vysoký technický nadstandard, excelentní práci se zvukem a potěšilo mě pojetí robotů (jediný skutečně originální prvek filmu). Ale zbytek? Solidně odvedená rutina, která se utopila ve vlastních ambicích, nesmyslně zjednodušených "pro celou rodinu". P.S. Srovnávat film s Vesmírnou odyseou je až vzácně mimo mísu. Ano, pár citací tu je, ale mistr měl úplně jinou filmovou řeč a tempo, nemluvě o tom, že NIKDY nenatáčel film, jehož poselství, potažmo myšlenky, by byly vyjádřeny polopaticky. (03.11.2014)

Nebudu kličkovat, tak nějak jsem čekal, že mě to nestrhne takovým způsobem jako řadu jiných. Překvapením je pro mě však ten důvod, proč to v mém případě nevyšlo. O tom, že technická stránka a vizuál jsou jedna velká kvalita, se dál rozepisovat nebudu (to jsem předpokládal a také dostal). Pravda, hudba mě trochu zneklidňovala (resp. její autor…přišlo mi, že se v Interstellaru Zimmer přeměnil v Glasse, s čímž se asi budu chvíli srovnávat), ale svoji funkci plnila, takže to jen tak na okraj. To, co mě na filmu naprosto fascinovalo, je ten sci-fi svět, který bratři Nolanové stvořili, a všechny jeho součásti. Čistě z žánrového hlediska nezbývá než stoupnout ze sedačky, zuřivě tleskat a nevkusně, avšak s nadšením hvízdat (konečné „prozření“ už je sice dosti…řekněme svérázné, ale tak budiž, oblast, která je nad naše chápání, těžko může nějak racionálně zapadat). Natočit „scifárnu“ v takovémhle rozsahu a bez toho, aby ji měl člověk potřebu každou chvíli logicky zpochybňovat (opět, s výjimkou závěru), je rozhodně velké umění a kvalitní řemeslná práce. Takže…v čem je vlastně (v mých očích) problém? V té strašně hloupé, směšné a banální rodinné rovině v těsném závěsu s tou věcí na 5 písmen…no však víte, tím „klíčem“, ehm (a tady už si rýpnout musím…nejde, jen tak čistě náhodou, o chemii místo fyziky? Ano, přátelé, jde). Celou tu sci-fi parádu to totiž má tendenci degradovat na klišoidní „hollywoodštinu“, jakých se vyrábí v „továrně na sny“…no hanba mluvit (na což sice naštěstí nedojde, ale je to, jak kdybyste namalovali nádherný obraz a pak vám doprostřed plátna ukápla barva, udělala nemalou kaňku, a nešlo ji přemalovat či vysušit). A tenhle „škraloup“ stál Interstellar (alespoň při mém rozhodování o hodnocení) 1*, otravoval mě až příliš na to, abych před ním přivíral oči (no, teď jen doufám, že se z mých pouhých 4* bratři Nolanové nesesypou, chm). (29.03.2015)

Patříte mezi ty, kteří si přáli, aby „nolanovky" nebyly tak (zdánlivě) prosty emocí? No, víte co se říká... "Dej pozor na to co si přeješ, mohlo by se to vyplnit". Protože Interstellar více než co jiného působí jako Nolanova upřímně míněná odpověď na výše uvedenou výtku. Akorát je to snaha více chtěná a násilně tlačená než přirozeně vyplývající z děje a postav. Přitom je to dlouho (což vzhledem ke stopáži znamená opravdu hodně dlouho) sympaticky racionální (a je evidentní odkud pramení to soustavné připodobňování ke Kubrickově 2001), až se to však překlopí ve variaci na Frekvenci nahlíženou spielbergovsky rodinnou optikou. Ovšem pokud přeci jen mermomocí hledat nějaké připodobnění, tak se vyloženě nabízí Kontakt, který také svou racionální rovinu v závěru hodil do koše; i když ne tak doslovně jako Interstellar (a je zvláštní, že je to na jednu stranu TAK lacině doslovné a přitom je v tom výrazně mezi řádky skryto, jak a čeho bylo pro lidstvo během finále docíleno). Buďto to skousnete či ne. Já to skousl především díky tomu, že hned první replika dcerky v celém filmu jasně určí, odkud a jaká pointa přijde. Ovšem když nic jiného, tak zůstává neopakovatelný audiovizuální dojem (speciálně pak v Imaxu) pionýrské výpravy do neznáma, který soustavně bere dech; když už ne emocemi, tak minimálně tím co a jak zobrazuje. Krom toho jde o jednu z mála pravověrných velkorozpočtových science fiction, kde je většinu stopáže kladen důraz na první z těch dvou slov a nikoli na to druhé, jak bývá standardem. A to zase není až tak málo, když k tomu navíc máte celkem solidní šanci, že vám to třeba sedne i po té emoční stránce. Následné projekce mě však v následujících letech semlely natolik, že jsem si tu melodramatickou stránku nakonec naprosto zamiloval; a v tu chvíli není co řešit. (06.11.2014)

Ja popravde receno nevim, co si myslet. Rozhodne necekejte nejaky akcni sci-fi o ceste vesmirem, pripadne nejaky postapo o zdevastovany Zemi, vsechno se to tvari tezce realisticky a pripomina to treba Vesmirnou odyseu. Takze se pripravte na dlouhy zabery bez hudby a hodne pomalu plynouci dej. Ale nastesti to je Nolan, takze to je naprosto famozne natoceny, vizual je fakt uchvatnej a herci v cele s McConaugheym ze sebe davaj maximum a hrajou fakt uzasne. Na to, ze film trva ke trem hodinam a plyne fakt pomalu, tak prekvapive nenudi, neni nouze o extremne dojemny nebo napinavy sceny. Co se tyce realisticnosti, z myho pohledu to obcas lehce skripe, ale nejsem fyzik, mozna tomu jen nerozumim. Proc teda vlastne nedavam 5*? Je to za knihovnu, nechci spoilerovat, ale nakejch 20 minut jsem si prisel jak ve spatnym vtipu. Nastesti si to Nolan v zaveru jeste vyzehlil, takze silny 4* bez problemu. (04.03.2019)