Dech
Soom
Obsahy(1)
„Někdy se v životě dostaneme do obtížného bodu, v němž jako bychom se ani nedokázali nadechnout,“ říká jihokorejský režisér Kim Ki-duk, jehož snímky se Karlových Varů účastní téměř každoročně. V jeho čtrnáctém filmu se v takovém životním okamžiku ocitají dva lidé, kteří by se jinak neměli šanci setkat. Výtvarnice Yeon žije zaopatřený, ale prázdný život v luxusním domě po boku nevěrného a lhostejného manžela. Trojnásobný vrah Jin obývá celu s dalšími třemi odsouzenci a čeká na smrt. Televizní zprávy o jeho pokusech o sebevraždu vyburcují Yeon z apatie. Vypraví se za Jinem do vězení a naváže s ním podivný, nesymetrický vztah. Žárlivý manžel se jej pokusí ukončit, ale i on se jeho prostřednictvím začne měnit. Dech je dalším z Kim Ki-dukových komorních dramat o životních vyděděncích, vyprávěných nezaměnitelně strohým, ale přitom zvláštně poetickým stylem, který se většinou obejde beze slov. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (1)
Recenzie (74)
No, moc nechapu tak spatne hodnoceni u drtive vetsiny uzivatelu a to i fanousku tohoto kontroverzniho rezisera. Minimalisticky pribeh s minimem hercu a dialogu, ktery umi probudit emoce. Setkavani zlocince s Yeon patri mezi silne zazitky ve filmu a ja se vzdy tesil na jeji tapety a pisnicku. Zajimave vykresleny byl i " zivot " na cele. Nejedna se o zdaleka nejlepsi Kim Ki-dukuv film, podle ma vsak stoji za videni. ()
Sum je dalším krokem v Kimově minimalistickém pojetí vyprávění příběhu. Otázkou zůstává, jestli je to krok správným směrem. Na druhou stranu by to nebyl Kim, kdyby nešel do extrému. Dostává se tak na hranici (možná kousek za ní) pochopitelnosti "obyčejnými smrtelníky". Slova plýtvající dechem nahrazuje převážně mimikou, výrazem ve tváři, očích, gesty a pohyby. Zvláštní spojení vězně odsouzeného k trestu smrti a podváděné ženy, kterým dochází v jejich životech dech, vyžaduje divákovu obzvlášť velkou pozornost a vnímavost. Kim je prostě o něco složitější :-) ()
Niekto by mohol povedať, že sa jedná o vykrádačku režisérových predošlých filmov "Jar, leto, jeseň, zima... a jar" a "Golfová palica". Podľa mňa sa ale jedná skôr o syntézu týchto filmov. V takom prípade ale by som pri takom veľkom režisérskom talente očakávala synergický efekt týchto dvoch majstrovských diel. Celok, ktorý má väčšiu pridanú hodnotu ako len súčet jeho častí. Opak je však pravdou a tento film je akýsi krok späť. ()
Jít ve Varech na „nového Kim Ki-duka“ je už skoro tradice, kterou není těžké každý rok naplňovat, protože tento u nás tak oblíbený jihokorejský režisér sází jeden za druhým. A navzdory velkoústým vyjádřením na loňské tiskovce, že Čas byl ze série trochu jiným filmů o tomtéž poslední a sebereferenční momenty (zařadil okázalé odkazy na své vlastní filmy) měly být definitivním rozloučením, je jeho snímek Dech nejen dalším z této řady... ale navíc jednoznačně nejprázdnějším. ___ Primitivní vyprávění lze sice opět považovat za další krok ke kimovskému minimalizmu s prvky parametrického vyprávění, ale proč si lhát a snažit se zachraňovat (implikovaného) režiséra, který už několikátý film jen odškrtává během vymýšlení a vyprávění filmu ze seznamu položek „co nesmí chybět, aby to bylo kimovské dílo“. Jen namátkou: téměř nemluvný milostný konflikt mezi několika málo postavami, motiv vody, roztrhané fotografie, opakující se sekvence, ponížení ženy, brutální exces, voyeuristické sledování a tak dále... ___ O Kimovi se toho za ty roky napsalo hodně, já sám už toho napsal hodně a vlastně se u každého dalšího filmu vždycky snažím přesvědčit, že u dalšího se na to vybodnu. Letos jsem tomu rozhodnutí mnohem blíž než kdy dřív. Dech je totiž co do vyprávění naprosto vyprázdněným naplněním primitivního modelu, do kterého jsou násilně zařazovány prvky ze zmíněného seznamu. Jenže kde bylo dřív umění, zbyl jen midcult, který ve své snadné sledovatelnosti řve, jak je velké umění. ___ Partneři mají blíže nespecifikované manželské problémy a málomluvná žena se zamiluje do vězně odsouzeného na smrt, který se každou chvíli pokouší o sebevraždu. Začne za ním chodit do vězení, přehrávat mu krátké stylizované hudební etudy na téma jednotlivých ročních období (to už jsme u tebe taky viděli, Kime). S každou z nich se prohlubuje jejich milostný vztah, přičemž všechno sleduje prostřednictvím kamer šéf vězení. Vězeň má zároveň v cele milostný vztah s jedním ze spoluvězňů, který pravidelně likviduje fotky, co mu hrdinka dává. ___ Všechno je stylizované, pomalé, mlčenlivé a doprovázené jednoduchými hudebními motivy, utopené v rádoby poetické atmosféře v záplavě měkkého svícení a dlouhými plynulými záběry. Vše působí snově a nic není realisticky motivované – vězňové bydlí v jedné cele na zemi bez postelí a pokrývek (vzájemně se zahřívají), šéf sleduje záběry z kamer na kvalitní širokoúhlé LCD televizi, na dozorce nenarazíte a všichni se pohybují pomalu, aby to působilo umělecky... Je to strašně prázdné, repetitivní, umělé a hloupé. ___ Umění na objednávku, za rok bude další chod. Děkuji, Kime, ale už skutečně nechci... ()
NIe je to dobré. Hoci je to lepšie ako Time. Celé mi to príde ako keby Kim prišiel na námet a potom si povedal poďme to točiť. Lenže vždy keď sa ho štáb a herci spýtali.. čo budeme točiť teraz? Kim povedal... Hmmmm skús mu spievať a dáme do cely tapety... a bolo to. Je to fajn, lebo rozpráva viacej obrazom a nekazí do dialógmi, ale je to v zásade o dvoch deštruktívnych ľuďoch, čo ja moc nemusím. Miera poetiky je už naozaj vyprázdnená a na tých pár symbolov ( anjel, sneh atď.:) nemám vôbec náladu. Jediný kto tam stále hrá dobre a to bolo aj v prípade filmu Time je Jeong-woo Ha. ()
Reklama